Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Družice WISE objevila milióny černých děr

Družice WISE objevila milióny černých děr

Družice WISE mapovala vesmír v oboru IR záření
Družice WISE mapovala vesmír v oboru IR záření
Mise astronomické družice NASA s názvem Wide-field Infrared Survey Explorer (WISE) vedla mj. k odhalení "zlatého dolu" - k objevení velkého množství superhmotných černých děr přezdívaných "hot DOGs" (dust-obscured galaxies), čili horké, prachem zahalené galaxie.

Na snímcích pořízených družicí WISE byly odhaleny milióny kandidátů na prachem zahalené černé díry v různých koutech vesmíru, mezi nimi přibližně 1 000 objektů s vysokým obsahem prachu, které mohu patřit mezi nejjasnější doposud pozorované galaxie. Tyto galaxie jasně svítící v oboru infračerveného záření mají přezdívku hot DOGs. "Kosmická observatoř WISE odhalila téměř celé stádo jinak neviditelných objektů," říká Hashima Hasan, pracovník ředitelství NASA. "Objevili jsme planetku tančící před Zemí na její oběžné dráze, objevili jsme nejchladnější hvězdy ve vesmíru a nyní superhmotné černé díry a galaxie ukrývající se za prachovým závojem."

Družice WISE více než dvakrát prozkoumala celou oblohu v oboru infračerveného záření, čímž v roce 2011 dokončila plánovaný výzkum. Podobně jako brýle pro noční vidění proniknou tmou, dalekohled na palubě družice pořídil milióny snímků oblohy, na nichž je zachyceno infračervené záření kosmických objektů. Veškerá data byla již publikována, což astronomům umožňuje jejich výzkum a nové objevy.

Nejnovější objevy pomohly astronomům lépe pochopit procesy, jak galaxie a monstrózní černé díry v jejich jádru rostou a jak se společně vyvíjejí. Například obří černá díra v centru naší Galaxie, označovaná Sagittarius A, má hmotnost jako 4 milióny Sluncí. V minulosti prošla intenzivním periodickým "krmením", při kterém hmota v podobě plynů a prachu padala na její povrch, zahřívala se a ozařovala okolí. Největší centrální černé díry - až několik miliardkrát hmotnější než Slunce - dokonce mohou v galaxiích ukončit vznik nových hvězd.

Družice WISE objevila milióny vzdálených černých děr
Družice WISE objevila milióny vzdálených černých děr
V jedné studii astronomové identifikovali v datech z družice WISE zhruba 2,5 miliónu aktivních superhmotných černých děr, na něž dopadá okolní materiál. Tyto černé díry byly zaznamenány až do vzdáleností kolem 10 miliard světelných roků. Zhruba dvě třetiny těchto černých děr nebyly doposud nikdy pozorovány, protože oblaka prachu v jejich okolí nepropouštějí viditelné světlo. Družice WISE pozoruje tyto černé díry mnohem snadněji, protože registruje infračervené záření, které vzniká v zahřívajícím se akrečním disku obklopujícím černou díru.

Tyto extrémní objekty mohou "chrlit" až 100biliónkrát více světla než Slunce. Jsou však obklopeny tak velkým množstvím prachu, že se dají objevit pouze na delších vlnových délkách infračerveného záření registrovaného družicí WISE. Kosmická observatoř NASA s názvem Spitzer Space Telescope sledovala objevené objekty mnohem detailněji a pomohla zjistit další informace o superhmotných černých dírách horečně hltajících plyn a prach.

"Tyto kataklyzmicky se formující galaxie s vysokým obsahem prachu jsou tak vzácné, že družice WISE musela kompletně prozkoumat celou oblohu, aby je objevila," říká Peter Eisenhardt, vedoucí autor článku. "Objevili jsme rovněž důkazy, že se černé díry v galaxiích mohly vytvořit ještě před vznikem hvězd. Vejce tak mohlo být dříve než slepice."

Existence více než 100 těchto objektů, nacházejících se přibližně ve vzdálenosti 10 miliard světelných roků, byla potvrzena při pozorování pomocí velkých pozemních dalekohledů W. M. Keck Observatory, Mauna Kea, Hawaj; Gemini Observatory, Chile, Palomar's Hale Telescope na Mount Palomar, San Diego a Multiple Mirror Telescope Observatory, Tucson, Arizona.

Pozorování družice WISE zkombinovaná s údaji na ještě delších vlnových délkách, získaných pomocí Caltech's Submillimeter Observatory, Mauna Kea, Hawaj, pomohla odhalit, že tyto extrémní galaxie jsou více než 2krát teplejší v oboru infračerveného záření než ostatní jasné galaxie.

"Můžeme zde vidět nové vzácné fáze ve vývoji galaxií," říká Jingwen Wu, JPL, hlavní autor studie na základě submilimetrových pozorování. Všechny tři články budou publikovány v časopise Astrophysical Journal.

Zdroj: www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Galaxie, Černé díry , Wise, NASA


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »