Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Nejstarší černá díra ve vesmíru vznikla 470 miliónů let po velkém třesku

Nejstarší černá díra ve vesmíru vznikla 470 miliónů let po velkém třesku

Složený pohled na data z rentgenové observatoře Chandra a teleskopu Jamese Webba, která ukazují rostoucí černou díru pouhých 470 milionů let po velkém třesku. Jedná se o nejstarší dosud objevenou černou díru.
Autor: NASA prostřednictvím agentury AP

Vědci objevili dosud nejstarší černou díru, která vznikla necelé půl miliardy let po velkém třesku. Nachází se v raném stádiu svého růstu, které dosud nebylo pozorováno. Zveřejněné výsledky potvrzují dosavadní teorie, podle nichž supermasivní černé díry existovaly již na úsvitu vesmíru. Na pozorování se v uplynulém roce podílely vesmírný teleskop Jamese Webba a rentgenová observatoř Chandra.

Vzhledem k tomu, že vesmír je starý 13,7 miliardy let, je stáří této černé díry 13,2 miliardy let. Ještě více vědce udivuje, že je 10krát větší než černá díra v naší Mléčné dráze.

Předpokládá se, že její hmotnost se pohybuje od 10 do 100 % hmotnosti všech hvězd v její galaxii, uvedl Akos Bogdan z Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, hlavní autor studie publikované v časopise Nature Astronomy. „To je úplně jiná hodnota než u relativně malých černých děr v naší Mléčné dráze a dalších blízkých galaxiích, kde je tento poměr odhadem 0,1 %.

Na to, že ve vesmíru existuje takový obr, je prostě opravdu brzy,“ řekla Priyamvada Natarajan z Yaleovy univerzity, která se na článku podílela. Je překvapivé, že tak velká věc se vyskytuje v tak raném vesmíru, a ještě navíc uvnitř galaxie.

Doprovodný článek vyšel v časopise Astrophysical Journal Letters. Jeho spoluautorkou byla i Orsolya Eszter Kovács z Ústavu teoretické fyziky a astrofyziky Masarykovy univerzity.

Vědci se domnívají, že černá díra vznikla z kolosálních oblaků plynu, které se zhroutily v galaxii, která sousedila s jinou plnou hvězd. Obě galaxie se poté spojily a vznikla černá díra. Skutečnost, že ji Chandra detekovala pomocí rentgenového záření, podle Natarajan „bezpochyby potvrzuje, že se jedná o černou díru“. Pomocí rentgenového záření „zachytíte plyn, který je gravitačně vtahován do černé díry, urychluje se a začne zářit v rentgenové oblasti spektra,“ řekla.

Vznik velmi hmotné černé díry přímým zhroucením masivního oblaku plynu. Autor: NASA/STScI/Leah Hustak
Vznik velmi hmotné černé díry přímým zhroucením masivního oblaku plynu.
Autor: NASA/STScI/Leah Hustak

Webbův teleskop možná zaznamenal jinou černou díru, která je podle vědců o 29 milionů let starší; tento objev však musí být ještě potvrzen pozorováním v rentgenovém  oboru.

Natarajan očekává, že budou nalezeny další rané černé díry – stále dost vzdálené, i když možná ne tak jako tato. „Předpokládáme, že se ve vesmíru otevře nové okno, a myslím, že toto je první trhlina,“ řekla.

Oba vesmírné teleskopy – Webb a Chandra – použily techniku zvanou gravitační čočkování ke zvětšení oblasti vesmíru, kde se tato galaxie UHZ1 a její černá díra nachází. Dalekohledy pozorovaly záření z mnohem bližší kupy galaxií, vzdálené od Země pouhých 3,2 miliardy světelných let, a využily efekt gravitační čočky. 

Webbův dalekohled byl vypuštěn v roce 2021 do vzdálenosti 1,5 milionu kilometrů a je největší a nejvýkonnější astronomickou observatoří, jaká kdy byla vyslána do vesmíru; vesmír vidí v infračerveném světle. Oproti němu mnohem starší Chandra má rentgenové vidění; na zemskou oběžnou dráhu byla vynesena v roce 1999. „Připadá mi naprosto úžasné, že Chandra dokáže 24 let po svém startu udělat tak úžasné objevy,“ dodal Bogdan.

Autoři ještě dodávají, že kombinace takto vysoké hmotnosti černé díry a tak velkého poměru hmotností černé díry a vlastní galaxie, navíc pouhé půl miliardy let po velkém třesku, byla teoreticky předpovězena a odpovídá představě, že černé díry vznikají zhroucení obřích mračen plynu.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Oldest black hole discovered dating back to 470 million years after the Big Bang – phys.org
[2] NASA telescopes discover record-breaking black hole – phys.org



O autorovi

Pavel Hrdlička

Pavel Hrdlička

Vystudoval chemii na pražské VŠCHT, ale už během studia zjistil, že ho víc baví počítače než atomy. Před 30 lety se proto začal věnovat aplikačnímu softwaru. Začátkem 21. století působil jako redaktor, pak se vrátil k softwarové podpoře pro německý T-Systems a nakonec modeloval znečištění ovzduší v Českém hydrometeorologickém ústavu. Přispívá také do Wikipedie, kde se snaží přidávat fotky, vylepšovat články o biatlonu, hlodavcích a… o astronomii.

Štítky: Černá díra


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M42 Veľká hmlovina v Orióne

Hmlovina v Orióne (známa aj ako Messier 42, M42 alebo NGC 1976) je difúzna hmlovina v Mliečnej ceste, ktorá sa nachádza južne od Oriónovho pásu v súhvezdí Orión a je známa ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna. Patrí medzi najjasnejšie hmloviny a je viditeľná voľným okom na nočnej oblohe so zdanlivou magnitúdou 4,0. Je vzdialená 1 344 ± 20 svetelných rokov (412,1 ± 6,1 pc) a je najbližšou oblasťou masívnej hviezdotvorby k Zemi. Priemer hmloviny M42 sa odhaduje na 24 svetelných rokov (takže jej zdanlivá veľkosť zo Zeme je približne 1 stupeň). Jej hmotnosť je približne 2 000-krát väčšia ako hmotnosť Slnka. V starších textoch sa hmlovina v Orióne často označuje ako Veľká hmlovina v Orióne. Hmlovina v Orióne je jedným z najsledovanejších a najfotografovanejších objektov nočnej oblohy a patrí medzi najintenzívnejšie skúmané nebeské útvary. Hmlovina odhalila veľa o procese vzniku hviezd a planetárnych systémov z kolabujúcich oblakov plynu a prachu. Astronómovia priamo pozorovali protoplanetárne disky a hnedých trpaslíkov v hmlovine, intenzívne a turbulentné pohyby plynu a fotoionizačné účinky masívnych blízkych hviezd v hmlovine. Hmlovina v Orióne je viditeľná voľným okom aj z oblastí postihnutých svetelným znečistením. Je viditeľná ako stredná „hviezda“ v „meči“ Orióna, čo sú tri hviezdy nachádzajúce sa južne od Oriónovho pásu. „Hviezda“ sa bystrým pozorovateľom zdá rozmazaná a hmlovina je zrejmá v ďalekohľade alebo malom teleskope. Maximálna povrchová jasnosť centrálnej oblasti M42 je približne 17 Mag/arcsec2 a vonkajšia modrastá žiara má maximálnu povrchovú jasnosť 21,3 Mag/arcsec2. V hmlovine Orión sa nachádza veľmi mladá otvorená hviezdokopa, známa ako Trapézová hviezdokopa vďaka asterizmu jej štyroch primárnych hviezd v priemere 1,5 svetelného roka. Dve z nich možno za nocí s dobrou viditeľnosťou rozlíšiť na ich zložené dvojhviezdy, čo dáva spolu šesť hviezd. Hviezdy Trapézovej hviezdokopy spolu s mnohými ďalšími hviezdami sú ešte len na začiatku svojej existencie. Hviezdokopa Trapez je súčasťou oveľa väčšej hviezdokopy Hmlovina v Orióne, ktorá je združením približne 2 800 hviezd s priemerom 20 svetelných rokov. Hmlovinu Orion zasa obklopuje oveľa väčší komplex molekulárnych mrakov Orión, ktorý má stovky svetelných rokov a rozprestiera sa v celom súhvezdí Orión. Pred dvoma miliónmi rokov mohla byť kopa hmloviny Orión domovom unikajúcich hviezd AE Aurigae, 53 Arietis a Mu Columbae, ktoré sa v súčasnosti od hmloviny vzďaľujú rýchlosťou viac ako 100 km/s (62 míľ/s). Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 1100x30 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 745x60 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, 97x120 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Hutech IDAS NB3, master bias, 300 flats, master darks, master darkflats 12.10. až 1.12.2024

Další informace »