Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Omega Centauri – zářivý obr jižní oblohy

Omega Centauri – zářivý obr jižní oblohy

Omega Centauri
Omega Centauri
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (044/2008): Omega Centauri je pravým klenotem jižní oblohy, což potvrzuje také poslední snímek zveřejněný ESO. Tato kulová hvězdokupa obsahuje milióny hvězd a nahází se v souhvězdí Kentaura ve vzdálenosti přibližně 17 000 světelných let od Země.

Na tmavé, světelným znečištěním nezasažené, obloze ji můžeme spatřit i neozbrojenýma očima. S úhlovým průměrem srovnatelným s průměrem Měsíce září s magnitudou 3,7. I v malém amatérském dalekohledu se nám ukáže jako úžasná velice hustá koule zářících hvězd. Pro odhalení jejich tajemství však astronomové využívají plnou sílu profesionálních dalekohledů.

Data k novému snímku byla získána přístrojem Wide Field Imager (WFI), připojeným k 2,2 metrovému Max-Planck/ESO dalekohledu. Ten se nachází v horách chilské pouště Atacama na observatoři ESO La Silla. Skutečná velikost Omega Centauri činí celých 150 světelných let a jedná se o nejhmotnější kulovou hvězdokupu v naší Galaxii. Obsahuje přibližně 10 miliónů hvězd!

Omega Centauri byla pozorována již v počátcích astronomie. Je zmíněna jak v Ptolemaiově katalogu, tak později v katalogu Johanna Bayera - ovšem jako hvězda. Až v 19. století anglický astronom John Frederick William Herschel (syn objevitele Uranu) rozpoznal, že se ve skutečnosti jedná o kulovou hvězdokupu. Obecně se kulové hvězdokupy řadí mezi nejstarší seskupení hvězd, která nalézáme ve vnějším halo galaxií podobných té naší. Samotná Omega Centauri je stará okolo 12 miliard let.

Nedávný výzkum zajímavého nebeského obra ukazuje na možnou přítomnost hmotné černé díry v jeho centru. Pozorování Hubblova vesmírného dalekohledu (viz heic0809) a observatoře Gemini prokázala neobvykle výrazný pohyb hvězd v centru hvězdokupy. Astronomové předpokládají, že se jedná o důsledek gravitačního působení masivní černé díry s hmotností zhruba 40 000 násobku hmotnosti Slunce.

Přítomnost černé díry je pouze jedním z důvodů, pro který astronomové pokládají Omega Centauri za zvláštní a podivnou. Existují též teorie, že jde ve skutečnosti o srdce trpasličí galaxie, kterou v minulosti zničilo blízké setkání s Galaxií naší. Neobvyklost hvězdokupy dokazují také další pozorování (viz ESO 07/05 a heic0708), jež odhalila přítomnost hned několik generací hvězd. Typická hvězdokupa přitom obsahuje pouze hvězdy stejného stáří. Ať již je pravda jakákoliv, bude jasný nebeský objekt dále nabízet profesionálním i amatérským astronomům úžasnou podívanou.

Multimédia

Zdroj: TZ ESO 044/08

Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí. Archív Tiskových prohlášení ESO v češtině je k dispozici na adrese: www.astrovm.cz/eso.

Česká republika je členem Evropské jižní observatoře (ESO) od ledna 2007.
Národní kontakt pro ESO: Pavel Suchan - suchan(zavináč)astro(tečka)cz.




O autorovi



12. vesmírný týden 2026

12. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Alcyone

Snímek zachycuje hvězdu Alcyone (\eta Tauri), nejjasnějšího člena slavné otevřené hvězdokupy Plejády (M45) v souhvězdí Býka. Alcyone je horký modrobílý obr, který září přibližně 2 400krát svítivěji než naše Slunce a nachází se ve vzdálenosti zhruba 440 světelných let. Hvězda je obklopena jemným mezihvězdným prachem, který odráží její intenzivní modré světlo a vytváří tak charakteristickou reflexní mlhovinu typickou pro celou tuto hvězdokupu.

Další informace »