Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Jak vznikají drahé prvky jako zlato? Blíže k odpovědi nás posunul dalekohled Jamese Webba.
Adam Denko Vytisknout článek

Jak vznikají drahé prvky jako zlato? Blíže k odpovědi nás posunul dalekohled Jamese Webba.

Webbův pohled na vzdálenou kilonovu (rudá tečka vlevo nahoře)
Autor: ESA/JWST

Na počátku vesmíru, uvnitř horkého a nahuštěného prostředí, byly vytvořeny tři prvky, vodík (H), helium (He) a malé množství lithia (Li). V Mendělejevově periodické tabulce jich je dnes zapsáno celkem 118, valná většina z nich byla s největší pravděpodobností zformována uvnitř jader masivních hvězd, v supernovách a při srážkách neutronových hvězd. 

Právě na takovou kolizi neuvěřitelně hustých objektů, tzv. kilonovu, se společně s dalšími pozemními i vesmírnými teleskopy zaměřil dalekohled Jamese Webba, který pořídil její infračervené spektrum a nalezl tellur (Te, latinsky Tellurium).

Kilonova je jev, při kterém dochází k energetickému splynutí dvou neutronových hvězd či neutronové hvězdy a černé díry. Průměrně bývá asi 1000× jasnější než průměrná nova, z čehož plyne i jeho název. Srážky tohoto typu jsou velmi pravděpodobným zdrojem gama záblesků (GRB – Gamma-Ray Burst). Uvnitř kilonov panují vhodné podmínky pro tvorbu prvků těžších než železo; mnohé z nich, jako například jod, jsou nezbytné pro život na naší planetě.

Mateřská galaxie neutronových hvězd, které se srazily v kilonovu (vlevo nahoře). Autor: ESA/JWST
Mateřská galaxie neutronových hvězd, které se srazily v kilonovu (vlevo nahoře).
Autor: ESA/JWST

Družice Fermi Gamma-ray Space Telescope v letošním březnu zaznamenala zatím druhý nejjasnější gama záblesk v historii pozorování, byl milionkrát jasnější než celá Mléčná dráha dohromady. Exploze s označením GRB 230307A se po detekci stala terčem mnoha observatoří, včetně Webbova kosmického teleskopu. Astronomové díky této spolupráci získali data z různých oblastí spektra, od gama záření přes viditelné světlo až po rádiové vlny, což jim na základě sledování vývoje umožnilo určit, že se opravdu jednalo o kilonovu. Délka trvání záblesku se pohybovala kolem 200 sekund. To je pro podobné úkazy způsobené kilonovou dost neobvyklé, ve většině případů totiž přetrvávají kolem 2 sekund.

Spektrum pořízené dalekohledem Jamese Webba. Bílá čára reprezentuje naměřená data a oranžová model kilonovy. Červený pás označuje vlnové délky, na nichž září těžký prvek tellur. Autor: NASA/JWST
Spektrum pořízené dalekohledem Jamese Webba. Bílá čára reprezentuje naměřená data a oranžová model kilonovy. Červený pás označuje vlnové délky, na nichž září těžký prvek tellur.
Autor: NASA/JWST

Dalekohled Jamese Webba zkoumal vzdálenou událost pomocí spektrografu NIRSpec pracujícího na vlnových délkách od 0,6 do 5 mikrometrů a kamery NIRCam, jež snímá v blízkém infračerveném světle. JWST, jako vůbec první kosmický teleskop, pořídil střední infračervené spektrum kilonovy. Detekoval výrazný signál těžkého prvku, a sice telluru, který je na Zemi ještě vzácnější než platina. Jeho přesnost také umožnila zjistit původ neutronových hvězd, byla jím spirální galaxie vzdálená 120 000 světelných let od exploze. Tento objev astronomům pomůže ve výzkumu kilonov a podmínek, v nichž podobné prvky vznikají. 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] esawebb.org
[2] nasa.gov
[3] cs.wikipedia.org



O autorovi

Adam Denko

Adam Denko

Adam Denko se narodil v roce 2007 v Praze a nyní studuje na osmiletém gymnáziu v Berouně. Volný čas tráví především astronomií a astrofotografií, která ho upoutala již ve 13 letech. Za každé jasné noci sbírá fotony ze vzdálených kosmických objektů. Snímky následně vkládá na webové stránky, čímž ostatním ukazuje, jak fascinující vesmír vskutku je. Svůj oblíbený vědní obor se snaží popularizovat pomocí sociálních sítí a psaním článků na web a Instagram ČAS. Je zakladatelem Discord serveru AstroConnect, jenž si klade za cíl propojit mladé zájemce o astronomii z České a Slovenské republiky. Laureát Ceny Jindřicha Zemana za astrofotografii 2022 junior.
 

Štítky: Gama záblesk, Prvky, Jwst, Kilonova


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »