Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Vyhlížejte měsíční kruhy

Vyhlížejte měsíční kruhy

Halo kolem Měsíce 22. ledna 2013. Autor: Brian Larmay.
Halo kolem Měsíce 22. ledna 2013.
Autor: Brian Larmay.
V zimním období, zejména při vysokých lednových a únorových úplňcích se může člověk za skoro jasného počasí nabažit neobvyklými atmosférickými jevy. Jde o tzv. halové jevy. Často se vyskytují za vhodného počasí i u Slunce; zejména pak na horách, když českou kotlinu okupuje inverze a jen nad ní je obloha téměř bez obláčku. Ovšem jen téměř - jak kolem Slunce, tak právě i u Měsíce musí být určitý typ řídké oblačnosti, na kterém majestátný obrazec vzniká.

Právě tento víkend, kdy má udeřit nejsilnější lednová zima, bude rovněž příležitost pro vyhlížení tzv. halového kruhu kolem Měsíce. Měsíc se totiž v neděli 27. ledna ocitá v úplňku, noci by mohly být poměrně jasné a "vadit" by na nich měly hlavně řídké závoje tzv. cirrů. To jsou oblaka ležící ve výšce okolo 11 km nad zemí a tvoří je pravidelné šestihranné ledové krystalky.

Pokud vrstvou této oblačnosti prochází světlo vzdálenejšího jasného tělesa - Slunce či Měsíce ve dnech kolem úplňku - světlo se na krystalkách láme a rovněž rozkládá na jednotlivé barvy. Výsledkem je, že kolem Měsíce (Slunce) se najednou rozprostře krásný kruh v úhlové vzdálenosti 22° (tedy asi 44 měsíčních úplňků) na všechny strany od luny. Při velké intenzitě je obruč zbarvená do červena zevnitř (červená se láme nejvíce) a do modra z vnějšku. Kruh je zevniř poměrně ostře ohraničen, zatímco vnější okraj tmavně plynule. Nalevo a napravo od Měsíce rovněž mohou ležet jakási kuželovitá barevná zjasnění, kterým se říká boční Měsíc (boční Slunce). V příhodných chvílích - za výskytu dalších atmosférických podmínek - se objeví i jiné jevy jako opačně orientované oblouky, sloupy. Halový kruh je ale takový nejběžnější a nejlépe pozorovatelný jev.

Halových jevů je celá škála a vyšlo by to v podstatě na celou encyklopedii. Tolik místa tu nemáme a navíc si o tom můžete pročíst na celé řadě kvalitních a přehledných webových stránkách z Česka i ze zahraničí. Tou nejlepší českou stránkou je ukazy.astro.cz, kde je zevrubný přehled vůbec všech atmosférických jevů a dokonce rozsáhlá fotogalerie, do níž můžete přispět i vy. Navíc - pokud jste si z tohoto článku neudělali úplný obrázek, co si pod halovými jevy představit, tamní galerie vás maximálně uspokojí.

Nezapomeňte proto o víkendu vyhlížet Měsíc a doufat, že se v jeho blízkosti vyskytne vysoká řídká oblačnost. A pokud se vám (nejen) halový kruh podaří vyfotit, určitě se o své fotografie podělte. Třeba právě prostřednictvím galerie na ukazy.astro.cz. Snímky ale můžete zaslat i nám, publikujeme je na našich stránkách.

Převzato: Hvězdárna v Úpici




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Úplněk, Halo


39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »