Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Rozpínání vesmíru změřeno s doposud největší přesností

Rozpínání vesmíru změřeno s doposud největší přesností

Adam Riess a jeho spolupracovníci využili kosmické observatoře HST a Gaia k doposud nejpřesnějšímu určení rychlosti rozpínání vesmíru.
Autor: NASA/ESA/A. Field, STScI

Astronomové využili Hubbleův kosmický teleskop HST a evropskou astrometrickou družici Gaia k uskutečnění nejpřesnějších měření rychlosti rozpínání vesmíru od doby, kdy byla poprvé téměř před sto roky vypočítána hodnota Hubbleovy konstanty. Výsledky publikované v časopise Astrophysical Journal poskytly další důkazy o nesouladu mezi rychlostí rozpínání blízkého okolního vesmíru a vesmíru v počátcích jeho existence.

Tento „rozpor“ naznačuje, že zde může existovat nová fyzika obsažená již v základech vesmíru. Možnosti vysvětlení zahrnují vzájemné působení temné hmoty a temné energie, které jsou dokonce více exotičtější, než jsme si doposud mysleli; nebo se může jednat o zatím neznámé částice v kosmickém prostoru.

Tento rozpor se zdá růst do úplného vzájemného nesouladu mezi naším pohledem na počátek a pozdější období vesmíru,“ říká profesor Adam Riess ze Space Telescope Science Institute a Johns Hopkins University. „V tomto ohledu se samozřejmě nejedná o nějakou hrubou chybu v jakémkoliv měření. Je to podobné, jako když předpovíte na základě nějakých předpokladů, jak vysoké bude dítě, až vyroste. A potom zjistíte, že dospělý muž či žena značně překonali tyto dřívější prognózy. Jste z toho velmi rozpačití.“

V roce 2005 Adam Riess se svými spolupracovníky z týmu Supernova H0 for the Equation of State (SHOES) uskutečnil měření rychlosti rozpínání vesmíru s nebývalou přesností. V následujících letech na základě zpřesnění pozorovacích metod snížili astronomové hodnotu nejistoty měření rychlosti rozpínání na nevídanou úroveň – s chybou měření 2,5 %. Nyní při použití výkonného teleskopu HST a astrometrické družice Gaia na základě zkombinování výsledků jejich pozorování vědci ještě zmenšili chybu měření na pouhých 2,2 %.

Adam Riess a jeho spolupracovníci využili kosmické observatoře HST a Gaia k nejpřesnějšímu určení rychlosti rozpínání vesmíru. Tyto výpočty vznikly na základě měření vzdáleností blízkých galaxií prostřednictvím hvězd označovaných jako cefeidy, což jsou proměnné hvězdy využívané jako kosmické milníky. Porovnáním jejich skutečné jasnosti určené pomocí HST s jejich zdánlivou jasností při pohledu ze Země astronomové vypočítali jejich vzdálenosti. Gaia zpřesnila tyto milníky určené podle cefeid uvnitř naší Galaxie na základě tzv. paralaxy. To umožnilo astronomům mnohem přesněji porovnávat vzdálenosti cefeid, které se nacházejí za hranicemi Mléčné dráhy.

Upřesňování hodnoty Hubbleovy konstanty od roku 1920 Autor: Harvard–Smithsonian Center for Astrophysics/John Huchra
Upřesňování hodnoty Hubbleovy konstanty od roku 1920
Autor: Harvard–Smithsonian Center for Astrophysics/John Huchra
Astronomové určili současnou hodnotu rychlosti rozpínání vesmíru na 73,5 kilometrů za sekundu na megaparsek. To znamená, že na každých 3,3 miliónu světelných let vzdálenosti, jak se zdá, se galaxie od nás vždy vzdalují rychlostí o 73,5 km/s vyšší. Nicméně výsledky měření z jiné kosmické observatoře ESA s názvem Planck udávají, že by se měl vesmír v současné době rozpínat rychlostí 67 kilometrů za sekundu na megaparsek.

Družice Planck však mapovala prvotní vesmír tak, jak vypadal pouhých 360 000 roků po Velkém třesku,“ vysvětlují autoři studie. „Celá obloha má v sobě vtisknutou signaturu Velkého třesku zakódovanou v mikrovlnném záření. Kosmická observatoř Planck měřila velikosti zvlnění v tomto kosmickém mikrovlnném pozadí (Cosmic Microwave Background – CMB), které bylo vytvořeno v důsledku nepatrných nepravidelností při Velkém třesku (Big Bangu). Jemné detaily těchto nepatrných vlnek v sobě ukrývají záznam, jak velké množství temné a normální hmoty se zde nachází, jaká je trajektorie rozpínání vesmíru v čase a další kosmologické parametry.“

Tato měření jsou stále ještě vyhodnocována. Poskytují vědcům předpověď, jak by se raný vesmír pravděpodobně vyvíjel co do rychlosti expanze, kterou můžeme naměřit dnes. Avšak tyto předpovědi neodpovídají novým měřením našeho současného blízkého vesmíru.

Na základě doplnění těchto nových dat získaných pomocí Hubbleova teleskopu a družice Gaia nyní máme opravdový rozpor ve srovnání s údaji CMB získaných družicí Planck,“ doplňuje George Efstathiou z Kavli Institute for Cosmology, člen týmu družice Planck, který nebyl zapojen do této nové práce.

Cílem astronomů pod vedením Adama Riesse je počátkem příštího desetiletí snížit chybu měření rychlosti rozpínání vesmíru (hodnotu tzv. Hubbleovy konstanty) na základě dalších měření družice Gaia na pouhé jedno procento.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] hubblesite.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Hubbleova konstanta, Rozpínání vesmíru, Gaia, HST


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »