Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Astronomové objevili uprchlické galaxie

Astronomové objevili uprchlické galaxie

Schématické znázornění vzniku uprchlické galaxie
Autor: NASA, ESA, and the Hubble Heritage Team

Astronomové znají přibližně dvě desítky hvězdných uprchlíků vyvržených z galaxií, objevili také jednu kulovou hvězdokupu nadobro unikající z mateřské galaxie. Nyní spatřili 11 unikajících galaxií, které byly vymrštěny z jejich původních působišť na věčnou cestu prázdným mezigalaktickým prostorem.

„Tyto galaxie čeká osiřelá budoucnost v podobě vyhnanství z kupy galaxií, kdy si budou žít vlastním životem,“ říká astronom Igor Chilingarian (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics). Igor Chilingarian je hlavním autorem článku publikovaného v časopise Science.

Jako uprchlický označujeme objekt, který se pohybuje rychleji než únikovou rychlostí, což znamená, že opustí svůj dosavadní domov a již nikdy se nevrátí zpět. V případě unikajících hvězd je jejich rychlost větší než 500 km/s. Vyvržená galaxie se řítí mnohem rychleji: pohybuje se vesmírem rychlostí zhruba 3 000 km/s.

Igor Chilingarian a jeho spolupracovník Ivan Zolotukhin (L'Institut de Recherche en Astrophysique et Planetologie) si původně vytkli za cíl identifikovat nové členy třídy galaxií označovaných jako kompaktní elipsoidy. Tato velmi malá hvězdná uskupení jsou větší než kulové hvězdokupy, avšak menší než typické galaxie: jejich průměr činí pouze několik stovek světelných roků. Pro porovnání: naše Galaxie má průměr asi 100 000 světelných roků. Kompaktní elipsoidy mají rovněž 1000krát menší hmotnost než galaxie srovnatelné s Mléčnou dráhou.

Před touto studií bylo známo pouze 30 kompaktních eliptických galaxií mající svá „bydliště“ v galaktických kupách. K vypátrání nových exemplářů Chilingarian a Zolotukhin roztřídili veřejně dostupná data z přehlídky vesmíru Sloan Digital Sky Survey a z astronomické družice GALEX. Jejich výzkum vedl k identifikování téměř 200 doposud neznámých kompaktních elipsoidů. Z tohoto počtu bylo 11 naprosto izolovaných a byly nalezeny daleko od pozorovaných velkých galaxií nebo galaktických kup.

„První kompaktní elipsoid byl objeven v jedné kupě galaxií, jelikož byla prvním objektem, který jsme prozkoumali. Rozšířili jsme naše výzkumy a objevili neočekávané,“ říká Zolotukhin.

Objev těchto osamělých kompaktních elipsoidů nebyl očekáván, protože se teoretikové domnívali, že mají původ v galaxiích, kterým byla „svlečena“ většina hvězd v důsledku interakcí s mnohem většími galaxiemi. Proto byly kompaktní galaxie hledány v blízkosti velkých galaxií.

Nejen že byly objeveny osamocené kompaktní elipsoidy, ale bylo zjištěno, že se pohybují mnohem rychleji než jejich „sourozenci“ v kupě galaxií. „Ptali jsme se sami sebe, jak jinak by se dal tento problém vysvětlit? Odpověď spočívala v klasické interakci tří těles,“ konstatoval Chilingarian.

Hyperrychlé hvězdy mohou vzniknout v případě, kdy se binární hvězdný systém přiblíží do blízkosti černé díry v centru galaxie. Jedna hvězda je gravitací černé díry zachycena, zatímco druhá je vymrštěna pryč obrovskou rychlostí.

Schématické znázornění vzniku uprchlické galaxie Autor: NASA, ESA, and the Hubble Heritage Team
Schématické znázornění vzniku uprchlické galaxie
Autor: NASA, ESA, and the Hubble Heritage Team
Stejně tak kompaktní elipsoid mohl být součástí dvojice galaxií, přičemž větší galaxie jej připravila o jeho vnější hvězdnou obálku. Následně se do galaktického tance zapletla třetí galaxie a kompaktní elipsoid byl vymrštěn pryč.

Objev představuje význačný úspěch virtuální observatoře, což je projekt shromažďování dat z velkých astronomických průzkumů, přičemž informace jsou snadno dostupné pro výzkumníky. Takzvaná „těžba“ dat může následně vést k objevům, které nikdo neočekával, když byla data shromažďována.

„Potvrdili jsme, že velké archivy můžeme použít k potenciálnímu odhalení něčeho zajímavého, a nám se to podařilo,“ dodává Igor Chilingarian.

Popis k trojdílnému obrázku: Schematické znázornění vzniku uprchlické galaxie. Na prvním panelu se spirální galaxie jako „vetřelec“ (červená šipka) přibližuje k centru kupy galaxií, zatímco kompaktní galaxie (cE) již krouží (modrá šipka) kolem hmotné centrální eliptické galaxie. Na druhém panelu se vetřelec přiblíží ke kompaktnímu elipsoidu, který dostane gravitační „kopanec“ od galaxie-vetřelce. Na třetím panelu kompaktní elipsoid uniká z kupy galaxií, zatímco vetřelec je pohlcen obří eliptickou galaxií v centru kupy.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] cfa.harvard.edu

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Unikající galaxie, Kupa galaxií


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »