Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Milióny černých děr se mohou prohánět napříč Mléčnou dráhou

Milióny černých děr se mohou prohánět napříč Mléčnou dráhou

Umělecké ztvárnění představy černé díry
Autor: Mehau Kulyk/Science Photo Library

Jak vznikají černé díry? Astrofyzikové mají několik teorií, avšak ve skutečnosti to nevědí jistě. Jednou z možností je, že hmotná hvězda tiše zkolabuje nebo se zrodí při kolosální explozi známé jako supernova. Nová pozorování nyní napovídají, že by to skutečně mohl být ten druhý případ. Vlastně astronomové předpokládají, že tyto exploze jsou tak mohutné, že mohou vést k vyvržení vzniklé černé díry napříč Galaxií rychlostí větší než 70 kilometrů za sekundu.

Tato práce v zásadě hovoří o prvních pozorovatelských důkazech, že můžeme opravdu spatřit černé díry pohybující se v Galaxii vysokou rychlostí, které jsou spojeny doslova s vykopnutím těchto těles z původního systému při svém zrodu,“ říká astronomka Pikky Atri z Curtin University a International Centre for Radio Astronomy Research (ICRAR).

A to znamená, že zde jsou potenciálně milióny černých děr hvězdných hmotností prolétajících vysokou rychlostí naší Galaxií. Článek byl přijat k publikování v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.

Studie byla založena na výzkumu 16 černých děr v binárních systémech. Jestliže se černé díry aktivně krmí okolním materiálem, nemůžeme je vlastně objevit, protože žádné detekovatelné elektromagnetické záření nemůže uniknout z její enormní gravitace. Avšak pokud se nacházejí v binární soustavě a pohlcují materiál z doprovázející hvězdy, tato hmota víří v okolí černé díry, zahřívá se na vysokou teplotu a to vede k produkci silného rentgenového a rádiového záření. Jakmile spatříme tyto černé díry jako světelné majáky, zjistíme, jak se černé díry chovají. Mezinárodní tým astronomů využil toto chování a rekonstruoval tak historii černých děr.

Sledovali jsme, jak se tyto soustavy pohybovaly v naší Galaxii – tak jsme určili jejich současnou rychlost, jejich pohyb zpět v čase a snažili jsme se pochopit, jaká byla jejich rychlost v okamžiku, kdy se zrodily, a to jednotlivě pro každou z těchto 16 soustav,“ vysvětluje Pikky Atri. „Na základě rychlostí můžeme dokonce zjistit, jestli se černé díry zrodily při explozi supernovy nebo jestli se hvězdy přímo zhroutily bez exploze v podobě supernovy.“

Víme, že neutronové hvězdy mohou být násilně vymrštěny vysokou rychlostí k cestě napříč vesmírem při jejich vzniku v důsledku exploze supernovy – jedná se o tzv. vymrštění při zrodu. Dochází k němu tehdy, když exploze supernovy není souměrná a kdy je výsledkem vyhození neutronové hvězdy z místa jejího původního „bydliště“.

Doposud nebylo známo, jestli černé díry mohou být vymrštěny stejným způsobem. Hypoteticky by mohly být – a opravdu – sedm černých děr z rentgenových binárních soustav bylo dříve svázáno s vyvržením v době svého zrodu.

Nové výsledky analýzy sedmi černých děr, stejně tak i devíti dalších, ve větším detailu kombinují změřené vlastní pohyby systémovou analýzou radiálních rychlostí a vzdálenosti jednotlivých soustav pro ještě detailnější analýzu. Pohyb jedné z těchto černých děr, tak jak jej vypočítal tým astronomů, můžete vidět v připojeném videu v původním článku.

Astronomové zjistili, že 12 z těchto 16 černých děr v rentgenových binárních soustavách mělo vskutku vysoké rychlosti a takové dráhy, z nichž vyplývá, že byly vymrštěny při svém zrodu. To je 75 % zkoumaného vzorku. Pokud toto měřítko přeneseme na odhadovaných 10 miliónů černých děr v naší Galaxii, může to znamenat, že asi 7,5 miliónu černých děr se vysokými rychlostmi prohání kolem nás. A 10 miliónů černých děr v Mléčné dráze je pouze spodní odhad.

Ve shodě s dřívějšími teoriemi jsou tyto urychlené černé díry zhruba 3× až 4× pomalejší než vymrštěné neutronové hvězdy, a to v důsledku jejich vyšší hmotnosti. Samozřejmě se jedná o relativně malý vzorek velikostí černých děr. Avšak podle Pikky Atri je to krok směrem k získání většího vzorku, který nám může pomoci pochopit, jak se hvězdy vyvíjejí a umírají a jak dávají vzniknout černým dírám.

Nakonec to všechno ukáže, jak mnoho černých děr můžeme očekávat v naší Galaxii, jaké množství černých děr se dokonce srazí, přičemž pomocí aparatury LIGO můžeme detekovat vzniklé gravitační vlny,“ dodává Pikky Atri.

Za účelem pokračování výzkumu bude vědecký tým provádět další pozorování oblohy. Tyto binární soustavy však nejsou neustále jasné – krátce zazáří a pohasnou – jedná se tedy o přechodný jev. A tak astronomové doufají, že objeví mnohem více těchto binárních soustav, aby mohli pokračovat ve sčítání černých děr v naší Galaxii a ve zjišťování, zda se pohybují příliš rychle či nikoliv.

A v případě, že se nyní obáváte černých děr křižujících právě naši Sluneční soustavu, opravdu nemusíte propadat panice. „Nejbližší černá díra, jak se domníváme, je od nás vzdálena 2 kiloparseky, tj. 6,523 světelného roku,“ informuje Pikky Atri. „To je velmi, velmi daleko. Není zde šance, že by nás v dohledné době ohrozila jakákoliv černá díra.“

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sciencealert.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Černé díry , Naše Galaxie Mléčná dráha


18. vesmírný týden 2026

18. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 27. 4. do 3. 5. 2026. Měsíc bude v úplňku. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce se zvýšila. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) prošla zorným polem koronografů a zjasnila asi na 1 mag. V Polsku se díky českým astronomům podařilo nalézt železný meteorit z pádu výrazného bolidu 17. 4. Raketa New Glenn společnosti Blue Origin potřetí startovala a stejný první stupeň podruhé přistál, ale náklad nebyl dopraven. K ISS se přibližně po měsíci vydal další nákladní Progress. V roce 1006 byla v souhvězdí Vlka spatřena jasná supernova.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M 94

Messier 94 – Galaxia Mačacie oko Messier 94, známa aj ako NGC 4736, je špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 16 miliónov svetelných rokov a patrí medzi výrazné galaxie severnej jarnej oblohy. Objavil ju francúzsky astronóm Pierre Méchain v roku 1781 a krátko nato ju Charles Messier zaradil do svojho známeho katalógu. M94 je na prvý pohľad nápadná mimoriadne jasnou centrálnou oblasťou. Tá je obklopená vnútorným prstencom, v ktorom prebieha intenzívna tvorba nových hviezd. Na astrofotografii sa tieto aktívne oblasti prejavujú ako jemné červenkasté štruktúry, teda oblasti ionizovaného vodíka, kde mladé horúce hviezdy ožarujú okolitý plyn. Zaujímavá je aj slabšia vonkajšia oblasť galaxie. Staršie popisy ju často označovali ako vonkajší prstenec, no modernejšie pozorovania ukázali, že ide skôr o zložitejšiu štruktúru vonkajších špirálových ramien a aktívneho disku. Práve táto nenápadná, rozptýlená časť galaxie je na fotografii náročnejšia na zachytenie, pretože má veľmi nízku plošnú jasnosť a ľahko zaniká v pozadí oblohy. Jadro M94 je klasifikované ako LINER, teda oblasť s nízko ionizovanými emisnými čiarami. V centre galaxie sa nachádza aj supermasívna čierna diera s hmotnosťou približne 16 miliónov hmotností Slnka. M94 je preto zaujímavá nielen svojím vzhľadom, ale aj dynamikou centrálnej oblasti. Táto galaxia je výborným príkladom objektu, ktorý na prvý pohľad pôsobí pomerne jednoducho – ako jasné galaktické jadro obklopené hladkým diskom. Pri hlbšom pohľade sa však ukáže zložitejšia stavba: vnútorný hviezdotvorný prstenec, slabé vonkajšie ramená, jemný galaktický disk a množstvo vzdialených galaxií v pozadí. Práve tieto detaily robia z M94 veľmi zaujímavý cieľ pre astrofotografiu. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 150x180sec. R, 138x180sec. G, 138x180sec. B, 389x120sec. L, 98x600sec Halpha, 160x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 25.2. až 18.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »