Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Dosahuje Betelgeuse svého minima?

Dosahuje Betelgeuse svého minima?

Skvrnitý povrch Betelgeuse

Příběh obří hvězdy Betelgeuse, červeného veleobra na rameni Oriona, zaujal se začátkem roku laickou i odbornou veřejnost. Tato hvězda, stará jen miliony let, je tak velká, že se její život chýlí k závěru a řada lidí by si přála spatřit její explozi v podobě supernovy. Změny jasu této hvězdy jsou však pravidelně k vidění a jediné, čím nás nyní zaujala je, že zeslábla opravu hodně a nyní se dotkla možná svého minima na hranici 1,7 mag.

Jasnost Betelgeuse pravidelně kolísá, ale většinou v rozmezí 0,3 až 0,9 mag. Současný pokles postupně až pod 1,5 mag pokračoval i po celý leden až se dotkl nového minima kolem 1,7 mag. To, jak hvězda zeslábla neuniklo ani tomu, kdo se na oblohu dívá jen zběžně a díky blízkým hvězdám Aldebaran (1,0 mag) nebo Bellatrix (1,65 mag) se její jas snadno odhaduje. Nepochybně to i přineslo nové členy do řad amatérských pozorovatelů proměnných hvězd.

Betelgeuse je nepravidelná proměnná a v přiložené fourierově analýze vidíme několik maxim, která odpovídají hlavním cyklům proměnnosti jasu. Podle toho můžeme usuzovat, že hlavní cyklus je kolem 430 dní a další minimum tedy má nastat kolem 21. února. To by tedy mohlo být datum, které hodně napoví o dalším vývoji hvězdy - začne se opět zjasňovat nebo bude dále slábnout?

Fourierova analýza dat proměnnosti Betelgeuse v letech 1995-2018 Autor: Peranso
Fourierova analýza dat proměnnosti Betelgeuse v letech 1995-2018
Autor: Peranso
Problém současného poklesu je, že při běžných pulzacích je jasnost hvězdy alespoň kolem 0,9 mag – dobře to ukazuje přiložený obrázek za posledních 10 let dle dat AAVSO. Takže i kdyby pak jasnost stoupala, moc to neodpovídá na otázku, co přesně se s hvězdou děje nyní.  

Jasnost Betelgeuse v průběhu 10 let dle dat AAVSO
Jasnost Betelgeuse v průběhu 10 let dle dat AAVSO
Pokud by pokles jasu byl dán čistě fyzikální velikostí a svítivostí hvězdy (vlivem pulsací), pak by nyní musela být o 100 K chladnější a o 10 % menší, než v září 2019. Ze starších pozorování však víme, že hvězda je zároveň zahalena oblaky hmoty a při svém pohybu v okolí se před ní tvoří rázová vlna. Je tedy možné, že současný pokles jasu může být ovlivněn i oblakem vyvrženým směrem k nám.

Nezbývá tedy, než čekat a s napětím sledovat další vývoj jasu hvězdy. Vybuchne brzy jako supernova?

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Spaceweather.com
[2] Sky&Telescope
[3] American Association of Variable Star Observers
[4] Astronomers Telegram: Betelgeuse Updates



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Betelgeuse


20. vesmírný týden 2022

20. vesmírný týden 2022

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 5. do 22. 5. 2022. Měsíc bude v úplňku a nastává zatmění, u nás viditelné nízko nad obzorem jako částečné. Přehlídku planet viditelných okem nabízí ranní obloha. Nejjasnější Venuše se úhlově vrací ke Slunci. Lépe je vidět Jupiter a nejvýše jsou ráno Mars a Saturn. Skvrny na povrchu Slunce jsou stále k vidění a aktivita hvězdy je zvýšená. Astronomové publikovali záběr černé díry v centru naší Galaxie. InSight zaznamenala na Marsu dosud nejsilnější otřes. Po dvou startech Falconu 9 v minulém týdnu očekáváme tento týden třetí. ULA plánuje otestovat svoji kosmickou loď Starliner. Vynikající český astronom Ivan Šolc by se letos dožil 95 let.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Carina a sopka

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2022 získal snímek „Carina a sopka“, jehož autorem je Lukáš Veselý Mlhovina Carina, sopečný ostrov La Palma i samotný kráter vulkánu Cumbre Vieja, to vše se vešlo vítězi dubnového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce do jednoho fotografického

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Setkání planetek.

Setkání planetek. Rozměry obrázku jsou 30 x 15 obloukových minut, sever je nahoře, východ vlevo. Planetka (7335) 1989 JA je řazena do typu Apollo a prochází nejblíže Zemi mezi roky 1916 až 2194. V době fotografování byla od Země vzdálena 0.072 au a jasnost měla 13.2 magnitudy. O deset dní později bude o magnitudu jasnější a více než dvakrát blíže, ale na jižní obloze. V roce 1989 ji objevila E. Helinová na Mt. Palomaru. Planetka (15903) Rolandflorrie byla podstatně slabší, asi 17.3 magnitudy a nacházela se ve vzdálenosti 1.385 au od Země. V roce 1997 ji objevil amatérský astronom trpící v dětství Aspergerovým syndromem T. Handley v Burlingtonu (New Jersey) a dal jí jména svých rodičů.

Další informace »