Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Skvrna na Slunci pozorovatelná okem (přes filtr!)

Skvrna na Slunci pozorovatelná okem (přes filtr!)

Po pár dnech se opět vyjasnilo, a tak máme možnost se na vlastní oči (nikoliv jen díky fotografiím pořízeným družicemi a k dispozici na internetu) podívat na velkou sluneční skvrnu, která je vidět i očima, samozřejmě přes filtr. V těchto dnech se skvrna nachází již u pravého okraje slunečního kotouče a pozorovat ji bude možné ještě minimálně v následujících dvou dnech. Sluneční skvrnu v minulých dnech doprovázela mohutná erupční aktivita.

Sluneční skvrny mají různé velikosti, od stovek až po desítky tisíc kilometrů. Mohou tedy být i mnohonásobně větší než naše planeta. To se právě odehrává na Slunci. Ačkoliv je Slunce v době kolem minima sluneční činnosti, objevila se na něm velká sluneční skvrna o průměru přibližně 37 000 km, tedy asi 3x větší než naše Země. Pozorovat ji bude možné ještě několik dní, než na rotujícím Slunci zapadne, ale těsně u okraje už budou podmínky k pozorování horší, proto je lepší se na ni podívat v následujících dvou dnech.

Jsou-li sluneční skvrny větší než asi 20 000 km v průměru, jsou už viditelné pouhým okem bez pomoci dalekohledu. Pokud jste tedy neztratili filtry používané na pozorování slunečního zatmění (svářečské sklo hustoty 13 nebo 14 či brýle se speciální folií), použijte je k pohledu na Slunce. Lze také počkat na západ (nebo východ) Slunce, kdy Slunce svítí jen velmi málo a lze se do něj podívat. Skvrnu je samozřejmě možné pozorovat i dalekohledem s filtrem, příp. použít projekci. Dalekohled vám ukáže strukturu skvrny. V žádném případě nepozorujte Slunce dalekohledem bez speciálního filtru, dalekohled bez filtru by Vás mohl definitivně připravit o zrak!

Sluneční skvrny jsou chladnější oblasti na slunečním "povrchu", tedy ve fotosféře, která je rozhraním nitra Slunce a jeho atmosféry. Na rozdíl od maxima sluneční činnosti (nastává v průměru jednou za 11 let), kdy je na Slunci velké množství slunečních skvrn, v době minima na Slunci často nebývá ani jedna.

Aktuální družicové snímky Slunce (bez ohledu na počasí na Zemi) najdete na /obloha/slunce/.

Tisková zpráva je ke stažení ve formátu MS Word




O autorovi

Pavel Suchan

Pavel Suchan

Narodil se v roce 1956 a astronomii se věnuje prakticky od dětství. Dlouhodobě působil na petřínské hvězdárně v Praze jako popularizátor astronomie a zároveň byl aktivním účastníkem meteorických expedic na Hvězdárně v Úpici. V současnosti pracuje na Astronomickém ústavu AV ČR, kde je vedoucím referátu vnějších vztahů a tiskovým mluvčím. V České astronomické společnosti je velmi významnou osobností - je čestným členem, místopředsedou ČAS, tiskovým tajemníkem, předsedou Odborné skupiny pro tmavou oblohu a také zasedá v porotě České astrofotografie měsíce.



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »