Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Těžké chemické prvky vznikají díky kosmickým explozím. Anebo ne?

Těžké chemické prvky vznikají díky kosmickým explozím. Anebo ne?

Vznik gama záblesku
Autor: NASA/Swift/Cruz deWilde

Po svém „zrození“ ve Velkém třesku se vesmír skládal převážně z vodíku a několika atomů helia. Jedná se o nejlehčí prvky v periodické tabulce prvků. Během 13,8 miliardy let mezi velkým třeskem a současností vznikly všechny ostatní prvky. Mnoho z těchto těžších prvků vzniklo ve hvězdách procesem jaderné fúze. Tím však vznikly pouze prvky těžké maximálně jako železo. Jak vznikly těžší prvky?

Abychom mohli vysvětlit přítomnost těchto těžších prvků ve vesmíru, je třeba najít jevy s dostatečně velkou energií, která by ty prvky dokázala produkovat. Jedním z typů událostí, které tomu odpovídají, je gama záblesk (GRB) - nejsilnější třída explozí ve vesmíru. Ty mohou vybuchnout při kvintiliónnásobku (10 následované 18 nulami) svítivosti našeho Slunce a předpokládá se, že jsou způsobeny několika typy událostí.

Gama záblesky

GRB lze rozdělit do dvou kategorií: dlouhé záblesky a krátké záblesky. Dlouhé GRB jsou spojeny se zánikem hmotných a rychle rotujících hvězd. Podle této teorie je při kolapsu masivní hvězdy vyvržen materiál do úzkých výtrysků, ve kterých se pohybuje extrémně vysokými rychlostmi.

Krátké záblesky trvají jen několik sekund. Předpokládá se, že jsou způsobeny srážkou dvou neutronových hvězd - kompaktních a hustých „mrtvých“ hvězd. V srpnu 2017 pomohla tuto teorii podpořit významná událost. LIGO a Virgo, dva detektory gravitačních vln v USA, objevily signál, který zřejmě pocházel od dvou neutronových hvězd blížících se ke srážce.

O několik sekund později byl na obloze v souhvězdí Hydry detekován krátký gama záblesk známý jako GRB 170817A, který přicházel ze stejného směru. Po několik týdnů na tuto událost mířily prakticky všechny teleskopy na planetě v rámci bezprecedentního úsilí o studium jejích následků.

Pozorování odhalila v místě GRB 170817A tzv. kilonovu. Při výbuchu kilonovy se sice uvolní energie 1000x silnější než při výbuchu klasické novy (odtud název kilonova), ale stále jde jen o slabší příbuznou výbuchu supernovy. Ještě zajímavější je, že byly nalezeny důkazy, že při explozi vzniklo mnoho těžkých prvků. Autoři studie v časopise Nature, která analyzovala výbuch, ukázali, že tato kilonova zřejmě produkovala dvě různé kategorie trosek neboli ejekcí. Jedna se skládala převážně z lehkých prvků, zatímco druhá z prvků těžkých.

Jak to kilonova zvládla?

Už jsme se zmínili, že jaderná fúze může reálně z periodické tabulky produkovat pouze prvky těžké jako železo. Existuje však ještě jeden proces, který by mohl vysvětlit, jak byla kilonova schopna produkovat prvky ještě těžší.

Výtrysk z kolabující hvězdy Autor: NASA Goddard Space Flight Center
Výtrysk z kolabující hvězdy
Autor: NASA Goddard Space Flight Center
Proces záchytu rychlých neutronů neboli r-proces, při kterém jádra těžších prvků než je železo, zachytí v krátkém čase mnoho částic neutronů. Jejich hmotnost pak rychle roste a vznikají mnohem těžší prvky. K tomu, aby r-proces fungoval, jsou však zapotřebí vhodné podmínky: vysoká hustota, vysoká teplota a velký počet dostupných volných neutronů. Ukazuje se, že záblesky gama záření tyto nezbytné podmínky poskytují.

Máme tedy vyhráno? Jsou ve vesmíru těžké prvky díky kilonovám? Splynutí dvou neutronových hvězd, jako bylo to, které způsobilo kilonovou GRB 170817A, je velmi vzácnou událostí. Tak vzácnou, že nemohou být zdrojem hojného výskytu těžkých prvků ve vesmíru. Ale co dlouhé GRB?

Dlouhé gama záblesky

Nedávná studie zkoumala zejména jeden dlouhý záblesk gama, GRB 221009. Ten byl nazván BOAT - nejjasnější záblesk všech dob. Tento GRB byl zachycen jako puls intenzivního záření procházejícího Sluneční soustavou 9. října 2022.

GRB 221009 vyvolal podobnou astronomickou pozorovací kampaň jako zmíněná kilonova. Tento GRB byl 10krát energetičtější než předchozí rekordman a byl tak blízko nás, že byl měřitelný jeho vliv na zemskou atmosféru!  Ten byl srovnatelný s velkou sluneční bouří.

Mezi dalekohledy zkoumajícími následky GRB 221009 byl i vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST). Ten pozoroval GRB zhruba šest měsíců po jeho explozi. Data, která JWST shromáždil, ukázala, že navzdory mimořádné jasnosti, byl GRB 221009 způsoben výbuchem průměrné supernovy.

Už předchozí pozorování jiných dlouhých GRB ukázala, že neexistuje žádný vztah mezi jasností GRB a velikostí s ním spojené exploze supernovy. Zdá se, že GRB 221009 není výjimkou.

Tým JWST rovněž odvodil počet těžkých prvků vzniklých během exploze tohoto GRB. Nenašli žádné náznaky prvků produkovaných r-procesem. Je to překvapivý závěr, protože teoreticky se předpokládá, že jasnost dlouhého GRB souvisí s podmínkami v jeho jádře, nejspíše černé díře. U velmi jasných událostí - zejména u tak extrémních jako byl GRB 221009 – se podmínky vhodné pro vznik r-procesu očekávaly.

Tato zjištění vráží klín do obecně přijímané hypotézy. Záblesky záření gama nemusí být očekávaným rozhodujícím zdrojem těžkých prvků ve vesmíru.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] The universe



O autorovi

Petr Sobotka

Petr Sobotka

Petr Sobotka je od r. 2014 autorem Meteoru - vědecko-populárního pořadu Českého rozhlasu. 10 let byl zaměstnancem Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. Je tajemníkem České astronomické společnosti. Je nositelem Kvízovy ceny za popularizaci astronomie 2012. Členem ČAS je od roku 1995.

Štítky: Supernova, Chemické prvky, Gama záblesk


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »