Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Obří oblak plynu se blíží k naší Galaxii

Obří oblak plynu se blíží k naší Galaxii

Smithův oblak se blíží k naší Galaxii
Autor: NASA, ESA, and A. Fox (STScI)

Pomocí Hubbleova kosmického dalekohledu HST astronomové zjistili, že staré přísloví „co letí vzhůru, musí spadnout dolů“ se dokonce vztahuje i na obrovský oblak plynného vodíku ve vnější oblasti naší Galaxie – Mléčné dráhy. Neviditelný oblak letí směrem na naši Galaxii rychlostí přibližně 1 130 000 kilometrů za hodinu.

I když stovky obrovských plynných oblaků o vysokých rychlostech doslova prosviští na periferii naší Galaxie, nově pozorovaný oblak pojmenovaný „Oblak Smith“ (Smith Cloud) je unikátní, protože je velmi dobře známa jeho dráha. Nová pozorování pomocí HST napovídají, že byl uveden na svoji dráhu ve vnějších oblastech galaktického disku přibližně před 70 milióny roků. Oblak objevila počátkem 60. roků minulého století studentka astronomie Gail Smith(ová), která detekovala rádiové záření emitované přítomným vodíkem.

Oblak je nyní na návratové kolizní dráze a očekává se, že narazí do disku Mléčné dráhy přibližně za 30 miliónů roků. Když k tomu dojde, astronomové se domnívají, že bude zažehnuta velkolepá tvorba hvězd. Za předpokladu dostatečného množství plynu dojde k vytvoření zhruba dvou miliónů nových sluncí.

Oblak je dobrým příkladem toho, jak se Galaxie mění v čase,“ vysvětluje Andrew Fox, vedoucí člen týmu ze Space Telescope Science Institute v Baltimore, Maryland. „Říká nám to, že naše Galaxie je stále velmi aktivním místem, kde plyn může být vymrštěn v jedné části galaktického disku, aby následně spadl zpět v jiné oblasti.“

Naše Galaxie tak recykluje plyny prostřednictvím takových oblaků, jako je například Oblak Smith, což umožní vznik hvězd v jiných oblastech než předtím. Pozorování Smithova oblaku pomocí HST astronomům pomůže si představit, jak aktivní jsou disky galaxií,“ říká Andrew Fox.

Astronomové určili rozměry tohoto oblaku tvarem podobného kometě a zjistili, že jeho délka je 11 000 světelných roků při průměru 2 500 světelných let. Pokud by oblak byl pozorovatelný ve viditelném světle, představoval by na obloze útvar o velikosti rovnající se více než 30 měsíčním úplňkům.

Dráha Smithova oblaku vůči naší Galaxii Autor: NASA, ESA, and A. Fox (STScI)
Dráha Smithova oblaku vůči naší Galaxii
Autor: NASA, ESA, and A. Fox (STScI)
Astronomové dlouho přemýšleli o tom, že Smithův oblak může být nevyvinutá galaxie bez hvězd nebo plyn proudící do Mléčné dráhy z mezigalaktického prostoru. Pokud by některý z těchto scénářů byl správný, pak by oblak obsahoval především vodík a hélium, avšak nikoliv těžké prvky vytvořené ve hvězdách. Pokud však má původ v naší Galaxii, bude obsahovat mnoho chemických prvků nacházejících se také ve Slunci.

Vědecký tým použil vůbec poprvé Hubbleův dalekohled k určení chemického složení Smithova oblaku. Astronomové pozorovali ultrafialové záření z jasných jader tří aktivních galaxií (AGN), které se nacházejí několik miliard světelných roků za Oblakem Smith. Pomocí přístroje COS (Cosmic Origins Spectrograph) na palubě HST měřili, jak toto záření proniká přes plynný oblak.

Konkrétně sledovali síru ve zmiňovaném oblaku, která může absorbovat ultrafialové záření. „Na základě měření obsahu síry můžeme zjistit, jak je oblak obohacen atomy síry v porovnání se Sluncem,“ vysvětluje Andrew Fox. Síra je dobrým měřítkem toho, jak velké množství těžších prvků se nachází v Oblaku Smith.

Astronomové zjistili, že Smithův oblak obsahuje takové množství síry, jaké se nachází ve vnějším disku naší Galaxie, v oblasti přibližně 40 000 světelných roků od galaktického centra (přibližně o 15 000 světelných let více, než je vzdálenost Slunce a našeho planetárního systému). To znamená, že Smithův oblak již byl obohacen materiálem z hvězd. Nejedná se tedy o dokonale čistý vodík z vnějších oblastí mimo naší Galaxii, ani se nejedná o pozůstatek nevyvinuté galaxie postrádající hvězdy. Místo toho se zdá, že oblak byl vyvržen z naší Galaxie a nyní se vrací jako bumerang zpět.

Ačkoliv tak byla vyřešena záhada původu Smithova oblaku, zároveň to vyvolává novou otázku: Jak se oblak dostal do míst, kde je nyní? Jaká katastrofická událost jej katapultovala z galaktického disku a jak to, že zůstává nedotčený? Může se jednat o oblast skryté hmoty – neviditelné formy látky – která míjí disk a přitahuje plyn z Mléčné dráhy? Odpovědi na tyto otázky snad přinesou další výzkumy.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] hubblesite.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Smith Cloud, HST, Mléčná dráha


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »