Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  První generace hvězd se zrodila 250 až 350 miliónů roků po Velkém třesku

První generace hvězd se zrodila 250 až 350 miliónů roků po Velkém třesku

Umělecké ztvárnění ukazuje vývoj vesmíru od Velkého třesku vlevo následovaného výskytem kosmického mikrovlnného pozadí; vznikem prvních hvězd končí temný věk vesmíru, následuje vznik galaxií.
Autor: M. Weiss/Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics

Astronomové z Velké Británie a z USA zkoumali šest nejvzdálenějších galaxií známých v současné době a zjistili, že vzdálenosti těchto galaxií od Země odpovídají pohledu zpět v čase do doby před více než 13 miliardami roků, kdy stáří vesmíru bylo pouhých 550 miliónů roků. Použili data získaná dvěma největšími vesmírnými observatořemi NASA s názvem Hubbleův vesmírný teleskop HST a Spitzerův vesmírný teleskop, a několika pozemními observatořemi. Vypočítali věk těchto galaxií na 200 až 300 miliónů roků, což jim umožnilo odhadnout, kdy jejich hvězdy vznikly.

Teoretikové zvažovali, že vesmír byl temným místem po dobu prvních několika stovek miliónů roků, než se zformovaly první hvězdy a galaxie,“ říká hlavní autor studie Nicolas Laporte, astronom z Kavli Institute for Cosmology and the Cavendish Laboratory at the University of Cambridge. „Potvrzování okamžiku, kdy byl vesmír zaplaven prvním světlem hvězd, je hlavním problémem astronomie.“

Z našich pozorování vyplývá, že kosmický úsvit nastal zhruba 250 až 350 miliónů roků po vzniku vesmíru. Galaxie, které nyní studujeme, měly v době jejich utváření dostatečnou svítivost na to, aby byly v budoucnu pozorovatelné pomocí vesmírného teleskopu JWST.“

Nicolas Laporte a jeho spolupracovníci analyzovali světlo hvězd z galaxií, jak jej zaznamenaly teleskopy HST a Spitzer, zkoumající charakteristiky rozložení jejich energie, udávající přítomnost atomárního vodíku v jejich hvězdných atmosférách. To umožňuje odhadnout věk hvězd, které jej obsahují.

Tyto vodíkové signatury zvyšují intenzitu, jak hvězdná populace postupně stárne, avšak zmenšují se, když galaxie jsou starší než jedna miliarda roků. Závislost na věku nastává, protože mnohem hmotnější hvězdy, které přispívají k tomuto signálu, spalují ve svém nitru jaderné palivo mnohem rychleji a tudíž umírají první.

Políčko z videosekvence ukazující vznik a vývoj prvních hvězd a galaxií ve virtuálním vesmíru podobném tomu našemu Autor: Harley Katz, Beecroft Fellow, Department of Physics, University of Oxford
Políčko z videosekvence ukazující vznik a vývoj prvních hvězd a galaxií ve virtuálním vesmíru podobném tomu našemu
Autor: Harley Katz, Beecroft Fellow, Department of Physics, University of Oxford
Tento ukazatel věku byl použit doposud pro hvězdy v našem sousedství v Mléčné dráze, avšak může být rovněž využit u nesmírně slabých galaxií, pozorovatelných na velmi rané etapě vývoje vesmíru,“ říká spoluautor studie Romain Meyer, astronom z Department of Physics and Astronomy at University College London and the Max Planck Institute for Astronomy. „Použitím tohoto indikátoru můžeme dokonce odvodit, že tyto galaxie jsou staré 200 až 300 miliónů roků.“

Podle analýzy dat z Hubbleova a Spitzerova teleskopu astronomové museli určit rudý posuv každé galaxie, který udává jejich kosmologickou vzdálenost a odtud plynoucí pohled zpět v čase do doby, kdy byly pozorovány. Aby toho dosáhli, uskutečnili spektroskopická měření při použití několika výkonných pozemních dalekohledů, jako je například ALMA, VLT (ESO), dvojice dalekohledů Keck a dalekohled Gemini-South.

Tato měření umožnila astronomům potvrdit, že pohled na tyto galaxie odpovídá pohledu zpět v čase do minulosti vesmíru, do doby, kdy byl vesmír starý pouhých 550 miliónů roků.

V průběhu uplynulé dekády astronomové snižovali hranice pozorování na dobu, kdy vesmír byl starý pouhá 4 % jeho současného věku,“ říká profesor Richard Ellis, spoluautor studie a astronom na Department of Physics and Astronomy at University College London. „Nicméně kvůli omezené průhlednosti zemské atmosféry a schopností HST a Spitzerova kosmického teleskopu jsme již dosáhli našeho limitu.“

Nyní dychtivě očekáváme vypuštění nového kosmického dalekohledu JWST (James Webb Space Telescope), který – jak doufáme – bude mít schopnost být přímo svědkem kosmického úsvitu. Snaha spatřit tento důležitý okamžik v historii vesmíru byla celá desetiletí svatým grálem astronomie.

Protože jsme vytvořeni z materiálu vyrobeného v nitrech hvězd, určitým způsobem to souvisí s hledáním našeho vlastního původu.

Objev byl publikován v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] phys.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: První světlo ve vesmíru, Vznik prvních hvězd, Vznik vesmíru


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »