Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Nejvzdálenější pozorovaná galaxie
Jan Herzig Vytisknout článek

Nejvzdálenější pozorovaná galaxie

Snímek galaxie HD1
Autor: Yuichi Harikane

HD1, tak zní označení potenciálně úplně nejvzdálenějšího kosmického objektu, který kdy lidé svými přístroji spatřili. Od této galaxie k nám světlo podle prvotních měření letělo 13,5 miliardy let. Díváme se tedy na vzhled objektu, jak vypadal ve chvíli, kdy vesmír existoval pouhopouhých 300 milionů let, což činí jen něco málo přes dvě procenta současné doby existence kosmu. Rudý posuv galaxie se rovná hodnotě 13,3. Tento, podle prvních měření opravdu mimořádný objev učinili vědci z Center for Astrophysics Harvard & Smithsonian Institut.

V současné chvíli existují dvě teorie ohledně toho, co se v této velmi staré galaxii může nacházet. Tou první je možnost, že se galaxie skládá z extrémně starých hvězd, jež by podle metalicity mohly spadat do dosud nikdy nepozorované, hypotetické populace III. Skládaly by se tak pouze z vodíku, helia a stopového množství berylia a lithia. Tyto hypotetické hvězdy by měly být hmotnější, svítivější a teplejší než ty v současném vesmíru. Takovýchto hvězd by zde mohlo vzniknout až 100 za rok, tedy mnohem více, než astrofyzici v takových galaxiích očekávali. Počet hvězd, které tato galaxie produkuje, nahrává tomu, že by se mohlo jednat právě o třetí hvězdnou populaci. Druhou možností je, že HD1 obsahuje supermasivní černou díru s hmotností kolem sto milionů hmotnosti Slunce. V případě potvrzení druhé varianty by se jednalo nejen o nejvzdálenější známou černou díru, ale především by mohla tato galaxie nabídnout odpověď na jednu z nejpalčivějších otázek dnešní astrofyziky, a to sice jak mohly takto masivní objekty vzniknout za takto krátký čas.

Časová osa vývoje vesmíru s vyznačenou polohou HD1 Autor: Yuichi Harikane, NASA
Časová osa vývoje vesmíru s vyznačenou polohou HD1
Autor: Yuichi Harikane, NASA
Obě nastíněné hypotézy by dokázaly vysvětlit extrémní jasnost této galaxie v ultrafialové části spektra, která více než desetkrát překonala původní předpoklady astronomů pro takovéto galaxie. Právě hvězdy třetí populace, které se značně liší od těch současných, by mohly vyzařovat takovéto množství UV záření. U černé díry by zase zdrojem tohoto záření mohly být vysokoenergetické fotony z materiálu padajícího do černé díry, které jsou emitovány okolím tohoto supermasivního objektu.

Galaxie byla objevena po více než 1200 hodinách pozorování na čtyřech dalekohledech. Konkrétně se jednalo o japonský dalekohled Subaru, který se nachází na hoře Mauna Kea a má průměr 8,2 metru, teleskop ESO VISTA na Observatoři Paranal s průměrem 4,1 metru, UK Infrared Telescope s průměrem primárního zrcadla 3,8 metru, který se nachází na Havaji, a také Spitzerův vesmírný dalekohled.

HD1 by mohl představovat obrovské dítě na porodním sále raného vesmíru. Zlomil rekord v nejvyšším pozorovaném červeném posuvu kvazaru téměř dvakrát, což je pozoruhodný výkon, řekl Avi Loeb, astronom z Center for Astrophysics a spoluator studie publikované v Monthly Notices. „Bylo velmi těžké najít HD1 mezi více než sedmi set tisíci dalšími objekty, doplnil svého kolegu Yuichi Harikane z University of Tokyo, který galaxii na snímcích objevil, „Červená barva HD1 odpovídala předpokladům o 13,5 miliardy let staré galaxii překvapivě dobře, měl jsem trochu husí kůži, když jsem ji našel.“

 

Před objevem HD1 byla tím nejvzdálenějším pozorovaným objektem galaxie GN-z11, kterou objevil v roce 2016 Hubbleův dalekohled. GN-z11 je vzdálená 13,4 miliardy světelných let a její červený posuv činí 11,09. Právě tyto objekty jsou klíčové k zodpovězení těch největších otázek ohledně rané fáze existence vesmíru.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] astronomy.com



O autorovi

Jan Herzig

Jan Herzig

Narodil se roku 2008 v Plzni, žije v Horšovském Týně. Studuje na Gymnáziu J. Š. Baara v Domažlicích. Vesmír ho uchvátil v 11 letech, nyní mu věnuje většinu svého času. Věnuje se teoretické i praktické astronomii. Na teoretické obdivuje možnost popsání vesmíru pomocí elegantních rovnic. V souvislosti s praktickou ho fascinuje pohled na vesmír vlastníma očima i svým dvaceticentimetrovým dalekohledem. Baví ho i popularizace astronomie a kosmonautiky, a to jak psaním článků, tak komentováním na youtube či v rádiu. V posledních třech letech se čtyřikrát umístil na vítězných pozicích ve finálových kolech Astronomické olympiády. Na XXVI. Mezinárodní astronomické olympiádě získal bronzovou medaili, na I. a II. Mezinárodní olympiádě v astronomii a astrofyzice pro juniory zlatou medaili, ve druhém případě k tomu dosáhl na 1. místo v Evropě. Správce Instagramu ČAS.

Štítky: Galaxie HD1, Supermasivní černá díra, Populace III, Vznik vesmíru


1. vesmírný týden 2026

1. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 29. 12. 2025 do 4. 1. 2026. Ještě se loučíme se starým rokem a už nám začíná první týden toho nového. Zakončíme ho úplňkem Měsíce, což znamená, že letos meteory roje Kvadrantidy asi neuvidíme. Večer je nad jihem Saturn. Jupiter je vidět celou noc. Další planety jsou slabé a přezařuje je Měsíc nebo jsou úhlově blízko Slunci. Aktivita Slunce se podle očekávání zvýšila. V kosmonautice jsme mohli zaznamenat po delší době i dva neúspěšné starty, ale i závěr roku ještě přináší další starty. Před 225 lety se podařilo nalézt první těleso v oblasti mezi Marsem a Jupiterem, trpasličí planetu Ceres.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Tulip Nebula

Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2025 obdržel snímek „Tulip Nebula“, jehož autorem je astrofotograf Peter Jurista Víte, že nejkrásnější tulipán nekoupíte v Holandsku, ale objevíte jej na noční obloze? Zejména v létě vysoko nad našimi hlavami brázdí bůh Zeus, proměněný v Labuť, když

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Snímek komety 29P/Schwassmann-Wachmann.

Kometa 29P/Schwassmann-Wachmann. Měřítko snímku je 6.8 arcsec/px, sever je nahoře, východ vlevo. Jasná hvězda při pravém okraji nese katalogové označení 67 Leonis (4.77 Vmag).

Další informace »