Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Temná energie = neutrino + acceleron

Temná energie = neutrino + acceleron

neutrinos.jpg
Takto jednoduché by mohly být více než dvě třetiny vesmíru, pokud má pravdu teorie, kterou vypracovali fyzikové z Washingtonské Univerzity. Jejich nová teorie se snaží spojit temnou energii, tajemnou sílu urychlující vesmír, s nedávným objevem, že neutrino má nenulovou hmotnost. Věří, že toto spojení vychází ze vzájemného působení mezi neutrinem a zatím neobjevenou vnitroatomární částečkou pojmenovanou urychlovač (acceleron). Temná energie by pak měla být výsledkem snahy vesmíru oddělit od sebe neutrino a acceleron. Vyplývá z toho jedna zajímavá předpověď. Pokud tomu tak opravdu je, pak by se urychlování vesmíru mělo zpomalit v momentě, kdy se neutrino a acceleron od sebe oddělí. Urychlování expanze vesmíru by pak mohlo mít své hranice.

Dva největší a zásadní objevy fyziky v posledním desetiletí vedly k odhalení, že neutrino vlastně obsahuje malé množství hmoty a zjištění, že expanze vesmíru se urychluje. Odměněny byly Nobelovou cenou za fyziku.

Nyní tedy tři fyzikové z Washingtonské Univerzity (WU) navrhují teorii, že oba tyto objevy vlastně lze spojit fenoménem temné energie a to prostřednictvím doposud neznámé vnitroatomární částice acceleron, tvořící protipól neutrinu.

Vychází se při tom z předpokladu, že temná energie byla v ranném vesmíru zanedbatelná, ale nyní by měla tvořit až 70 procent celého vesmíru. Porozumění tomuto úkazu by mohlo vysvětlit proč někdy, v daleké budoucnosti, se vesmír rozepne tak mnoho, že na noční obloze nebude vidět žádné jiné hvězdy nebo galaxie. Nakonec by to mohlo pomoci vědcům rozeznat, zda expanze vesmíru bude pokračovat až do nekonečna.

V této nové teorii, je neutrino ovlivňováno sílou vyplývající z jeho působení na acceleron. Temná energie pak je důsledkem toho, že se vesmír pokouší neutrino a acceleron od sebe odtrhnou a při tom vniká napětí jako v nataženém gumovém pásu. Toto napětí podporuje rozpínání vesmíru, řekla Ann Nelsonová, profesorka fyziky na WU.

Neutrina byla vytvořena v miliardách a miliardách nukleárních reaktorů niter hvězd. Kromě nepatrné hmoty, nemají žádný elektrický náboj a proto se s okolní hmotou ovlivňují jen velmi málo, pokud vůbec a bez problémů také prochází skrz většinu materiálů.

Ale vzájemné působení mezi acceleronem a ostatní hmotou je dokonce ještě slabší. To je podle profesorky Nelsonové důvodem, proč acceleron ještě nikdo nezachytil a to ani v těch nejdůmyslnějších detektorech pracujících po celém světě.

Podle ní existuje mnoho modelů temné energie, ale jejich testy jsou většinou omezeny na kosmologické efekty, zvláště pak měření rychlosti expanze vesmíru. Protože ale toto měření předpokládá pozorování těch nejvzdálenějších objektů, je velmi obtížné je udělat s potřebnou přesností.

Proto je podle profesorky Nelsonové, její model jediný, se kterým lze smysluplně experimentovat i na Zemi. Podle ní je potřeba nejprve nalézt sílu, ze které temná energie pochází. A to podle Nelsonové lze i za používání existujících experimentů vyvinutých pro detekci neutrin.

Tvrdí ovšem, že hmotnost neutrina se může aktuálně měnit podle toho, jakým prostředím právě proniká, zda právě prochází vzduchem, vodou nebo skleněným hranolem. To ale také podle Nelsonové znamená, že neutrinové detektory mohou přicházet s poněkud odlišnými nálezy v závislosti na tom, kde jsou umístěny a co je obklopuje.

Nová teorie je uveřejněna v práci Ann Nelsonové a jejích kolegů, profesora fyziky Davida Kaplana a fyzika Neala Weinera, kteří také pracují pro Washingtonskou univerzitu. Jejich práci částečně podporovalo také US Ministerstvo energetiky. Práce je přijata pro publikování v příštím vydání Physical Review Letters, vydávaném Americkou fyzikální společností.

Zdroj: University of Washington News Release
Převzato od Hvězdárny Uherský Brod




O autorovi



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »