Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  První generace hvězd se zrodila 250 až 350 miliónů roků po Velkém třesku

První generace hvězd se zrodila 250 až 350 miliónů roků po Velkém třesku

Umělecké ztvárnění ukazuje vývoj vesmíru od Velkého třesku vlevo následovaného výskytem kosmického mikrovlnného pozadí; vznikem prvních hvězd končí temný věk vesmíru, následuje vznik galaxií.
Autor: M. Weiss/Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics

Astronomové z Velké Británie a z USA zkoumali šest nejvzdálenějších galaxií známých v současné době a zjistili, že vzdálenosti těchto galaxií od Země odpovídají pohledu zpět v čase do doby před více než 13 miliardami roků, kdy stáří vesmíru bylo pouhých 550 miliónů roků. Použili data získaná dvěma největšími vesmírnými observatořemi NASA s názvem Hubbleův vesmírný teleskop HST a Spitzerův vesmírný teleskop, a několika pozemními observatořemi. Vypočítali věk těchto galaxií na 200 až 300 miliónů roků, což jim umožnilo odhadnout, kdy jejich hvězdy vznikly.

Teoretikové zvažovali, že vesmír byl temným místem po dobu prvních několika stovek miliónů roků, než se zformovaly první hvězdy a galaxie,“ říká hlavní autor studie Nicolas Laporte, astronom z Kavli Institute for Cosmology and the Cavendish Laboratory at the University of Cambridge. „Potvrzování okamžiku, kdy byl vesmír zaplaven prvním světlem hvězd, je hlavním problémem astronomie.“

Z našich pozorování vyplývá, že kosmický úsvit nastal zhruba 250 až 350 miliónů roků po vzniku vesmíru. Galaxie, které nyní studujeme, měly v době jejich utváření dostatečnou svítivost na to, aby byly v budoucnu pozorovatelné pomocí vesmírného teleskopu JWST.“

Nicolas Laporte a jeho spolupracovníci analyzovali světlo hvězd z galaxií, jak jej zaznamenaly teleskopy HST a Spitzer, zkoumající charakteristiky rozložení jejich energie, udávající přítomnost atomárního vodíku v jejich hvězdných atmosférách. To umožňuje odhadnout věk hvězd, které jej obsahují.

Tyto vodíkové signatury zvyšují intenzitu, jak hvězdná populace postupně stárne, avšak zmenšují se, když galaxie jsou starší než jedna miliarda roků. Závislost na věku nastává, protože mnohem hmotnější hvězdy, které přispívají k tomuto signálu, spalují ve svém nitru jaderné palivo mnohem rychleji a tudíž umírají první.

Políčko z videosekvence ukazující vznik a vývoj prvních hvězd a galaxií ve virtuálním vesmíru podobném tomu našemu Autor: Harley Katz, Beecroft Fellow, Department of Physics, University of Oxford
Políčko z videosekvence ukazující vznik a vývoj prvních hvězd a galaxií ve virtuálním vesmíru podobném tomu našemu
Autor: Harley Katz, Beecroft Fellow, Department of Physics, University of Oxford
Tento ukazatel věku byl použit doposud pro hvězdy v našem sousedství v Mléčné dráze, avšak může být rovněž využit u nesmírně slabých galaxií, pozorovatelných na velmi rané etapě vývoje vesmíru,“ říká spoluautor studie Romain Meyer, astronom z Department of Physics and Astronomy at University College London and the Max Planck Institute for Astronomy. „Použitím tohoto indikátoru můžeme dokonce odvodit, že tyto galaxie jsou staré 200 až 300 miliónů roků.“

Podle analýzy dat z Hubbleova a Spitzerova teleskopu astronomové museli určit rudý posuv každé galaxie, který udává jejich kosmologickou vzdálenost a odtud plynoucí pohled zpět v čase do doby, kdy byly pozorovány. Aby toho dosáhli, uskutečnili spektroskopická měření při použití několika výkonných pozemních dalekohledů, jako je například ALMA, VLT (ESO), dvojice dalekohledů Keck a dalekohled Gemini-South.

Tato měření umožnila astronomům potvrdit, že pohled na tyto galaxie odpovídá pohledu zpět v čase do minulosti vesmíru, do doby, kdy byl vesmír starý pouhých 550 miliónů roků.

V průběhu uplynulé dekády astronomové snižovali hranice pozorování na dobu, kdy vesmír byl starý pouhá 4 % jeho současného věku,“ říká profesor Richard Ellis, spoluautor studie a astronom na Department of Physics and Astronomy at University College London. „Nicméně kvůli omezené průhlednosti zemské atmosféry a schopností HST a Spitzerova kosmického teleskopu jsme již dosáhli našeho limitu.“

Nyní dychtivě očekáváme vypuštění nového kosmického dalekohledu JWST (James Webb Space Telescope), který – jak doufáme – bude mít schopnost být přímo svědkem kosmického úsvitu. Snaha spatřit tento důležitý okamžik v historii vesmíru byla celá desetiletí svatým grálem astronomie.

Protože jsme vytvořeni z materiálu vyrobeného v nitrech hvězd, určitým způsobem to souvisí s hledáním našeho vlastního původu.

Objev byl publikován v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: První světlo ve vesmíru, Vznik prvních hvězd, Vznik vesmíru


42. vesmírný týden 2025

42. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 13. 10. do 19. 10. 2025. Měsíc je vidět nad ránem a po poslední čtvrti bude ubývat k novu. Jeho světlo nebude večer rušit pozorování komet. Jasnější je C/2025 A6 (Lemmon), o něco slabší C/2025 R2 (SWAN). Planeta Saturn je vidět celou noc, Jupiter a Venuše jsou vidět nejlépe ráno. Slunce je zatím málo aktivní. SpaceX plánuje opět testovat Super Heavy Starship při letu IFT-11. Před 50 lety byla vypuštěna první plně operační geostacionární meteorologická družice GOES-1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 5146 Zámotok

IC 5146 (Zámotok) je emisná hmlovina a otvorená hviezdokopa v súhvezdí Labuť. Objavil ju nemecký astronóm Max Wolf 28. júla v roku 1894. Neskôr v roku 1899 ju pozoroval aj britský astronóm Thomas Espin. Hmlovina je obklopená okrajom tmavej hmloviny s názvom Barnard 168, ktorá oddeľuje hmlovinu od hviezdneho pozadia. Červená farba hmloviny je spôsobená ionizáciou od centrálnej jasnej hviezdy spektrálneho typu B0, ktorá svojím ultrafialovým žiarením ionizuje okolitý vodík. Modrasté sfarbenie niektorých častí hmloviny je spôsobené rozptylom viditeľného svetla z hviezd na prachu, ktorý sa v hmlovine nachádza. Vek centrálnej a najjasnejšej hviezdy sa odhaduje na 100 tisíc rokov a v okolitej otvorenej hviezdokope sa nachádza niekoľko stoviek mladých hviezd s priemerným vekom okolo milión rokov. Z tohto vyplýva, že na tomto mieste pravdepodobne došlo k niekoľkým epizódam hviezdotvorby, ktoré pokračujú až dodnes. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 85x180sec. R, 68x180sec. G, 76x180sec. B, 130x120sec. L, 99x600sec Halpha, 74x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.8. až 30.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »