Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Supermasivní černá díra byla vyvržena při galaktické kolizi

Supermasivní černá díra byla vyvržena při galaktické kolizi

Supermasivní černá díra unikající z galaxie
Autor: NASA/CXC/M.Weiss

Supermasivní černé díry jsou všeobecně stacionárními objekty, které sídlí v centrech většiny velkých galaxií. Nicméně na základě použití dat z rentgenové družice NASA s názvem Chandra X-ray Observatory a z dalších teleskopů astronomové nedáno vypátrali, že může existovat supermasivní černá díra, která se pohybuje. Tato možná černá díra – odpadlík, která má hmotnost přibližně 160 miliónů hmotností Slunce, se nachází v eliptické galaxii vzdálené zhruba 3,9 miliardy světelných roků od Země. Astronomové mají zájem o tuto pohybující se supermasivní černou díru, protože tak mohou odhalit více informací o vlastnostech těchto tajemných objektů.

Když se dvě menší supermasivní černé díry srazí, splynou za vytvoření většího objektu. Tato kolize by měla zároveň generovat gravitační vlny, které jsou emitovány mnohem silněji v jednom směru než v jiných. Nově vytvořená černá díra tak může obdržet „kopanec“ v opačném směru, než směřují tyto intenzivní gravitační vlny. Tento impuls může vyhodit černou díru z centra galaxie, jak je znázorněno na ilustraci.

Síla impulsu závisí na rychlosti a směru rotace obou menších černých děr před jejich splynutím. Z tohoto důvodu informace o těchto důležitých, avšak těžko postižitelných vlastnostech, mohou být získány na základě studia rychlosti pohybu černých děr.

Astronomové objevili tyto kandidáty na černé díry na základě studia rentgenového záření a optických dat pro tisíce galaxií. Zaprvé použili pozorování družice Chandra k výběru galaxií, které obsahují jasné zdroje rentgenového záření a které byly pozorovány jako součást přehlídky Sloan Digital Sky Survey (SDSS). Jasná rentgenová emise je obvyklým rysem supermasivních černých děr, které velmi rychle zvětšují svoji velikost.

Dále se vědci podívali, jestli pozorování jasných rentgenových galaxií pomocí Hubbleova kosmického teleskopu HST odhalí dvě maxima poblíž jejich středu na snímcích v optickém oboru. Tato dvě maxima mohou ukazovat, že je zde přítomna dvojice supermasivních černých děr, nebo že se odvržená černá díra pohybuje pryč od seskupení hvězd v centru dané galaxie.

Pokud byla kritéria splněna, pak astronomové prozkoumali spektra SDSS, která ukázala, jak velké množství viditelného světla kolísá s jeho vlnovou délkou. Jestliže astronomové objevili o mnohém vypovídající charakteristické rysy ve spektru, naznačující přítomnost supermasivní černé díry, následoval ještě bližší průzkum těchto galaxií.

Supermasivní černá díra unikající z galaxie Autor: X-ray: NASA/CXC/NRAO/D.-C.Kim; Optical: NASA/STScI; Illustration: NASA/CXC/M.Weiss
Supermasivní černá díra unikající z galaxie
Autor: X-ray: NASA/CXC/NRAO/D.-C.Kim; Optical: NASA/STScI; Illustration: NASA/CXC/M.Weiss
Po všech těchto pátráních po vhodném kandidátu byla prchající černá díra konečně objevena. Levý snímek na vloženém obrázku pořízený pomocí HST ukazuje dvě jasné skvrny poblíž středu galaxie. Jedna z nich se nachází přesně uprostřed galaxie, druhá je vzdálena asi 3 000 světelných roků od jejího centra. Pozdější prameny ukazují vlastnosti rostoucí superhmotné černé díry a její polohu shodující se s jasným zdrojem rentgenového záření, který byl objeven družicí Chandra (viz pravý snímek na vloženém obrázku). Na základě použití dat z přehlídky SDSS a z pozorování pomocí dalekohledu Keck na Havajských ostrovech astronomové určili, že rostoucí černá díra se nachází poblíž, avšak viditelně mimo střed a má rychlost, která je odlišná od pohybu galaxie. Z to vyplývá, že tento zdroj může být unikající superhmotná černá díra.

Mateřská galaxie unikající černé díry rovněž vykazuje určité známky rušivých podnětů v jejích vnějších oblastech, z kterých vyplývá, že ke splynutí dvou galaxií došlo relativně nedávno. Protože ke splynutí supermasivních černých děr zřejmě dochází, když se srazí jejich mateřské galaxie, tato informace podporuje představu o prchající supermasivní černé díře v tomto systému.

Kromě toho hvězdy vznikají v galaxii vysokým tempem několik set hmotností Slunce za rok. To souhlasí s počítačovými simulacemi, které předpokládají, že rychlost vzniku hvězd může být zesílena splynutím galaxií, a to zejména v případě, kdy obsahují vyvrženou černou díru.

Další možné vysvětlení získaných dat je, že obě supermasivní černé díry se nacházejí v centru galaxie v souhvězdí Velké medvědice, avšak jedna z nich nevyzařuje zjistitelné záření, protože zvětšuje svoji velikost příliš pomalu. Vědci upřednostňují vysvětlení na základě prchající černé díry, avšak potřebují ještě další data k posílení tohoto předpokladu.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] chandra.harvard.edu
[3] universetoday.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Supermasivní černá díra, Chandra X-ray Observatory


20. vesmírný týden 2025

20. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 5. do 18. 5. 2025. Měsíc bude v úplňku a bude ubývat k poslední čtvrti. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je nízká a zmizela už i velká skvrna. Přistávací pouzdro Veněry, které zůstalo na oběžné dráze jako Kosmos 482, vstoupilo zpět do atmosféry 10. 5. nad Indickým oceánem. Před 20 lety byly objeveny pomocí HST měsíčky Pluta nazvané Nix a Hydra. Před 100 lety se narodila americká astronomka Nancy Grace Roman, jejíž jméno nese připravovaný vesmírný teleskop, ale nad jeho osudem se nyní trochu vznáší otazník, i když je prakticky hotový, protože Trump navrhuje přísné škrty.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »