Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Kulová hvězdokupa M 68 okem HST

Kulová hvězdokupa M 68 okem HST

Kulová hvězdokupa M 68 na snímku z HST
Kulová hvězdokupa M 68 na snímku z HST
Hubblův kosmický dalekohled HST poskytnul tento nádherný pohled na zcela zaplněné hvězdné "tábořiště" s názvem Messier 68 (zkráceně M 68). Objekt je znám také pod označením NGC 4590. Takovéto vesmírné objekty kulového tvaru astronomové označují termínem kulová hvězdokupa.

Vzájemná gravitační přitažlivost uvnitř seskupení několika stovek tisíc, možná až miliónů hvězd, má všechny hvězdy "pod kontrolou" a umožňuje kulovým hvězdokupám držet pohromadě po mnoho miliard roků. Astronomové dokáží určit stáří kulových hvězdokup na základě rozboru světla přicházejícího z hvězd.

Chemické prvky zanechávají své "otisky" ve vyzařovaném světle a záření hvězd tak odhaluje fakt, že hvězdy v kulových hvězdokupách typicky obsahují méně těžkých prvků, jako je uhlík, kyslík a železo, než hvězdy podobné Slunci.

Protože každá následující generace hvězd postupně vytvářela tyto prvky v důsledku nukleárních reakcí, hvězdy mající méně těžších prvků jsou ve skutečnosti relikty z rané epochy vývoje vesmíru. Z tohoto důvodu se hvězdy v kulových hvězdokupách řadí mezi nejstarší zaznamenané objekty, jejichž stáří je více než 10 miliard roků.

Kolem středu naší Galaxie krouží více než 150 kulových hvězdokup. V galaktických měřítkách nejsou všechny kulové hvězdokupy příliš velké. V případě hvězdokupy M 68 je její průměr o něco menší než 100 světelných roků. Na druhou stranu disk naší Galaxie má průměr více než 100 000 světelných roků.

Kulovou hvězdokupu M 68 objevil Charles Messier v roce 1780. Od Země je vzdálena přibližně 33 000 světelných let. Nachází se v souhvězdí Hydry. Vůči Zemi se přibližuje rychlostí 112 km/s.

Snímek byl pořízen pomocí kamery ACS (Advanced Camera for Surveys) na palubě HST. Fotografie, která vznikla na základě kombinace viditelného světla a infračerveného záření, pokrývá část oblohy o rozměru přibližně 3,4 x 3,4 obloukové minuty.

Zdroj: www.spacetelescope.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Kulová hvězdokupa, HST


35. vesmírný týden 2025

35. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 8. do 31. 8. 2025. Měsíc po novu se koncem týdne objeví na večerní obloze. Ráno můžeme pozorovat všechny planety kromě Marsu. Aktivita Slunce se možná zvýší. SpaceX se chystá k 10. testu Super Heavy Starship. První stupeň Falconu 9 se chystá k 30. znovupoužití. Tato raketa má letos za sebou již více než 100 startů a v uplynulém týdnu vynesla i vojenský miniraketoplán X-37b a nákladní loď Dragon na misi CRS-33 k ISS. Před 50 lety zazářila v souhvězdí Labutě poměrně jasná nová hvězda, nova V1500 Cygni.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 1396 Sloní chobot

IC 1396 je veľká emisná hmlovina v súhvezdí Cefea. Nachádza sa pod spojnicou hviezd alfa a zéta Cephei a je v nej aj premenná hviezda Erakis. Hmlovina zaberá oblasť s priemerom niekoľko stoviek svetelných rokov a jej svetlo k nám letí asi 3 000 rokov. Na nočnej oblohe je jej zdanlivý priemer desaťkrát väčší ako priemer Mesiaca v splne, čo je 170´ (5°). Má celkovú magnitúdu 3,0, ale je taká roztiahnutá, že voľným okom nemáme šancu ju vidieť. Hmotnosť hmloviny je odhadovaná na 12 000 hmotností Slnka. Hmlovinu vzbudzuje k žiareniu najmä veľmi hmotná a veľmi mladá hviezda HD 206267 v strede oblasti. Hviezdu obklopujú ionizované mraky vytvárajúce okolo nej vo vzdialenosti 80 až 130 svetelných rokov prstencový útvar. Sú to zvyšky molekulárneho mraku, z ktorého sa zrodila hviezda HD 206267 a ďalšie hviezdy v tejto oblasti, ktoré spolu tvoria hviezdokopu s označením Tr37. Ďalej od centrálnej hviezdy sú pásma tmavého a chladného materiálu. Známou časťou hmloviny je obrovský tmavý molekulárny mrak pomenovaný hmlovina Sloní chobot. Jej tvar vymodeloval hviezdny vietor z HD 206267. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 65x120sec. R, 63x120sec. G, 52x120sec. B, 120x60sec. L, 186x600sec Halpha, 112x600sec.+18x900sec. O3, 144x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.6. až 23.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »