Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Dvojitý záblesk

Dvojitý záblesk

Nejjasnější gama záblesk poskytl množství informací o explozích hvězd
Nejjasnější gama záblesk poskytl množství informací o explozích hvězd
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (028/2008): Nejjasnější gama záblesk poskytl množství informací o explozích hvězd

Astronomové z celého světa se zkombinovali informace získané z pozemních i družicových pozorování, aby porozuměli nejjasnější pozorované explozi v naší historii. Zpracování dat odhalilo, že výtrysk (jet) gama záblesku GRB 080319B byl namířen přímo na Zemi.

Záblesk GRB 080319B byl natolik intenzivní, že jsme jej teoreticky mohli pozorovat i neozbrojenýma očima, přestože se od nás nacházel ve vzdálenosti poloviny celého vesmíru (ESO 08/2008). Ve vydání časopisu Nature ze dne 11. září informuje Judith Racusin z Penn State University v Pensylvánii (USA) spolu s dalšími 92 spoluautory o zaznamenání události v celém elektromagnetickém spektru. K dispozici jsou data z období 30 minut před výbuchem až několik měsíců po něm. "Dospěli jsme k závěru, že za jedinečnou jasnost záblesku může jet materiálu vržený téměř přímo k Zemi, a to rychlostí, která se blížila rychlosti světla. Odchylka od světelné rychlosti byla pouze 1/20000 c ," říká člen týmu Guido Chincarini.

Gama záblesky jsou považovány za nejjasnější exploze ve vesmíru. Nejčastěji doprovázejí závěr života hvězdy, když ji dojde termonukleární palivo. Při zhroucení hvězdy vznikají černé díry anebo neutronové hvězdy. Zhroucení je doprovázeno vznikem mocného výtrysku plynu. Mechanismus jeho vzniku není zatím zcela znám. Jak výtrysk vyráží do okolního prostoru, sráží se s dříve odvrženým plynem, zahřívá jej a rozzáří.

Výše zmíněná skupina vědců se domnívá, že jet, který zasáhl Zemi obsahoval ultra rychlou složku o šířce 0,4° (což je téměř šířka Měsíčního kotouče v úplňku). Ultra rychlá složka byla součástí jetu s nižší energií, jenž byl 20 krát širší.

Širší složka je u jiných záblesků typická. "Snad každý gama záblesk obsahuje užší jet, ten nás ale většinou mine," říká člen týmu Stefano Covino. "Na druhém konci hlavně úzkého energetického jetu jsme měli možnost spatřit skutečné monstrum. Taková příležitost se naskytne jednou za desetiletí," dodává Cristiano Guidorzi.

GRB 080319B v souhvězdí Pastevce jako první detekoval satelit NASA/STFC/ASI Swift. Pozemní dalekohledy rychle zareagovaly a začaly objekt studovat. Mezi nimi byl také VLT/ESO. Ten jako první určil vzdálenost objektu na 7,5 miliard světelných let. Ve viditelném světle zaznamenala záblesk celosvětová síť širokoúhlých kamer, umístěných na dalekohledech, neustále sledujících věští část oblohy. Jedním z nich byla kamera TORTORA, jež je součástí 0,6 m dalekohledu REM na observatoři La Silla (ESO TP 26/2007). Díky rychlé odezvě poskytla TORTORA dosud nejpodrobnější záznam viditelného světla, které doprovází vzplanutí gama záblesku. "Na něco takového jsme čekali velice dlouho," říká obsluha kamery Grigory Beskin z ruské Special Astrophysical Observatory. Právě díky datům nashromážděným pomocí kamery TORTORA a satelitu Swift mohli astronomové celou událost vysvětlit.

Další informace na toto téma zde (anglicky).

Multimédia

Zdroj: TZ ESO 028/08

Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí. Archív Tiskových prohlášení ESO v češtině je k dispozici na adrese: www.astrovm.cz/eso.





O autorovi



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »