Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Galaxie M31 v Andromedě je menší a vznikla srážkou dvou hvězdných ostrovů

Galaxie M31 v Andromedě je menší a vznikla srážkou dvou hvězdných ostrovů

Momentka ze simulace srážky naší Galaxie s galaxií M31 zachycuje oba útvary krátce po prvním vzájemném sblížení
Autor: ICRAR

Astronomové zjistili, že náš největší vesmírný soused – galaxie M31 v souhvězdí Andromedy – má přibližně stejnou velikost jako Mléčná dráha. Dosud se domnívali, že M31 je dvakrát až třikrát větší než Mléčná dráha a že naše Galaxie bude nakonec pohlcena svým větším sousedem. Avšak poslední výzkumy publikované v únoru 2018 v časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society téměř vyrovnávají vzájemný poměr hmotností obou galaxií. Bylo zjištěno, že hmotnost galaxie v Andromedě je přibližně 800 až 1 200 miliard hmotností Slunce, což je zhruba stejná hodnota jako v případě Mléčné dráhy.

Astrofyzik Prajwal Kafle z University of Western Australia a International Centre for Radio Astronomy Research (ICRAR) potvrdil, že v rámci výzkumu galaxie M31 byla použita nová technika určení únikové rychlosti. „Když raketa startuje ze Země do vesmíru, musí překročit rychlost 11 km/s potřebnou k úniku z její gravitace,“ říká Prajwal Kafle. „Naše mateřská Galaxie – Mléčná dráha – má podstatně větší hmotnost než naše planeta Země, takže úniková rychlost z Galaxie se pohybuje kolem 550 km/s. Podobnou techniku jsme použili i k určení hmotnosti pro galaxii v Andromedě.“ Pro určení hmotnosti byla použita zjištěná úniková rychlost v hodnotě 470 ± 40 km/s.

Prajwal Kafle říká, že dřívější vědecké výzkumy vedly k nadhodnocenému množství temné hmoty v galaxii M31 v souhvězdí Andromedy. „Na základě studia drah hvězd pohybujících se vysokými rychlostmi bylo zjištěno, že M31 obsahuje mnohem méně temné hmoty, než se doposud vědci domnívali – pouze jednu třetinu množství odhadovaného na základě dřívějších pozorování,“ dodává Prajwal Kafle.

Mléčná dráha a galaxie v Andromedě jsou dvě velké spirální galaxie v naší Místní skupině galaxií. Světlo překoná vzdálenost mezi nimi zhruba za 2,5 miliónu roků. Galaxii v Andromedě bychom již více neměli považovat za „velkého bratra“ naší Galaxie. Musíme uskutečnit ještě další simulace ke zjištění, co se stane při vzájemném splynutí obou galaxií, ke kterému by mohlo dojít asi za 4 miliardy roků.

 

Jak vznikla galaxie M31

Galaxie M31 na kombinovaném snímku v infračerveném a rentgenovém záření Autor: NASA/ESA
Galaxie M31 na kombinovaném snímku v infračerveném a rentgenovém záření
Autor: NASA/ESA
Srážka s naší Galaxií však nebude pro galaxii M31 první kolizí. Nejbližší velký soused Mléčné dráhy – galaxie M31 v souhvězdí Andromedy – se zformoval v důsledku obrovské srážky dvou menších hvězdných ostrovů ne více než před třemi miliardami roků. V té době již existovala Sluneční soustava včetně Země. Určení okamžiku zrození galaxie M31 nebylo pro astrofyziky snadným úkolem vzhledem k velkému věkovému rozpětí hvězd, které ji vytvářejí. Pro realizaci poslední studie skupina francouzských a čínských astronomů, jejíž vedoucím byl Francois Hammer z Paris Observatory, využila nejvýkonnější dostupné francouzské počítače.

To jim umožnilo zaměřit se na „fyzikální mechanismy vzniku galaxie v Andromedě a odkrýt tak oponu jejího původu,“ uvádí se v prohlášení pařížské observatoře. Výsledky této studie byly publikovány 14. 2. 2018 v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.

Dřívější výzkumy odhalily jednu důležitou odlišnost mezi naší Galaxií a galaxií v Andromedě. V galaxii M31 obíhají některé hvězdy nevyzpytatelně, zatímco v naší Galaxii všechny pozorované stálice krouží stejným směrem kolem jejího centra. Proč tomu tak je?

Pohyb hvězd v galaxii M31 byl nastaven v důsledku „nedávného“ vzniku galaxie, uvádějí astronomové. Studie ukázala, že v době před 7 až 10 miliardami roků dvě galaxie – jedna 4× hmotnější než druhá – se nacházely na kolizním kurzu a poprvé prolétly navzájem kolem sebe. Vědci uskutečnili počítačové simulace drah obou předchůdců galaxie a dospěli k závěru, že po několika sblíženích došlo k jejich splynutí před 1,8 až 3,0 miliardami roků.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] news.uwa.edu.au
[2] phys.org
[3] obspm.fr

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Srážka galaxií, Galaxie M31


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »