NuSTAR pomohla spatřit vznik koróny černé díry
Autor: NASA-JPL/Caltech
Astronomové mají díky kosmickým observatořím vynikající přehled o velice zajímavých dějích v okolí černých děr. Jedním z nich je i koróna v jejich okolí, která se dokáže poměrně rychle objevit a zase zmizet. Za tímto jevem stojí například příliš blízký průlet hvězdy kolem černé díry. Ta hvězdu slapovými silami roztrhá a padající hmota je zčásti vypuzena a vytvoří se zmiňovaná koróna. Tento jev nyní astronomové pozorovali u jedné z relativně blízkých galaxií pomocí několika přístrojů v kosmu, jako je rentgenová observatoř NuSTAR, detektor NICER na ISS nebo observatoř Neil Gehrels Swift.
Na úvodním obrázku můžeme vidět hmotu v okolí černé díry. Na vizualizaci je rovněž patrný výtrysk materiálu směrem doprava, který tvoří zbytky hvězdy, jež se přiblížila příliš blízko černé díře a byla roztrhána slapovými silami. Nad černou dírou vidíme korónu tvořenou horkým plasmatem (atomy zbavené svých elektronů).
Pokud astronomové tvrdí, že měli možnost pozorovat tento jev z poměrně velké blízkosti, tak prosím vezměte v potaz, že jimi uvedených 254 milionů světelných roků je u těchto úkazů ve vesmírném měřítku opravdu blízký jev. Podívat se poměrně zblízka na to, jak si černá díra dává ke svačině hvězdu, je vždy vědecky velmi cenné.
Co se v tomto případě stalo? Během pozorování objektu označeného AT2021ehb, což je jinak klidná galaxie hostící ve svém nitru černou díru, pozorovali vědci náhlý nárůst množství vyzařovaného vysokoenergetického rentgenového záření. To je informovalo o tom, že zdejší černá díra pohltila hvězdu a nad ní se vytvořila zmíněná koróna. Observatoř NuSTAR pak poskytla velmi detailní pohled na průběh tvorby této koróny. Srážku takové černé díry o hmotnosti 10 milionů Sluncí s hvězdou vědci přirovnávají k srážce bowlingové koule s lodí velikosti Titaniku. Z hvězdy se stal oblak hmoty a část byla vystřelena ven v podobě výtrysku, jak je vidět i na animaci. Atomy byly poté vyvrženy do okolí horizontu události a vytvořily jev zvaný koróna černé díry.
Jev jako první spatřila pozemská přehlídka oblohy zaměřená na změny na obloze − Zwicky Transient Facility na Mount Palomaru (stejná přehlídka, jaká objevila mimo jiné kometu C/2022 E3 (ZTF), která teď na přelomu ledna a února prolétne relativně blízko Zemi a možná bude vidět i pouhým okem). Poté se na ni zaměřila Neil Gehrels Swift Observatory a přístroj Neutron star Interior Composition Explorer (NICER) na ISS, který pozoruje vlnové délky rentgenového záření s větší vlnovou délkou než Swift. Poté převzal žezlo také NuSTAR a z výsledků pozorování vznikla i odkazovaná vědecká práce.
Podle vědců je vidět, že za tvorbou koróny stojí silné magnetické pole a díky podobně blízkým pozorováním bude možné v budoucnu lépe porozumět tomu, jak se podobné útvary tvoří a kde se tak silné magnetické pole bere.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NASA/JPL
[2] The Astrophysical Journal
[3] ČT, redakce vědy
Převzato: Kosmonautix.cz
O autorovi
Martin Gembec
Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.
Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.
Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.
