Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Supermasivní černé díry mohly vzniknout z temné hmoty

Supermasivní černé díry mohly vzniknout z temné hmoty

Halo galaxie může obklopovat velmi husté jádro temné hmoty, která může potenciálně napodobovat efekty centrální černé díry
Autor: Sci-News.com

Teoretičtí fyzikové z Itálie, Španělska a Argentiny navrhli nový mechanismus pro vytvoření supermasivních černých děr (neboli veleděr) z temné hmoty. Standardní modely vzniku vyžadují normální baryonickou hmotu smršťující se v důsledku působení gravitace do podoby černých děr, které následně v průběhu času zvětšují svůj rozměr nabíráním další hmoty.

Nová teoretická studie navrhuje neobvyklý mechanismus pro vytvoření supermasivní černé díry z temné hmoty. Mezinárodní tým astronomů zjistil, že spíše než obvyklý scénář utváření zahrnující obyčejnou hmotu, mohou supermasivní černé díry místo toho vznikat v regionech s vysokou hustotou temné hmoty v centrech galaxií.

Zjištění, jak supermasivní černé díry původně vznikaly, je dodnes jedním z největších problémů výzkumu vývoje galaxií. Tyto tzv. veledíry byly pozorovány již v období 800 miliónů roků po Velkém třesku. Jak mohly vyrůst tak rychle, zůstává doposud neobjasněnou záhadou.

Supermasivní černá díra v naší Galaxii má hmotnost asi 4 milióny hmotností Slunce, zatímco ty největší dosahují hmotností až v řádu desítek miliard Sluncí. Nejhmotnější supermasivní černá díra má odhadovanou hmotnost zhruba 70 miliard Sluncí.

Vědecký tým, jehož vedoucím byl Carlos Argüelles z Universidad Nacional de La Plata and ICRANet, zkoumal potenciál existence stabilního galaktického jádra, tvořeného temnou hmotou a obklopeného zředěnou temnou hmotou v podobě halo. Dospěli k závěru, že centra těchto struktur by mohla být tak koncentrovaná, že by zkolabovala do podoby supermasivních černých děr.

To se může stát mnohonásobně rychleji, než u jiných navrhovaných mechanismů vzniku, což by  umožnilo vznik supermasivních černých děr v raném vesmíru ještě před tím, než se v něm zabydlely první hvězdy a galaxie, na rozdíl od současných představ.

Tento nový scénář vzniku může nabídnout přirozené vysvětlení pro to, jak se supermasivní černé díry zformovaly v raném vesmíru, bez požadovaného vzniku dřívějších hvězd nebo potřeby zárodků černých děr s nereálnou rychlostí zvětšování,“ říká Carlos Argüelles.

Z nového modelu vyplývá další zajímavý důsledek – rozhodující množství hmoty potřebné pro kolaps do podoby černé díry by nemohlo být dosaženo pro menší halo z temné hmoty, například takové, jaké obklopuje některé trpasličí galaxie.

Astronomové se domnívají, že to kromě toho může představovat menší trpasličí galaxie s jádrem centrální temné hmoty, spíše než očekávaná černá díra. Takové jádro temné hmoty by mohlo stále ještě vykazovat gravitační příznaky obvyklých centrálních černých děr, zatímco temná hmota vnějšího halo by mohla také vysvětlit pozorované rotační křivky galaxií.

Tento model ukazuje, jak by mohlo halo temné hmoty uchovávat husté koncentrace ve svých centrech, které mohou hrát rozhodující roli v pomoci porozumět utváření supermasivních černých děr,“ říká Carlos Argüelles. „Nyní máme prvně za prokázané, že takové rozložení temné hmoty v jádru a v halo galaxií může ve skutečnosti vzniknout v kosmologickém systému a zůstat stabilní po celou dobu existence vesmíru.“

Doufáme, že následující studie mohou vrhnout více světla na vznik supermasivních černých děr v raném období existence našeho vesmíru, stejně tak jako na výzkum, jestli centra neaktivních galaxií včetně naší Mléčné dráhy mohou být hostiteli těchto jader husté temné hmoty.“

Umělecké ztvárnění spirální galaxie ponořené v neviditelné temné hmotě, označované jako halo temné hmoty, které je zobrazeno modrou barvou Autor: ESO/L. Calçada
Umělecké ztvárnění spirální galaxie ponořené v neviditelné temné hmotě, označované jako halo temné hmoty, které je zobrazeno modrou barvou
Autor: ESO/L. Calçada
Umělecké ztvárnění připojeného obrázku představuje spirální galaxii ponořenou ve velkém rozložení neviditelné hmoty známé jako halo temné hmoty. Modře zbarvené halo z materiálu obklopujícího galaxii ukazuje předpokládané rozložení záhadné temné hmoty, která byla poprvé navržena astronomy k vysvětlení rotačních vlastností galaxií a nyní je rovněž základní složkou současných teorií formování a vývoje galaxií. Studie pohlížející na utváření temné hmoty v galaktickém halo napovídají, že každé halo může přechovávat velmi husté jádro temné hmoty, jež může potenciálně napodobovat efekt centrální černé díry. Nová měření však ukázala, že množství temné hmoty ve velkých regionech v okolí Slunce je mnohem menší, než se předpokládalo.

Článek byl publikován v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] scitechdaily.com
[3] techexplorist.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Temná hmota, Supermasivní černá díra


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »