Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Mimozemšťané nám mohou být podobní více, než si myslíme

Mimozemšťané nám mohou být podobní více, než si myslíme

Představa inteligentní bytosti ve filmu hollywoodské produkce
Autor: University of Oxford

Filmy produkované v Hollywoodu a literatura science fiction podporují naše představy, že mimozemšťané jsou bytosti pocházejí z jiného světa, které jsou podobné monstrům, a které se velmi odlišují od lidí. Avšak z nových výzkumů vyplývá, že můžeme mít mnohem více společného s našimi možnými mimozemskými sousedy, než jsme si doposud mysleli.

V nové studii publikované v časopise International Journal of Astrobiology vědci z University of Oxford poprvé ukázali, že evoluční teorie mohou být použity jako podpůrné prostředky k předpovědím, jak mohou mimozemšťané vypadat a lépe porozumět jejich existenci. Vědci rovněž ukázali, že mimozemšťané mohou být potenciálně tvarováni stejnými procesy a mechanismy, které tvarovaly lidstvo, jako například přirozený výběr.

Teorie podporuje tvrzení, že cizí formy života jsou ovlivňovány přirozeným výběrem a jsou nám podobné, rozvíjejí se a jejich rozvoj postupně nabývá na intenzitě v průběhu času.

Sam Levin, vědecký pracovník Oxford's Department of Zoology, říká: „Zásadní úkol pro astrobiology (pro ty, kteří studují život ve vesmíru) je přemýšlet o tom, čemu se může mimozemský život podobat. Avšak vytvořit nějakou představu o mimozemšťanech je velmi obtížné. Známe pouze jeden příklad života – pozemský život – z kterého můžeme vycházet. Dřívější přístupy na poli astrobiologie byly z velké části ovlivněny mechanistickým přístupem. Vycházely z toho, co vidíme na Zemi a co známe z oboru biologie, chemie, geologie a fyziky k vytvoření představ o vzhledu mimozemšťanů.“

V našem článku jsme navrhli alternativní přístupy, které využívá evoluční teorie k vypracování předpovědi, která je nezávislá na zemských podmínkách. To je dobré přiblížení, protože teoretické předpovědi se mohou vztahovat na mimozemšťany, kteří například fungují na bázi křemíku, nemají DNA a dýchají dusík.“

Na základě této představy přirozeného výběru u mimozemšťanů tým vědců nastínil, jak bude probíhat vývoj mimozemského života a jak komplikovaný bude jeho vznik ve vesmíru. Složitost živočišných druhů na Zemi se zvyšovala v důsledku několika málo událostí známých jako hlavní evoluční přechody (tranzice). Tyto změny nastanou, když se skupina oddělených organismů vyvine do organismu vyšší úrovně – například když se z buněk stanou mnohobuněčné organismy. Teorie a empirická data vedou k závěru, že k uskutečnění velkého evolučního přechodu jsou vyžadovány extrémní podmínky.

Článek také formuluje konkrétní předpovědi týkající se biologické povahy složitých mimozemských organismů a navrhuje, jak by mohl vypadat živý organismus. Sam Levin k tomu dodává: „Stále nemůžeme říci, zda se mimozemšťané budou pohybovat na dvou nohou jako lidé a zda budou mít velké zelené oči. Avšak domníváme se, že evoluční teorie poskytuje jedinečné nástroje k poznání, jak bude mimozemský život vypadat a ukazuje některé příklady přesvědčivých předpovědí, s nimiž můžeme dále pracovat.“

Na základě předpokladu, že mimozemšťané prodělali evoluční změny – podobné, jaké nastaly mezi druhy na Zemi, můžeme říci, že zde existuje určitý stupeň předvídatelnosti evoluce, která způsobí, že mimozemšťané budou vypadat podobně jako my.

Předpokládáme, že podobně jako lidstvo jsou obyvatelé cizích planet tvořeni hierarchií entit, které všechny spolupracují na vytvoření mimozemšťanů. Na jednotlivých úrovních budou organismy účinně řízeny za účelem eliminace konfliktů, k udržování spolupráce a k uchování společného fungování organismu.

Existují stovky tisíc potenciálně obyvatelných planet jen v naší Galaxii. Nemůžeme říci, jestli existuje život pouze na Zemi, ale uskutečnili jsme malý krok směrem k nalezení odpovědi na otázku, jak jsou nám naši mimozemští sousedé podobní – tedy pokud nejsme ve vesmíru sami.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] ox.ac.uk
[2] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Astrobiologie, Život ve vesmíru, Mimozemšťané


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »