Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Galaxie tisíce rubínů

Galaxie tisíce rubínů

Galaxie M81
Galaxie M81
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (025/2008): Ve tmě září podivuhodný větrník

Přístroj Wide Field Imager nám nabídl pohled do záludných vírů spirální galaxie M83, která je svým vzhledem podobná naší Galaxii. Přezdívá se jí Jižní větrník a jde o krásný příklad spirální galaxie zářící světlem miliard hvězd a rudou rubínovou září vodíkového plynu. Dramatický snímek galaxie M83 byl pořízen na observatoři La Silla, která se nachází vysoko v horách Chilské pouště Atacama. M83 je od nás vzdálena přibližně 15 miliónů světelných let a na jižní obloze ji najdeme v rozlehlém souhvězdí Hydry. V průměru má přes 40 000 světelných let a je zhruba 2,5 krát menší než naše Galaxie. V některých směrech se přesto podobá naší Galaxii. Obě dvě mají galaktické jádro (husté sférické centrální seskupení hvězd) protnuté příčkou.

Na uvedeném obrázku vidíme spirální ramena zkrášlena nespočetnými rubínovými světly. Ve skutečnosti se jedná o obří oblaka zářícího vodíkového plynu. Ultrafialové světlo, pocházející z nově narozených hmotných hvězd, oblaka ionizuje a ta potom svítí červeně. Rudé oblasti, kde vznikají nové hvězdy, jsou na snímku výrazně odlišné od žluté záře starších hvězd poblíž osy rotace galaxie. Obrázek rovněž ukazuje jemný náznak zatočených tmavých prachových proudů, jenž se proplétají napříč spirálními rameny.

M83 byla v polovině 18. století objevena francouzským astronomem Nicolas Louis de Lacaille. O několik desetiletí později ji do svého, dnes již slavného, katalogu objektů vzdáleného vesmíru zahrnul jiný francouzský astronom a slavný lovec komet Charles Messier. Nedávná pozorování záhadné galaxie v ultrafialovém a rádiovém oboru odhalila, že také ve vzdálených oblastech (vzdálenějších než můžeme na obrázku pozorovat) se nacházejí nové mladé hvězdy. Rentgenová pozorování srdce M83 odhalila, že se i zde, hluboko uvnitř oblaku přehřátého plynu o teplotě kolem 7 miliónů stupňů Celsia, nové hvězdy doslova rojí. M83 je zároveň jedno z míst, kde nejčastěji vybuchují supernovy. Jde o jednu ze dvou galaxií, kde se za posledních 100 let objevilo 6 supernov. Jedna z nich (SN 1957D) byla pozorovatelná po celých 30 let!

Přístroj Wide Field Imager (WFI) je speciální kamera, připojená k 2,2 metrovému Max-Planck Society/ESO teleskopu, nacházejícím se na observatoři La Silla v Chile. Ve výšce téměř 2400 metrů nad mořem, na vrcholu hor pouště Atacama, si může observatoř ESO La Silla vychutnat tu nejčistší a nejtemnější hvězdou oblohu naší planety. Zde je ideální místo pro studium nejhlubších koutů vesmíru. Pro vytvoření uvedeného obrázku snímala WFI kamera M83 přibližně 100 minut přes sadu speciálních filtrů. Díky tomu vynikly detaily galaxie. Jasné hvězdy na pozadí náleží do naší Galaxie, zatímco tma za M83 je opepřena jemnými šmouhami vzdálenějších galaxií.

Multimédia

Zdroj: TZ ESO 025/08

Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí. Archív Tiskových prohlášení ESO v češtině je k dispozici na adrese: www.astrovm.cz/eso.





O autorovi



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »