Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Miniaturní supermasivní černé díry

Miniaturní supermasivní černé díry

Galaxie NGC 4178 Autor: X-ray: NASA/CXC/George Mason Univ/N.Secrest et al; Optical: SDSS
Galaxie NGC 4178
Autor: X-ray: NASA/CXC/George Mason Univ/N.Secrest et al; Optical: SDSS
Jedna z nejméně hmotných supermasivních černých děr byla objevena uprostřed spirální galaxie NGC 4178, jejíž poloha se promítá do souhvězdí Panny. Snímek této galaxie byl pořízen v rámci přehlídky oblohy s názvem Sloan Digital Sky Survey. Na vloženém obrázku je vidět zdroj rentgenového záření v pozici černé díry – uprostřed snímku pořízeného družicí Chandra X-ray Observatory.

Na základě analýzy dat z rentgenové družice Chandra, údajů z družice Spitzer Space Telescope v infračerveném oboru a rádiových dat z radioteleskopu Very Large Array bylo zjištěno, že centrální černá díra má hmotnost menší než 200 000 hmotností Slunce. To je mimořádně malá hmotnost pro supermasivní černou díru v centru galaxie.

Vlastnosti zdroje rentgenového záření včetně jeho jasnosti a spektra – tj. intenzity rentgenového záření na různých vlnových délkách – a jeho jasnost v oboru infračerveného záření napovídá, že černá díra v centru galaxie NGC 4178 velmi rychle strhává materiál ze svého okolí. Zmíněná data rovněž vedou k závěru, že záření generované padající hmotou je silně absorbováno plynem a prachem, který obklopuje černou díru.

Všeobecně známý vztah mezi hmotností černé díry a množstvím generovaného rentgenového a rádiového záření byl použit k určení hmotnosti černé díry v centru galaxie. Tato metoda vede k závěru, že hmotnost černé díry dosahuje méně než 200 000 hmotností Slunce. To je v souladu s hmotností odhadnutou několika jinými metodami a je podstatně nižší než typické hodnoty hmotnosti supermasivních černých děr, které obvykle dosahují několika miliónů až miliard hmotností našeho Slunce.

Spirální galaxie NGC 4178 je od Země vzdálena přibližně 55 miliónů světelných roků. Neobsahuje však ve svém středu jasné centrální seskupení hvězd, tzv. galaktickou výduť. Kromě galaxie NGC 4178 jsou známy pouze 4 obdobné galaxie bez výdutě, obsahující supermasivní černou díru. Z těchto čtyř černých děr mohou dvě mít podobnou hmotnost jako černá díra v NGC 4178.

Pozorování zdroje rentgenového záření, objeveného družicí Chandra v centru galaxie NGC 4561, pomocí kosmické observatoře XMM-Newton vede k závěru, že hmotnost této černé díry je větší než 20 000 hmotností Slunce. Avšak tato hmotnost může být podstatně vyšší, pokud černá díra strhává okolní materiál pomaleji, což vede k nižší produkci rentgenového záření.

Hmotnost centrální černé díry v galaxii NGC 4395 byla odhadnuta na 360 000 hmotností Slunce. Již dříve astronomové zjistili, že u velkého počtu pozorovaných galaxií byla objevena těsná korelace mezi hmotností supermasivních černých děr a hmotností výdutě příslušné galaxie. Teoretické modely vyvinuté k vysvětlení těchto výsledků pozorování předpokládají splynutí galaxií a předpovídají, že galaxie bez vydutě se odlišují od hvězdných ostrovů obsahujících supermasivní černé díry. Závěry pozorování zjištěné pro galaxii NGC 4178 a výše zmíněné čtyři další galaxie byly započítány do těchto prognóz a mohou tak naznačovat, že existuje více než jen jeden způsob, jak se může zformovat supermasivní černá díra.

Na snímku z družice Chandra byly nalezeny další tři zdroje rentgenového záření. Pokud se nacházejí uvnitř galaxie NGC 4178, s největší pravděpodobností se bude jednat o binární systémy obsahující černou díru nebo neutronovou hvězdu. Nejjasnější z těchto tří zdrojů rentgenového záření může být černou dírou střední velikosti s hmotností zhruba 6 000krát převyšující hmotnost Slunce.

Zdroj: chandra.harvard.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Chandra X-ray Observatory, Supermasivní černá díra, NGC 4178


20. vesmírný týden 2025

20. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 5. do 18. 5. 2025. Měsíc bude v úplňku a bude ubývat k poslední čtvrti. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je nízká a zmizela už i velká skvrna. Přistávací pouzdro Veněry, které zůstalo na oběžné dráze jako Kosmos 482, vstoupilo zpět do atmosféry 10. 5. nad Indickým oceánem. Před 20 lety byly objeveny pomocí HST měsíčky Pluta nazvané Nix a Hydra. Před 100 lety se narodila americká astronomka Nancy Grace Roman, jejíž jméno nese připravovaný vesmírný teleskop, ale nad jeho osudem se nyní trochu vznáší otazník, i když je prakticky hotový, protože Trump navrhuje přísné škrty.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »