Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Zatmění Měsíce 28. října - minutu po minutě

Zatmění Měsíce 28. října - minutu po minutě

photomooneclipse_09112003.gif
Všichni zanícení pozorovatelé oblohy nikdy nepropásnou možnost podívat se na úplné zatmění Měsíce. Jeho pozorování je často krásnější a zajímavější než pozorovatelé původně předpokládali. Další příležitost je ve čtvrtek 28. října ráno. Pro nás je i přes dobu pozdní noci zajímavé, protože díky státnímu svátku nemusíme ráno do práce. Trocha ponocování tedy nikomu neuškodí.

Měsíc, který normálně na obloze září odraženým slunečním světlem, vstoupí postupně do polostínu a stínu Země. Velká část těchto změn je naprosto zřejmá, ale některé doprovodné úkazy lze snadno přehlédnout.

Chronologický přehled proto zahrnuje všechny důležité časové údaje a tak máte mnohem lepší šanci během úkazu nic nepropásnout, protože žádné zatmění není přesně takové jako bylo to minulé nebo bude to následující.

1) 02:06 SELČ - Měsíc vstupuje do polostínu
Stínový kužel Země má dvě části - temný vnitřní zemský stín je obklopen slabším polostínem. Polostín tedy je vnější část zemského stínu. Ačkoli zatmění formálně začíná v tomto okamžiku jde pouze o akademickou událost, jako pozorovatelé nebudete vidět na Měsíci cokoli neobvyklého, tedy zatím ještě ne.
Zemský polostín je tak slabý, že zůstane neviditelný dokud se do něj Měsíc hluboce neponoří. Musíme proto počkat, až polostín dosáhne zhruba 70 procent měsíčního disku. Proto asi dalších 50 minut se pozorovateli bude svit úplňku stále zdát normální ačkoli s každou minutou Měsíc postupuje hlouběji a hlouběji do vnějšího zemského stínu.

2) okolo 02:54 SELČ
Vstup do polostínu začne být patrný. Teď již Měsíc postoupil dost daleko do polostínu na to, aby to bylo na měsíčním disku patrné. Pozorovatelé mohou začít hledající velmi lehké zastínění, které se začne objevovat na levé části Měsíce. Nakonec bude polostín stále více patrný, zastínění se roztáhne dále po disku a ten potemní. Těsně před tím, než Měsíc vstoupí do plného zemského stínu, polostín by se měl jevit jako zřejmá šmouha nebo ztráta jasu levé části Měsíce.

3) 03:14 SELČ
Měsíc vstupuje do plného zemského stínu. - Měsíc nyní začne nořit do plného, tmavého centrálního stínu Země. Malý tmavý srpek se objevit na levé (východní) části měsíčního disku. Začíná fáze částečného zatmění, rychlost potemnění Měsíce ze zrychluje. Plný zemský stín je mnohem tmavější než polostín a má docela ostrý obrys.
Jak minuty plynou tmavý stín zakrývá stále více z měsíční tváře. Zpočátku se díky kontrastu světla a stínu zdá, že Měsíc v plném stínu zmizí úplně, ale později, čím bude zakrytá část Měsíce větší, pravděpodobně si povšimnete, že stín není úplně černý, ale má barvu tmavého pomeranče, je načervenalý nebo nahnědlý.
Tvar zemského stínu je viditelným důkazem, že Země je kulatá, jak správně vydedukoval už Aristoteles při měsíčních zatměních, která pozoroval ve 4. století před naším letopočtem.

4) 04:02 SELČ
75 procent Měsíce je pokryto stínem. Při třech čtvrtinách zastínění měsíčního disku si už určitě povšimnete, že ta část, která je ponořena ve stínu začíná velmi slabě svítit, podobně jako jako kus zahřátého železa.
Už nyní se stává zřejmým, že zemský stín úplně černý. Už použitím divadelního kukátka nebo malého dalekohledu teleskopu lze na okrajích temné části rozeznat měsíční moře a krátery, ale centrální část je mnohem tmavší a někdy nejsou povrchové rysy rozpoznatelné. Barvy zemského stínu se mezi jednotlivými zatměními velmi mění, převládají však barvy narudlé, hnědé nebo šedé. Mohou se však vyskytnout i jiné odstíny.

5) 04:18 SELČ
Schází méně než pět minut k celkovému zatmění. Několik minut předtím, než k tomu dojde, kontrast mezi zbývajícím, bledě žlutým kouskem a červeno hnědým zbarvením zbytku měsíčního disku může vyprodukovat krásný fenomén podobný japonské lucerně.

6) 04:23 SELČ
Úplné zatmění začíná. Když poslední část Měsíce vstoupí do zemského stínu, vlastní zatmění začíná. Jak bude Měsíc při úplném zatmění zbarven není dopředu známé, dá se odhadnout až podle úvodní fáze částečného zatmění. Některá úplná zatmění jsou zcela temná, tmavě šedá až černá a tehdy se Měsíc téměř ztratí z dohledu. Při jiných může naopak žhnout na obloze jako pomeranč.
Důvod proč Měsíc lze vidět, i když je zcela zastíněný je v tom, že sluneční světlo je atmosférou rozptýleno a ohýbáno kolem okraje Země. Astronautovi stojícímu na Měsíci by se během celkové zatmění, jevilo jako zatmění Slunce, které by okolo temné Země vytvářelo jasný načervenalý prstenec.
Jas a barva tohoto úkazu závisí na globálních povětrnostních podmínkách a zejména na množství prachu rozptýleného ve vzduchu. Čistá a průzračná atmosféra na Zemi dává také jasné měsíční zatmění, pokud by ale třeba významnější sopečné erupce nebo prašné bouře vynesly do horních vrstev atmosféry větší množství prachu, pak by zatmění bylo mnohem temnější. Letos, ani v předchozích letech (prach se drží ve vysoké atmosféře i několik let) nic takového nebylo, lze tedy odhadnout, že toto zatmění bude jedno z těch jasnějších.

7) 05:04 SELČ
Střed celkového zatmění, Měsíc nyní svítí 10 až 100 tisíc krát slaběji než jen pár hodin předtím.
Pozorovatelé dívající se z míst vzdálených od jasných světel měst světla si určitě povšimnou, že najednou vidí mnohem více hvězd než viděli před začátkem zatmění. Mohou si tak čas krátit pozorováním dalších zajímavých objektů. V okolí Měsíce, který se bude nacházet v souhvězdí Skopce jich bude několik. Vlevo nad ním budou vidět Plejády, zhruba stejně daleko vpravo nad ním pak galaxie M31 v Andromedě. Mezi ní a Měsícem galaxie M33 v Trojúhelníku a jen kousek vpravo pak galaxie M74 v Rybách.
Zajímavé věci se ale dějí i na samotném povrchu Měsíce. Před tím, než vstoupil do zemského stínu, teplota na jeho osvětleném povrchu dosahovala asi 130°C. Protože však postrádá atmosféru, nemá nic co by tuto teplotu zadrželo před vyzářením do prostoru. Jakmile povrch zakryje stín, teplota rychle klesne až na 100°C pod nulou. Pokles teploty celé přivrácené strany Měsíce o 230°C za méně než 90 minut. Drastické.

8) 05:45 SELČ
Úplné zatmění končí, Měsíc vystupuje ze stínu. Začíná se objevovat první malá část osvětleného Měsíce. Světlo bude postupovat po Měsíci, vzhledem k obzoru, jakoby shora dolů.

9) 06:02 SELČ
Stínem je pokryto opět jen asi 75% měsíčního kotouče. Stopy zbarvení zemského stínu by měly právě mizet.

10) 06:54 SELČ
Měsíc opouští plný zemský stín, končí částečné zatmění.

11) mezi cca 7:29 - 8:08
Na území naší republiky mezi 7:29 - 7:54 vychází postupně Slunce a mezi 7:44 - 8:08 zapadá Měsíc. Skutečný čas východu a západu samozřejmě závisí také na konkrétní konfiguraci terénu v okolí pozorovacího místa. Slunce se tak nad místní obzor vyhoupne později a Měsíc ztratíme z dohledu dříve a to i o více než desítku minut.

12) 08:02 SELČ - na našem území již prakticky nepozorovatelné
Měsíc opouští i polostín, zatmění "formálně" končí.
Převzato: Hvězdárna Uherský Brod




O autorovi



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »