Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Dvě supermasivní černé díry v nejbližším kvasaru

Dvě supermasivní černé díry v nejbližším kvasaru

Umělecké ztvárnění dvojité černé díry
Autor: NASA, ESA, and G. Bacon (STScI)

Astronomové používající k pozorování vesmíru Hubblův kosmický dalekohled HST objevili, že objekt pojmenovaný Markarian 231 (zkráceně Mrk 231), což je nejbližší galaxie k Zemi, která ve svém nitru hostí kvasar, je poháněný dvěma centrálními černými děrami kroužícími navzájem kolem sebe.

Objev naznačuje, že kvasary – zářivá jádra aktivních galaxií – mohou běžně hostit dvě centrální supermasivní černé díry, které se na svých drahách přibližují jedna ke druhé v důsledku splynutí dvou galaxií. Dvojitá černá díra vytváří obrovské množství energie, která způsobuje, že jádro hostitelské galaxie svojí intenzivní září zastíní populaci miliard hvězd v galaxii.

Pokud by v centru kvasaru byla přítomna pouze jedna černá díra, celý akreční disk vytvořený z obklopujícího horkého plynu by zářil v ultrafialovém světle. Ultrafialové záření prachového disku však náhle klesá ve směru do centra. To poskytuje pozorovatelský důkaz, že disk má v sobě velký prázdný prostor obklopující centrální černou díru. To nejlepší vysvětlení napozorovaných dat na základě dynamických modelů je, že střed disku je deformovaný vlivem dvou černých děr obíhajících navzájem jedna kolem druhé. Druhá menší černá díra obíhá poblíž vnitřního okraje akrečního disku a vytváří vlastní minidisk s ultrafialovým zářením.

Jsme nesmírně nadšeni tímto objevem, protože ukazuje nejen na existenci těsné dvojice černých děr v objektu Mrk 231, ale také dláždí novou cestu k systematickému objevování binárních černých děr prostřednictvím povahy jejich emise ultrafialového záření,“ říká Youjun Lu z National Astronomical Observatories of China, Chinese Academy of Sciences.

Struktura našeho vesmíru, jako například těchto obřích galaxií a galaktických kup, se mění spojováním malých soustav do větších útvarů; dvojité černé díry jsou přirozeným důsledkem probíhajících splynutí galaxií,“ dodává Xinyu Dai z univerzity v Oklahomě.

Centrální černá díra má odhadovanou hmotnost asi 150 miliónů Sluncí. Hmotnost její menší společnice je zhruba 4 milióny hmotností Slunce. Tato dynamická dvojice uskuteční jeden vzájemný oběh za 1,2 roku.

Černá díra o menší hmotnosti je pozůstatkem menší galaxie, která splynula s Mrk 231. Důkaz nedávného splynutí pochází z asymetrie mateřské galaxie a z dlouhých slapových ohonů mladých modrých hvězd.

Důsledkem splynutí bylo vytvoření útvaru Markarian 231, energetické galaxie s probíhající intenzivní tvorbou hvězd v počtu stonásobně větším, než se děje v naší Galaxii. Padající plyn do blízkosti černé díry spouští turbulence, které jsou iniciátorem ohnivé tvorby hvězd.

Předpokládá se, že binární černé díry se po spirále přibližují k sobě a následně splynou v jeden objekt, k čemuž dojde asi za několik stovek tisíc let.

Kvasar Markarian 231 je od Země vzdálen 581 miliónů světelných roků.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] hubblesite.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Kvasar, Markarian 231, Supermasivní černá díra


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »