Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Astronomové byli svědky zrození černé díry střední velikosti

Astronomové byli svědky zrození černé díry střední velikosti

Umělecké ztvárnění představy binární černé díry krátce před vzájemnou kolizí
Autor: Mark Myers, ARC Centre of Excellence for Gravitational Wave Discovery (OzGrav), Australian National

Astronomové využívající dvojici amerických detektorů gravitačních vln LIGO (Laser Interferometer Gravitational-Wave Observatory) umístěných v Livingstonu (stát Luisiana) a v Hanfordu (stát Washington), a také italský detektor Virgo poblíž města Pisa, detekovali gravitační vlny generované při splynutí nejhmotnější doposud pozorované dvojice černých děr. Dvě rotující černé díry splynuly, když vesmír byl starý pouhých 7 miliard roků, což je zhruba polovina jeho současného věku. Při srážce vytvořily černou díru o hmotnosti 142× větší, než je hmotnost Slunce – tzv. černou díru střední velikosti.

Astronomové vědí, že černé díry hvězdné velikosti – tj. černé díry o hmotnosti v rozmezí 10 až 100 hmotností Slunce – jsou pozůstatky umírajících hvězd a že supermasivní černé díry, jejichž hmotnosti dosahují až několika miliard hmotností Slunce se nacházejí v centrech většiny velkých galaxií.

Avšak několik domnělých černých děr mnohem záhadnějšího typu je rozptýleno napříč celým vesmírem. S hmotnostmi v rozmezí 100 až 10 000 slunečních hmotností se jedná o černé díry střední velikosti. To je ale velmi obtížné změřit, takže jejich existence byla občas zpochybňována.

Konečná hmotnost nově vytvořené černé díry byla 142 hmotností Slunce. Vznikla při nově objeveném splynutí dvojice černých děr a svou hmotností leží uvnitř rozmezí hmotností pro černé díry střední velikosti. Nachází se tedy mezi hvězdnými a supermasivními černými dírami.

Od samého začátku tento signál, který je pouze desetinu sekundy dlouhý, nás vyzýval k identifikaci jeho původu,“ říká profesorka Alessandra Buonanno, vědecká pracovnice University of Maryland a Max Planck Institute for Gravitational Physics. „Avšak navzdory jeho krátkému trvání jsme byli schopni dát dohromady indicie o předpokládaném splynutí černých děr, jak předpovídá Einsteinova obecná teorie relativity a uvědomili jsme si, že jsme byli vůbec poprvé svědky zrození černé díry střední velikosti ze dvou původních černých děr, které se s největší pravděpodobností zrodily z dřívějšího splynutí binární černé díry.“

Umělecké ztvárnění ilustruje hierarchické schéma pro splynutí černých děr Autor: LIGO/Caltech/MIT/R. Hurt (IPAC)
Umělecké ztvárnění ilustruje hierarchické schéma pro splynutí černých děr
Autor: LIGO/Caltech/MIT/R. Hurt (IPAC)
Signál gravitačních vln, který obdržel pojmenování GW190521, byl detekován 21. května 2019 v 03:02:29 UTC. Při úkazu došlo ke splynutí dvou černých děr, jejichž hmotnosti 85× a 66× převyšovaly hmotnost Slunce. Zhruba 9 hmotností Slunce původní dvojice se vyzářilo právě v podobě gravitačních vln.

Hmotnost větší černé díry ve dvojici ji řadí do oblasti, kde je její vznik ´nemožný´ vzhledem k obvyklým astrofyzikálním procesům,“ říká profesor Peter Shawhan, vědecký pracovník na University of Maryland. „Zdá se příliš hmotná na to, aby vznikla na základě kolapsu hvězdy, což je situace, jak hvězdné černé díry všeobecně vznikají.“

Tato ´nemožná´ černá díra vznikla v důsledku kolize černých děr, jejichž důsledkem jsou objekty o hmotnostech 100× až 1 000× větších, než je hmotnost Slunce, které jsou velmi zřídkavé,“ dodává profesorka Susan Scott, výzkumná pracovnice na ARC Centre of Excellence for Gravitational Wave Discovery (OzGrav) at the Australian National University.

Jsme velice vzrušeni, že jsme dokázali vůbec poprvé přímo pozorovat černou díru střední velikosti v uvedeném rozsahu hmotností. Viděli jsme také, jak se zformovala, což potvrzuje, že černé díry střední velikosti mohou vzniknout splynutím dvou menších černých děr.“

Signál GW190521 podobající se nejspíše čtyřem krátkým záchvěvům, byl extrémně krátký v době trvání – trval méně než jednu desetinu sekundy.

Zdroj signálu GW190521 je nejvzdálenějším zdrojem gravitačních vln, který byl doposud detekován.

To nevypadá stejně jako cvrlikání, které jsme typicky detekovali,“ říká Nelson Christensen, vědecký pracovník na French National Centre for Scientific Research. „Je to spíše něco, co udělá ´bang´. Však taky šlo o nejmasivnější signál z aparatury LIGO a Virgo, jaký jsme viděli.“

S použitím Zwicky Transient Facility astronomové možná vypátrali světelné vzplanutí z kolize GW190521. To je překvapující, protože černé díry a jejich splynutí jsou obvykle neviditelné pro dalekohledy. Jedna z teorií je, že systém možná obíhal kolem supermasivní černé díry.

Nově vytvořená černá díra možná obdržela „nakopnutí“ v důsledku kolize a doslova vystřelila v novém směru skrz plynný disk obklopující supermasivní černou díru, což mělo za následek vznik intenzivního záření.

Je zde množství rozmanitého prostředí, ve kterém se tento systém dvou černých děr mohl vytvořit a plynný disk obklopující supermasivní černou díru je jedním z nich,“ říká Vaishali Adya, postgraduální vědecký pracovník v ARC Centre of Excellence for Gravitational Wave Discovery (OzGrav) at the Australian National University. „Avšak je rovněž možné, že tento systém se skládal ze dvou primordiálních černých děr, které se zformovaly v mladém vesmíru.“

Všechna pozorování kolidujících dvou černých děr, která jsme provedli, nám dávají nové a překvapivé informace o životě černých děr v celém vesmíru. Začínáme objevovat hmotnostní mezery černých děr dříve zvažované, včetně ´nemožných´ černých děr, které byly odhaleny prostřednictvím naší detekce.“

Objevy byly publikovány ve dvou článcích v časopisech Physical Review Letters a Astrophysical Journal Letters.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Splynutí černých děr, LIGO, Zdroj gravitačních vln GW190521, Gravitační vlny


19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »