Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Obří oblak plynu se blíží k naší Galaxii

Obří oblak plynu se blíží k naší Galaxii

Smithův oblak se blíží k naší Galaxii
Autor: NASA, ESA, and A. Fox (STScI)

Pomocí Hubbleova kosmického dalekohledu HST astronomové zjistili, že staré přísloví „co letí vzhůru, musí spadnout dolů“ se dokonce vztahuje i na obrovský oblak plynného vodíku ve vnější oblasti naší Galaxie – Mléčné dráhy. Neviditelný oblak letí směrem na naši Galaxii rychlostí přibližně 1 130 000 kilometrů za hodinu.

I když stovky obrovských plynných oblaků o vysokých rychlostech doslova prosviští na periferii naší Galaxie, nově pozorovaný oblak pojmenovaný „Oblak Smith“ (Smith Cloud) je unikátní, protože je velmi dobře známa jeho dráha. Nová pozorování pomocí HST napovídají, že byl uveden na svoji dráhu ve vnějších oblastech galaktického disku přibližně před 70 milióny roků. Oblak objevila počátkem 60. roků minulého století studentka astronomie Gail Smith(ová), která detekovala rádiové záření emitované přítomným vodíkem.

Oblak je nyní na návratové kolizní dráze a očekává se, že narazí do disku Mléčné dráhy přibližně za 30 miliónů roků. Když k tomu dojde, astronomové se domnívají, že bude zažehnuta velkolepá tvorba hvězd. Za předpokladu dostatečného množství plynu dojde k vytvoření zhruba dvou miliónů nových sluncí.

Oblak je dobrým příkladem toho, jak se Galaxie mění v čase,“ vysvětluje Andrew Fox, vedoucí člen týmu ze Space Telescope Science Institute v Baltimore, Maryland. „Říká nám to, že naše Galaxie je stále velmi aktivním místem, kde plyn může být vymrštěn v jedné části galaktického disku, aby následně spadl zpět v jiné oblasti.“

Naše Galaxie tak recykluje plyny prostřednictvím takových oblaků, jako je například Oblak Smith, což umožní vznik hvězd v jiných oblastech než předtím. Pozorování Smithova oblaku pomocí HST astronomům pomůže si představit, jak aktivní jsou disky galaxií,“ říká Andrew Fox.

Astronomové určili rozměry tohoto oblaku tvarem podobného kometě a zjistili, že jeho délka je 11 000 světelných roků při průměru 2 500 světelných let. Pokud by oblak byl pozorovatelný ve viditelném světle, představoval by na obloze útvar o velikosti rovnající se více než 30 měsíčním úplňkům.

Dráha Smithova oblaku vůči naší Galaxii Autor: NASA, ESA, and A. Fox (STScI)
Dráha Smithova oblaku vůči naší Galaxii
Autor: NASA, ESA, and A. Fox (STScI)
Astronomové dlouho přemýšleli o tom, že Smithův oblak může být nevyvinutá galaxie bez hvězd nebo plyn proudící do Mléčné dráhy z mezigalaktického prostoru. Pokud by některý z těchto scénářů byl správný, pak by oblak obsahoval především vodík a hélium, avšak nikoliv těžké prvky vytvořené ve hvězdách. Pokud však má původ v naší Galaxii, bude obsahovat mnoho chemických prvků nacházejících se také ve Slunci.

Vědecký tým použil vůbec poprvé Hubbleův dalekohled k určení chemického složení Smithova oblaku. Astronomové pozorovali ultrafialové záření z jasných jader tří aktivních galaxií (AGN), které se nacházejí několik miliard světelných roků za Oblakem Smith. Pomocí přístroje COS (Cosmic Origins Spectrograph) na palubě HST měřili, jak toto záření proniká přes plynný oblak.

Konkrétně sledovali síru ve zmiňovaném oblaku, která může absorbovat ultrafialové záření. „Na základě měření obsahu síry můžeme zjistit, jak je oblak obohacen atomy síry v porovnání se Sluncem,“ vysvětluje Andrew Fox. Síra je dobrým měřítkem toho, jak velké množství těžších prvků se nachází v Oblaku Smith.

Astronomové zjistili, že Smithův oblak obsahuje takové množství síry, jaké se nachází ve vnějším disku naší Galaxie, v oblasti přibližně 40 000 světelných roků od galaktického centra (přibližně o 15 000 světelných let více, než je vzdálenost Slunce a našeho planetárního systému). To znamená, že Smithův oblak již byl obohacen materiálem z hvězd. Nejedná se tedy o dokonale čistý vodík z vnějších oblastí mimo naší Galaxii, ani se nejedná o pozůstatek nevyvinuté galaxie postrádající hvězdy. Místo toho se zdá, že oblak byl vyvržen z naší Galaxie a nyní se vrací jako bumerang zpět.

Ačkoliv tak byla vyřešena záhada původu Smithova oblaku, zároveň to vyvolává novou otázku: Jak se oblak dostal do míst, kde je nyní? Jaká katastrofická událost jej katapultovala z galaktického disku a jak to, že zůstává nedotčený? Může se jednat o oblast skryté hmoty – neviditelné formy látky – která míjí disk a přitahuje plyn z Mléčné dráhy? Odpovědi na tyto otázky snad přinesou další výzkumy.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] hubblesite.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Smith Cloud, HST, Mléčná dráha


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »