Jiskřící sprška hvězd
NGC 2264 se nachází ve vzdálenosti 2600 světelných let od Země směrem do souhvězdí Jednorožce (Monoceros), v blízkosti známějšího souhvězdí Orionu. Celý snímek zabírá oblast o rozloze přibližně 30 světelných let.
V 18. století objevil tento objekt William Herschel během svých jedinečných přehlídek oblohy. První záznamy o jasné hvězdokupě pocházejí z ledna roku 1784, zatímco zmínky o nejjasnějších oblastech zářícího plynného oblaku jsou až z Vánoc o dva roky později. Hvězdokupa je natolik jasná, že je pozorovatelná i běžným triedrem. V malém dalekohledu, který nám však převrátí obraz vzhůru nohama, bude mihotání hvězd připomínat světla vánočního stromečku. Jasnou hvězdu na jeho vrcholu můžeme pozorovat i bez dalekohledu. Jedná se o hmotnou vícenásobnou hvězdu, jež se zrodila z prachu a plynu teprve před několika milióny let. Mimo samotné hvězdokupy můžeme na snímku nalézt i další zajímavé útvary z prachu a plynu. V dolní části snímku najdeme mlhovinu Kužel (výrazný tmavý trojúhelník). Je tvořena molekulárním oblakem prosvíceným nejjasnějšími členy hvězdokupy. Podivná oblast napravo od nejjasnější hvězdy se podobá kožešině a byla proto pojmenována jako mlhovina Liščí kožešina.
Většina snímku je zbarvena do červena, neboť jsou obrovská oblaka plynu rozzářena silným ultrafialovým zářením mladých hvězd. Samotné hvězdy jsou zbarveny do modra, protože, v porovnáním s naším Slunce, mají vyšší teplotu, jsou mladší a hmotnější. Část tohoto modrého světla se rozptyluje na prachu mlhoviny (horní část obrázku).
Oblast je mimo svou vizuální zajímavost vhodná také pro studium vzniku horkých hvězd. Část zobrazená na snímku je pouze malým kouskem v rozsáhlém oblaku molekulárního plynu, ve kterém dochází ke vzniku nové generace hvězd. V temnotě mlhoviny se však ukrývají ještě další zajímavé objekty. V místech kolem nejjasnější hvězdy a také na vrcholu mlhoviny Kužel se nachází několik hvězdných jesliček. Jsou zde dokonce známky silného hvězdného větru z právě se rodících skrytých hvězd.
Snímek NGC 2264 s Vánočním stromečkem byl pořízen přístrojem Wide Field Imager (WFI). Jde o specializovaný astronomický CCD přístroj, umístěný na 2,2 metrovém dalekohledu Max-Planck Society/ESO na La Silla observatoři v Chile. K vytvoření plně barevného snímku zářícího vodíkového plynu i hvězd pozoroval WFI oblohu přes deset hodin v různých barevných filtrech.
Nadmořská výška 2400 m.n.m. observatoře ESO La Silla v chilské poušti Atacama poskytuje nejčistší a nejtemnější noci na světě. Může tak zkoumat i ty nejvzdálenější hlubiny vesmíru.
Zdroj: TZ ESO 048/08
Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí. Archív Tiskových prohlášení ESO v češtině je k dispozici na adrese: www.astrovm.cz/eso.
Česká republika je členem Evropské jižní observatoře (ESO) od ledna 2007.
Národní kontakt pro ESO: Pavel Suchan - suchan(zavináč)astro(tečka)cz.
