"Sváteční" úplné zatmění Měsíce 28. října 2004
Štědrost roku 2004 na astronomické úkazy je vskutku jedinečná. Mohli jsme spatřit jedno úplné zatmění Měsíce, nejednu okem viditelnou kometu, přes sluneční disk nám po dlouhých 122 letech opět přešla planeta Venuše a mnoho dalšího. Celou tuto pestrou nabídku úkazů hodných široké veřejnosti patrně završí blížící se další úplné zatmění Měsíce. Nastává sice v časných ranních hodinách, ale shodou okolností zrovna ve všeobecně volný den - ve čtvrtek 28. října, kdy celý národ slaví 86 let od založení první Československé republiky (tedy od roku 1918).
Začátek úkazu je viditelný ze západní poloviny Asie, z Afriky, Atlantského oceánu, Jižní Ameriky a západního cípu Severní Ameriky. Konec zatmění lze spatřit v západní Evropě, západní Africe, na celém americkém světadílu, v nejvýchodnější části Asie a na ostrovech severovýchodního a východního Tichého oceánu. Ve střední Evropě unikne pozorovatelům pouze polostínová fáze ke konci úkazu, která je však okem téměř nepostřehnutelná. V té době bude totiž Měsíc zapadat (v 7h 57min v době úkazu ještě platného letního času) a navíc o 14 minut dříve vyjde nad obzor Slunce. Jelikož jev nastává blíž k zimnímu slunovratu, bude Měsíc vysoko nad obzorem.
Pojďme se nejdříve seznámit s tím, jak vlastně k úkazu dochází. Již z pojmenování jevu je zřejmé, že těleso je jiným tělesem zakrýváno, nebo vstupuje do nějaké temné oblasti - do stínu. V případě měsíčního zatmění dochází ke vstupu Měsíce do stínu Země. Světelný zdroj, díky jemuž zemský stín vzniká, je Slunce. Aby k zatmění vůbec došlo, musí být splněny dvě podmínky. Zaprvé - Měsíc musí být ve fázi úplňku, tedy vůči Zemi na opačné straně, než je Slunce a zadruhé - musí se nacházet v přímce Slunce-Země-Měsíc. Měsíc má na obloze průměr zhruba půl obloukového stupně a zemský stín ve vzdálenosti Měsíce zhruba 1,5°. To je dost, aby se tam měsíční kotouč vešel celý, ale málo k tomu, aby k úkazu docházelo při každém dovršení úplňkové fáze Měsíce. Rovina jeho dráhy je totiž vůči ekliptice (rovině zemské dráhy) skloněna o 5,1°. To znamená, že se na obloze může od ekliptiky odchýlit o tento úhel severně, nebo jižně a stín zcela minout, byť o tak malou odchylku. Aby tedy k jevu došlo, musí se nacházet Měsíc v místech, kde rovina jeho dráhy protíná rovinu ekliptiky - blízko tzv. uzlů. Jde-li o místo, kde Měsíc vystupuje do své poloviny dráhy ležící nad ekliptikou, nazýváme uzel vzestupným, v opačném případě jde o sestupný. Vzhledem k tomu, že se rovina měsíční dráhy ještě zároveň stáčí, neexistuje konkrétní časově omezený interval, v němž by měl být výskyt zatmění nejpravděpodobnější. Díky tomuto stáčení vzniká však perioda, během které dochází k opakování měsíčních a slunečních zatmění z předešlé periody ve stejném sledu a velikostech. Tento cyklus se nazývá saros, zahrnuje 27 měsíčních a 41 slunečních zatmění a trvá přesně 6585 dní 7h a 42min. Tento fakt znali již Babyloňané (2 tisíce let př. Kristem) a označení získal od Chaldejců (6. století př. Kristem).
Nutno podotknout, že Měsíc při úplném zatmění zcela nezmizí. Intenzita jeho jasu sice poklesne, ale v žádném případě ne natolik, aby se stal náš přirozený souputník neviditelným. Právě naopak, v čemž tkví také podstata krásy tohoto jevu, Měsíc má jen jiný, poněkud nepřirozený vzhled. Místo oslnivého stříbřitého svitu získá jakýsi barevný nádech. Nejčastěji bývá naoranžovělý, načervenalý, či tmavě hnědý. Příčinou tohoto svitu je zemská atmosféra. Sluneční paprsky se v ní ohýbají směrem do vnitřku stínu a osvětlují jinak zastíněný Měsíc. Zemská atmosféra navíc bílé sluneční světlo rozkládá na spektrum, jehož krátkovlnné složky (blíže k fialové) pohltí a zbytek barev dá Měsíci onen fascinující vzhled. Záleží na látkách, které daná část atmosféry obsahuje, ne vždy totiž dochází ke stejnému pohlcení barev, a tudíž je každé měsíční zatmění trochu jinak (byť skutečně jen trochu) barevné a jedinečné. Čím blíže se Měsíc dostane ke středu stínu, tím je tmavší, poněvadž ke středu stínu již tolik světla nesměřuje. Pozorovatel na Měsíci by spatřil při pohledu na Zemi zvláštně zbarvený prstýnek, jakoby tam "žhnula atmosféra".
První část zatmění, takzvaná polostínová fáze zatmění začíná pro Českou republiku ve 2h 7,2min (údaje jsou spočteny pro 50° s.š. a 15° z.d., což zhruba odpovídá poloze vesnice Kouřim cca 20 km západojihozápadně od Kolína). Z Měsíce bychom mohli spatřit, jak sluneční kotouč postupně mizí za okrajem Země. V okamžiku, kdy se úplně schová za Zemi, nastává od nás částečné zatmění. Dojde k němu ve 3h 14,7min. Měsíční kotouč bude slábnout, čímž se zviditelní i slabší hvězdy. Úplné zatmění začíná o více než hodinu poté, ve 4h 23,9min. V té době je mimo jiné vysoko nad obzorem planeta Saturn (souhvězdí Blíženců), na východě vychází planeta Venuše, jih zdobí překrásné souhvězdí Orion a v severozápadním cípu souhvězdí Holubice (cca 6° nad jižním obzorem) leží již průměrnými dalekohledy (nad 10 cm v průměru) viditelná kometa C/2004 Q2 Machholz. Střed zatmění nastává v 5h 4,1min, na západě mizí jasný úsek Mléčné dráhy, na východě se objevuje planeta Jupiter. Měsíc se jihovýchodním okrajem téměř dotýká středu zemského stínu. Postupem času klesá nad obzor a jakmile se dostane do výšky zhruba 20°, je 5h 44,3min a úplné zatmění končí. Během polostínové fáze se ještě na východě objeví planeta Mars (vychází v 6h 24min) a začíná se pomalu rozednívat. V 6h 53,4min Měsíc opouští úplný zemský stín a stále klesá níže k severovýchodnímu obzoru. Ještě než zapadne, jak již bylo zmíněno, vychází v 7h 43min Slunce a začíná nový běžný den.
Toto zatmění patří do série saros č. 136, další z této série nastane 8. listopadu 2022 a bude opět úplné. Letos je to poslední zatmění před krátkou pauzou. Další od nás viditelné úplné zatmění Měsíce nastane až večer 3. března 2007. Snad už stačí jen popřát bezoblačné nebe a hezkou podívanou.
Petr Horálek, Hvězdárna b. A. Krause v Pardubicích
Zdroje: Hvězdářská ročenka 2004; P. Příhoda a kol.; Praha, Velká encyklopedie vesmíru; J. Kleczek; Praha
O autorovi
Petr Horálek
Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.
