Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Astronomové objevili dosud nevídané detaily v centru naší Galaxie

Astronomové objevili dosud nevídané detaily v centru naší Galaxie

Panorama centrální oblasti Mléčné dráhy pořízené kosmickou observatoří Chandra X-ray Observatory a dalšími teleskopy
Autor: NASA/CXC/UMass/Q. D. Wang/NRF/SARAO/MeerKAT

Na základě použití kosmické observatoře NASA s názvem Chandra X-ray Observatory a radioteleskopu MeerKAT v jižní Africe astronomové z University of Massachusetts, Amherst, detailně zmapovali centrální region naší Galaxie – Mléčné dráhy. Rentgenové a rádiové záření zobrazilo bouřlivé kosmické „počasí“ v centru naší Galaxie.

Na připojeném úvodním obrázku ukazuje zveřejněné panorama centrální oblast Mléčné dráhy. Je založen na dřívějších průzkumech uskutečněných kosmickou observatoří Chandra X-ray Observatory (NASA) a dalšími dalekohledy a rozšiřuje vysokoenergetický pohled observatoře Chandra dále nad a pod galaktickou rovinu, než při dřívějších zobrazovacích kampaních. Rentgenové záření detekované družicí Chandra je znázorněno oranžovou, zelenou a fialovou barvou, znázorňující rozdílné energie v oboru záření X. Data z radioteleskopu MeerKAT jsou znázorněna šedou barvou.

Galaxie se podobá ekosystému,“ říká profesor Daniel Wang, astronom na Department of Astronomy at the University of Massachusetts, Amherst. „Víme, že centra galaxií hrají nesmírnou roli v jejich vývoji.“

A přece cokoliv se stalo v centru naší Galaxie, je obtížné studovat, nehledě na jeho relativní blízkost vůči Zemi, protože oblast je zahalena hustou „mlhou“ tvořenou plynem a prachem. Výsledkem práce týmu astronomů je vytvoření doposud nejzřetelnějšího obrázku dvojice chocholů emitujících rentgenové záření, které se vynořují z oblasti poblíž supermasivní černé díry, nacházející se v centru naší Galaxie.

Snímek pořízený na rádiových vlnách radioteleskopem MeerKAT zobrazený šedou barvou je podkladem pro rentgenové záření znázorněné v barvách oranžové (horké), zelené (žhavější) a fialové (nejžhavější); na rozdíl od úvodního obrázku je panorama centrální oblasti Mléčné dráhy doplněné o  popisky Autor: NASA/CXC/UMass/Q. D. Wang/NRF/SARAO/MeerKAT
Snímek pořízený na rádiových vlnách radioteleskopem MeerKAT zobrazený šedou barvou je podkladem pro rentgenové záření znázorněné v barvách oranžové (horké), zelené (žhavější) a fialové (nejžhavější); na rozdíl od úvodního obrázku je panorama centrální oblasti Mléčné dráhy doplněné o popisky
Autor: NASA/CXC/UMass/Q. D. Wang/NRF/SARAO/MeerKAT
Dokonce ještě úchvatnější je objev rentgenového vlákna pojmenovaného G0.17-0.41, které se nachází poblíž jižního chocholu. „Toto vlákno vedlo k odhalení nového fenoménu. Je to důkaz pokračujícího magnetického pole a jevu jeho opětovného propojení (rekonexe),“ říká Daniel Wang. „Vlákno pravděpodobně představuje pouze špičku ledovce jevu s názvem magnetické rekonexe.“

V oblasti centra Galaxie hraje významnou roli proces magnetické rekonexe, při kterém dochází k překřížení a „vyzkratování“ magnetických siločar, čímž dojde k uvolnění velkého množství energie. „To je intenzivní proces a je známo, že bude zodpovědný za takové dobře známé jevy, jako jsou sluneční erupce, které vytvářejí kosmické počasí dostatečně výkonné narušit rozvodné a komunikační systémy zde na Zemi. Vytvářejí rovněž působivé polární záře,“ říká Daniel Wang.

Astronomové se nyní domnívají, že magnetické rekonexe se rovněž vyskytují v mezihvězdném prostoru a mají tendenci odehrávat se na vnější hranici expandujících chocholů urychlovaných centrem naší Galaxie.

Jaké je celkové množství energie proudící v centru naší Galaxie? Jak je vytvářena a transportována? A jak to ovlivňuje galaktický ekosystém?“ ptá se profesor Wang. „To jsou fundamentální otázky, jejichž odpovědi pomohou odhalit historii Mléčné dráhy.“

Výsledky pozorování vědeckého týmu byly publikovány v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Centrální oblast Mléčné dráhy, Chandra X-ray Observatory, Naše Galaxie Mléčná dráha


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »