Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Hvězda vyvržená z centra Mléčné dráhy rychlostí 6 miliónů km za hodinu

Hvězda vyvržená z centra Mléčné dráhy rychlostí 6 miliónů km za hodinu

Hvězda hlavní posloupnosti byla vymrštěna z centra naší Galaxie
Autor: James Josephides (Swinburne Astronomy Productions)

Mezinárodní tým astronomů zaznamenal hyperrychlou hvězdu hlavní posloupnosti pohybující se obrovskou rychlostí v důsledku vymrštění zdrojem Sagittarius A*, což je supermasivní černá díra v centru naší Galaxie – Mléčné dráhy, jejíž hmotnost dosahuje zhruba čtyř miliónů hmotností Slunce. Na připojeném uměleckém vyobrazení je znázorněna hyperrychlá hvězda s označením S5-HVS1, která původně byla součástí dvojhvězdy. Sagittarius A* je v levém dolním rohu obrázku, zatímco hvězda S5-HVS1 je v popředí a vzdaluje se z centra Galaxie. Druhou složku binárního systému zachytila svojí gravitací supermasivní černá díra.

Hyperrychlé hvězdy jsou velmi rychle se pohybující objekty, jejichž rychlost více než dvakrát přesahuje rychlosti ostatních hvězd obíhajících kolem centra Galaxie a dosahuje tak vyšší rychlosti než 500 kilometrů za sekundu. První takovou hvězdu astronomové objevili v roce 2005. V současné době je známo téměř 30 takových objektů.

Svištící obrovskou rychlostí 1 017 km/s se nově objevená hyperrychlá hvězda pohybuje tak rychle, že nakonec opustí Mléčnou dráhu a zamíří do intergalaktického prostoru. Hvězda přezdívaná S5-HVS1 se v současné době nachází v souhvězdí Jeřábu a od Země je vzdálená 29 000 světelných roků.

Rychlost hvězdy S5-HVS1 je tak vysoká, že v budoucnu nevyhnutelně opustí naši Galaxii a nikdy se již nevrátí zpět,“ říká Douglas Boubert, astronom na University of Oxford.

Když astronomové extrapolovali dráhu hvězdy zpět v čase, tak zjistili, že v minulosti jednoznačně procházela poblíž centra naší Galaxie. Z toho vyplývá, že hvězda S5-HVS1 byla vymrštěna při těsném přiblížení k objektu označovanému Sagittarius A* vysokou rychlostí 6 miliónů kilometrů za hodinu (tj. přibližně 1 700 km/s). K události došlo před 4,8 milióny roků. Za tuto dobu se hvězda dostala do své současné polohy.

Poloha hvězdy S5-HVS1 na obloze a směr jejího pohybu Autor: Sergey Koposov
Poloha hvězdy S5-HVS1 na obloze a směr jejího pohybu
Autor: Sergey Koposov
To je mimořádně vzrušující; již dlouho jsme měli podezření, že černé díry mohou vymrštit hvězdy velmi vysokými rychlostmi,“ říká Sergey Koposov, vědecký pracovník na Carnegie Mellon University. „Nicméně nikdy jsme neviděli tak jednoznačné propojení rychlé hvězdy s centrem Galaxie.“ Velmi rychlé hvězdy mohou být vyvrženy z galaxie vlivem černé díry prostřednictvím tzv. Hillsova mechanismu, který navrhnul astronom Jack Hills již před 30 roky.

Původně hvězda S5-HVS1 sdílela svůj osud se svým průvodcem v binární soustavě, avšak jednou tato dvojice zabloudila do blízkosti supermasivní černé díry Sagittarius A* v centru naší Galaxie. V gravitační přetahované byl průvodce hvězdy S5-HVS1 zachycen supermasivní černou dírou, zatímco druhá složka dvojhvězdy – S5-HVS1 – byla urychlena na velmi vysokou rychlost a nasměrována ven z naší Galaxie.

To je první jasné představení Hillsova mechanismu v praxi. Sledování této hvězdy je opravdu ohromující a jak víme, musela se zformovat v centrální oblasti Galaxie, což je místo velmi odlišné od našeho místního prostředí. Je to návštěvník z neznámé oblasti,“ říká Ting Li z Carnegie Observatories a Princeton University.

Objev se uskutečnil jako součást spektroskopického průzkumu Southern Stellar Stream Spectroscopic Survey (S5). Astronomové využili data z dalekohledu Anglo-Australian Telescope o průměru 3,9 metru a z evropské astronomické družice Gaia k určení nejvyšší rychlosti hvězdy a její dráhy z centra Mléčné dráhy.

Jsem rozechvělý objevem této mimořádně rychlé hvězdy v rámci programu S5,“ říká Kyler Kuehn z Lowell Observatory. „Zatímco hlavním vědeckým cílem průzkumu S5 je studium hvězdných proudů, věnovali jsme ušetřený přístrojový čas pátrání po zajímavých cílech v naší Galaxii, a ejhle, objevili jsme ´zdarma´ něco úžasného. Při našich budoucích pozorováních, doufejme, toho objevíme ještě více.“

Článek byl publikován v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Naše Galaxie Mléčná dráha, Hyperyclá hvězda S5-HVS1


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »