Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Supergalaktický hvězdný vítr představuje klíč k vývoji galaxií

Supergalaktický hvězdný vítr představuje klíč k vývoji galaxií

Kompozitní snímek galaxie M82 vzdálené 12 miliónů světelných roků
Autor: NASA/SOFIA/E. Lopez-Rodriguez; NASA/Spitzer/J. Moustakas et al.

Astronomové využívající létající observatoř NASA s názvem SOFIA (Stratospheric Observatory for Infrared Astronomy) zjistili, že galaktický vítr vanoucí z centra galaxie Messier 82 (zkráceně M82) je uspořádán v souladu s magnetickým polem a transportuje velké množství hmoty v podobě plynu a prachu – přibližně 50 až 60 miliónů hmotností Slunce.

Připojený kompozitní obrázek zachycuje galaxii M82 s explozivní tvorbou hvězd. Magnetické pole detekované létající observatoří SOFIA ukazují linie, které vytvářejí bipolární proudy (viz červená barva) generované v důsledku intenzivní tvorby hvězd. Snímek kombinuje viditelné světlo (šedá barva) a záření plynného vodíku (červená barva) na základě pozorování na Kitt Peak Observatory s blízkou a střední oblastí infračerveného záření (žlutá barva) podle pozorování observatoře SOFIA a kosmické observatoře NASA s názvem Spitzer Space Telescope.

Galaxie M82 s překotnou tvorbou hvězd je k nám natočená bokem a nachází se ve vzdálenosti 12 miliónů světelných roků. Nachází se velmi vysoko na severní jarní obloze a promítá se do známého souhvězdí Velké medvědice. Jako první ji pozoroval německý astronom Johann Elert Bode v roce 1744. Je někdy také označována jako Doutníková galaxie, protože má podlouhlý eliptický tvar vytvořený v důsledku sklonu jejího hvězdného disku vzhledem ke směru našeho pohledu.

M82 je pověstná pro svoji mimořádnou rychlost tvorby nových hvězd – hvězdy zde vznikají 10× rychleji než v naší Galaxii.

Prostor mezi galaxiemi není prázdný. Obsahuje plyn a prach – který je zárodečným materiálem pro tvorbu hvězd a galaxií,“ říká spoluautor článku Enrique Lopez-Rodriguez z Universities Space Research Association, který je členem pracovního týmu létající observatoře SOFIA. „Nyní máme lepší představu o tom, jak tento materiál uniká z nitra galaxie v průběhu věků.“

M82 produkuje silný vítr vyfukující prach a plyn do mezigalaktického prostoru. Astronomové se dlouho domnívali, že tyto galaktické větry by také mohly unášet magnetické pole galaxie stejným směrem, avšak navzdory četným studiím žádná pozorování doposud tento koncept nepodpořila.

Enrique Lopez-Rodriguez se svými spolupracovníky definitivně zjistili, že vítr z galaxie M82 nejen že transportuje obrovské množství plynu a prachu do mezigalaktického prostředí, ale také vytahuje magnetické pole tak, že je kolmé na galaktický disk, a to až do vzdálenosti více než 2 000 světelných roků.

Jedním z hlavních cílů tohoto výzkumu bylo zhodnotit, jak účinně může galaktický vítr vytahovat magnetické pole,“ říká Enrique Lopez-Rodriguez. „Neočekávali jsme, že objevené magnetické pole bude kolmé k disku společně s galaktickým větrem napříč tak velkou oblastí.“

Pozorování uskutečněná létající observatoří SOFIA naznačují, že mohutné větry spojené s jevem překotné tvorby hvězd mohou být jedním z mechanismů zodpovědných za rozsévání materiálu společně s magnetickým polem do blízkého intergalaktického prostředí. Jestliže podobné procesy probíhaly i v mladém vesmíru, mohly ovlivňovat stěžejní vývoj prvních galaxií.

Výzkum intergalaktických magnetických polí – a studium jejich vývoje – je klíčem k pochopení vývoje galaxií v průběhu dosavadní historie vesmíru,“ říká profesor Terry Jones, hlavní autor studie z University of Minnesota.

Článek byl publikován v časopise Astrophysical Journal Letters.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] nasa.gov

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Galaktický hvězdný vítr, Létající observatoř SOFIA, Galaxie M82


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »