Duchové hvězd zmírajících
Autor: ESO
Tato úchvatná bublina zářící jako hvězdný duch ve strašidelné temnotě vesmíru by se moha zdát nadpřirozenou a záhadnou, kdyby se nejednalo o známý astronomický objekt: planetární mlhovinu, objekt, který je průvodním znakem závěrečné fáze života některých hvězd. Snímek, který byl pořízen pomocí dalekohledu ESO/VLT na observatoři Paranal v severním Chile, zachycuje dosud nejdetailnější pohled na málo známý objekt s označením ESO 378-1.
Tato 'vlnící se mýdlová bublina' je planetární mlhovina s průměrem téměř čtyři světelné roky, které se přezdívá Jižní soví mlhovina (Southern Owl Nebula). Toto neformální označení odkazuje na její severní příbuznou Soví mlhovinu (Owl Nebula). Objekt ESO 378-1 [1], který je v astronomických katalozích veden rovněž pod označením PN K 1-22 nebo PN G283.6+25.3, se na obloze nachází v souhvězdí Hydry.
Stejně jako všechny planetární mlhoviny má i ESO 378-1 relativně krátký život trvající pouze několik tisíc let. To je velmi málo ve srovnání s životem hvězdy, jehož délka se běžně počítá v miliardách let [2].
Planetární mlhoviny vznikají, když umírající hvězdy odvrhují do svého okolí plyn, který se dále rozpíná. Ačkoliv při svém vzniku jsou jasnými a působivými objekty, jak se plyn rozptyluje a centrální hvězda slábne, tak tyto bubliny velice rychle zeslábnou.
Aby mohla vzniknout planetární mlhovina, stárnoucí hvězda musí mít menší hmotnost než osminásobek hmotnosti Slunce. Hmotnější hvězdy svůj život zakončí mnohem dramatičtějším způsobem – explodují jako supernovy.
Jak tyto méně hmotné hvězdy stárnou, začnou ztrácet plyn ze svých vnějších vrstev prostřednictvím hvězdného větru. Když se většina hmoty z vnějších vrstev rozptýlí, obnažené horké hvězdné jádro začne okolní prostor ozařovat ultrafialovými paprsky, které následně ionizuje do okolí odvržený plyn. A ionizace plynu způsobí, že tato jemná obálka začne svítit pestrými barvami.
I když planetární mlhovina rychle zeslábne, bude osamocené hvězdné jádro dále svítit ještě miliardu let, než úplně spotřebuje veškeré zbývající palivo. Poté se stane drobným, avšak horkým a hustým, bílým trpaslíkem, který bude pomalu chladnout po další miliardy let. V daleké budoucnosti, za několik miliard let, vytvoří planetární mlhovinu také naše Slunce, které poté rovněž stráví poslední fázi svého života jako bílý trpaslík.
Planetární mlhoviny hrají zásadní roli při chemickém obohacování hmoty vyvíjejícího se vesmíru. Vracejí látky vytvořené v nitrech hvězd, například uhlík, dusík a řadu dalších těžších prvků, zpět do mezihvězdného média. A z takto obohacené hmoty se pak mohou zformovat nové hvězdy či planety a případně vzniknout život. Jak řekl slavný astronom Carl Sagan: „Všichni jsme stvořeni z hvězdného prachu.“
Uvedený snímek byl vytvořen v rámci programu ESO Cosmic Gems, jehož úkolem je získat s pomocí dalekohledů a přístrojů ESO astronomické snímky vizuálně atraktivních objektů pro vzdělávací a popularizační účely. Program využívá krátkých úseků pozorovacího času a jinak nevyužitého času dalekohledů, aby dopad na vědecká pozorování byl minimální. Získaná data jsou však k dispozici také odborníkům prostřednictvím vědeckých archivů ESO.
Poznámky
[1] 'ESO' v označení tohoto objektu odkazuje na katalog, který byl sestaven v 70‘ a 80‘ letech 20. století na základě prohlídky fotografií pořízených pomocí dalekohledu ESO 1-metre Schmidt telescope na observatoři La Silla.
[2] Porovnání doby existence planetární mlhoviny a hvězdy, která ji vytvořila, dá zhruba stejný výsledek, jako srovnání životnosti mýdlové bubliny s délkou lidského života.
Další informace
ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope), který se stane „největším okem hledícím do vesmíru“.
Odkazy
Snímky dalekohledu Very Large Telescope
Další záběry z dalekohledu Very Large Telescope
Kontakty
Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz
Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz
Richard Hook; ESO education and Public Outreach Department; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org
O autorovi
Jiří Srba
Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.
