Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Astronomové vrhli nové světlo na pohyb hvězd v galaktickém disku

Astronomové vrhli nové světlo na pohyb hvězd v galaktickém disku

Poloha korotačního poloměru v galaktickém disku
Autor: University of Arkansas

Astrofyzikové z University of Arkansas uskutečnili významný pokrok v objasnění záhady, jak si disky v galaxiích zachovávají tvar svých spirálních ramen. Jejich objev podporuje teorii, podle níž tato ramena vznikají v důsledku hustotních vln hmoty, která vytváří spirální strukturu při svém putování napříč galaxií. „Struktura spirálních ramen v discích galaxií je záhadou,“ říká Ryan Miller, hostující odborný asistent fyziky. „Nikdo neví, co určuje tvar těchto spirál a proč mají určitý počet ramen. Naše výzkumy poskytují jasnou odpověď alespoň na část této záhady.“

Asi 70 % všech galaxií včetně naší Mléčné dráhy obsahuje galaktické disky. Jsou charakteristické svými rameny spirálního tvaru, avšak astronomové si nejsou jisti, jak vznikají a jak si uchovávají svůj tvar.

Záhada má počátek v jednoduchém paradoxu: hvězdy v galaktickém disku obíhají kolem centra galaxie – tzv. galaktické výduti – a hvězdy blíže tomuto centru obíhají rychleji než vzdálenější hvězdy u okraje galaxie. Avšak pokud by spirální ramena byla složena z pevně zafixovaných skupin hvězd, skupiny ve vzdálenější poloze by absolvovaly větší vzdálenosti než hvězdy uprostřed, aby si uchovaly spirální uspořádání. Podobně například závodníci ve vnějším pruhu oválné dráhy musí běžet rychleji, aby si udrželi svoji polohu ve skupině.

Již v 60. letech minulého století astronomové navrhli „teorii hustotních vln“ k vysvětlení tohoto paradoxu. Teorie předpokládala, že spirální ramena v disku galaxií nejsou tvořena stálými shluky hvězd. Místo toho jsou tato ramena vlnami hustějších oblastí, které se pohybují skrz hvězdy. Hvězdy se pohybují podle fyzikálních zákonů a jak obíhají kolem centra galaxie, setkávají se s hustějšími oblastmi.

Mnoho astronomů přirovnávalo vlny hustější látky k dopravní zácpě, ve které je rychlost hvězd obíhajících po kruhové dráze kolem centra galaxie ovlivněna hustější hmotou stejným způsobem, jako když je jízda automobilu ovlivňována na přeplněné části silnice. Automobil zpomalí, když se dostane do dopravní zácpy a následně se pohybuje rychleji po překonání této situace. Hustější oblasti mají rovněž vliv na oblaka plynu, která přecházejí přes tuto oblast. Zhušťují se a jejich části se smršťují do nových hvězd.

Ryan Miller spolupracoval na výzkumu s dalšími kolegy, kterými byli: Julia a Daniel Kennefick, Rafael Eurfrasio, Douglas Shields, Mahamed Shameer Abdeen, Erik Monson, a Benjamin Davis. Jejich společná práce byla publikována v časopise Astrophysical Journal. Ryan Miller se svými spolupracovníky podpořil teorii hustotních vln pohledem na hvězdy odlišného stáří a porovnáním jejich poloh vůči centru hustotní vlny.

V souladu s touto teorií byli vědci schopni ukázat na každé rameno galaxie, kde rychlost pohybu hustotní vlny a rychlost pohybu hvězd je stejná. Jedná se o tzv. korotační poloměr. Hvězdy uvnitř korotačního poloměru by se měly pohybovat rychleji než hustotní vlna, protože se nacházejí blíže k centru galaxie. Proto se starší hvězdy dostanou dále dopředu a pohybují se z místa svého zrodu poblíž vlny. Na vnější straně korotačního poloměru, kde se hvězdy pohybují mnohem pomaleji než hustotní vlna, starší hvězdy zůstávají pozadu za hustotní vlnou.

Astronomové prozkoumali snímky galaxií v databázi NASA/IPAC Extragalactic Database, kterou spravuje NASA Jet Propulsion Laboratory (JPL) na California Institute of Technology (Caltech). Pro každou galaxii prozkoumali fotografie na různých vlnových délkách záření, což představuje hvězdy různého stáří. Zjistili, že každá skupina hvězd se zformovala ve spirálním rameni v nepatrně odlišném úhlu spirálního ramene ve vztahu k centru galaxie. Na základě porovnání těchto odlišných úhlů k úhlu tvořenému mezi centrem galaxie a hustotní vlnou ukázali, že poloha těchto skupin hvězd odpovídá předpovědi podle teorie hustotních vln.

Ačkoliv astronomové poskytli důkazy, proč si spirální ramena zachovávají svůj tvar, některé otázky zůstávají. Je snadné pochopit, proč dochází k dopravní zácpě, když dojde k nehodě automobilu, která sníží tři dopravní pruhy na jeden. Avšak určit, co vytváří hustotní vlny, tak to je stále ještě otevřenou otázkou.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] news.uark.edu

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Korotační poloměr, Spirální ramena, Galaktický disk


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »