Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Srážka dvou velkých spirálních galaxií

Srážka dvou velkých spirálních galaxií

Kolidující dvojice spirálních galaxií NGC 6240 Autor: NASA
Kolidující dvojice spirálních galaxií NGC 6240
Autor: NASA
Astronomové využili vesmírnou observatoř Chandra X-ray Observatory k detailnímu výzkumu obrovského oblaku horkého plynu obklopujícího dvojici kolidujících spirálních galaxií. Tento nezvykle velký rezervoár o rozpětí zhruba 300 000 světelných roků obsahuje zásobu plynů o hmotnosti více než 10 miliard Sluncí. Plyn zahřátý na teplotu více než 7 miliónů kelvinů intenzivně září v rentgenovém oboru elektromagnetického spektra.

Tento obří plynný oblak, který představuje tzv. halo kolem galaxií, se nachází v soustavě pojmenované NGC 6240. Astronomové již dlouho vědí, že NGC 6240 je místem splynutí dvou velkých spirálních galaxií, které jsou svými rozměry srovnatelné s naší Galaxií. Každá z dvojice galaxií obsahuje ve svém středu supermasivní černou díru. Tyto černé díry obíhají navzájem kolem společného středu a pomalu se k sobě přibližují po spirální dráze. Nakonec může rovněž dojít k jejich splynutí.

Dalším důsledkem srážky dvou galaxií je to, že plyn obsažený v jednotlivých galaxiích byl násilně stlačen. To vedlo k nastartování intenzivní tvorby nových hvězd (baby boom), která trvala přinejmenším 200 miliónů roků. Během tohoto období některé z velmi hmotných hvězd ukončily svůj vývoj a poměrně brzy explodovaly jako supernovy.

Vědci zainteresovaní na tomto výzkumu jsou přesvědčeni, že časté exploze supernov rozptýlily do okolí relativně velké množství důležitých chemických prvků, jako je například kyslík, neon, hořčík či křemík, čímž obohatily horký plyn v nově vytvořené sloučené galaxii. Získaná data naznačují, že obohacený plyn se pomalu rozpíná a promíchává s přítomným studeným plynem.

Během probíhající tvorby hvězd však několikrát došlo ke krátkodobému zvýšení intenzity vzniku hvězd. Například nedávné zvýšení hvězdotvorby trvalo přibližně 5 miliónů roků a nastalo zhruba před 20 milióny roků.

Jak bude pokračovat další osud pozorované galaxie NGC 6240? S největší pravděpodobností obě spirální galaxie vytvoří jednu větší eliptickou galaxii, a to během příštích několika miliónů roků. Bohužel, zatím není zřejmé, jak velké množství horkých plynů si může nově vytvořená galaxie udržet, než dojde k jeho úniku do okolního mezigalaktického prostředí. Bez ohledu na to nám tato kolize dává příležitost být svědkem relativně blízké události, k jakým běžně docházelo v mladém vesmíru, kdy se galaxie nacházely velmi blízko sebe a kdy docházelo k častým srážkám těchto hvězdných ostrovů.

Na publikovaném kompozitním snímku galaxie NGC 6240 jsou vidět oblaka horkého plynu, zářícího v oboru rentgenového záření (snímek z družice Chandra). Na snímku v nepravých barvách je tento zářící plyn zobrazen v odstínech fialové. Tato data byla zkombinována s údaji ve viditelném světle, které pořídil Hubblův kosmický dalekohled HST. Odhalil přitom dlouhá slapová vlákna, vytvořená při splynutí dvou galaxií. Vlákna směřují k pravému a spodnímu okraji obrázku.

Článek popisující tato nová pozorování galaxie NGC 6240 byl publikován v časopise Astrophysical Journal.

Zdroj: chandra.harvard.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Ngc 6240, Galaxie, Chandra X-ray Observatory


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »