Den na Uranu je o půl minuty delší

Uran, sedmá planeta sluneční soustavy, je známý svou unikátní osou rotace, která je téměř rovnoběžná s rovinou jeho oběhu. Tato extrémní náklon způsobuje neobvyklé sezónní změny a komplikovala přesné měření rotační periody.

Určení vnitřní rychlosti rotace planety je náročné, zejména u světa, jako je Uran, kde není možné provést přímé měření. Vědci ale dokázali rotaci určit z pohybu polárních září Uranu. To jsou velkolepé světelné projevy, které vznikají v horních vrstvách atmosféry přílivem energetických částic v blízkosti magnetických pólů planety. 

Tato technika odhalila, že Uran dokončí plnou rotaci za 17 hodin, 14 minut a 52 sekund, což je o 28 sekund více, než kolik činil odhad sondy NASA Voyager 2 při jejím průletu v roce 1986.

Nový údaj řeší dlouholetý problém: předchozí souřadnicové systémy založené na zastaralých dobách rotace se rychle staly nepřesnými. Díky novému systému zeměpisných délek můžeme nyní porovnávat pozorování polárních září za téměř 40 let a dokonce plánovat nadcházející misi na Uran.

Tento průlom byl možný díky dlouhodobému sledování Uranu. Po více než deset let Hubble pravidelně pozoroval jeho ultrafialové polární záře, což vědcům umožnilo sledovat polohu magnetických pólů pomocí modelů magnetického pole.

Na rozdíl od polárních září Země, Jupiteru nebo Saturnu se polární záře Uranu chovají jedinečným a nepředvídatelným způsobem. Je to způsobeno silně skloněným magnetickým polem planety, které je výrazně posunuto od její rotační osy.

Přesné určení rotační periody je klíčové pro pochopení vnitřní struktury a dynamiky planety. Nová měření naznačují, že Uran má pravděpodobně kamenné jádro obklopené vrstvou ledových materiálů a atmosférou bohatou na vodík a helium.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Novinky o HST na stránkách ESA