Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Trojice supermasivních černých děr v galaxii NGC 6240

Trojice supermasivních černých děr v galaxii NGC 6240

Fotografie NGC 6240 ze souhvězdí Hadonoše
Autor: NASA, ESA, Hubble Heritage Team (STScI/AURA)-ESA/Hubble Collaboration and A. Evans (University of Vi

NGC 6240 je velmi dobře prostudovaná blízká nepravidelná galaxie, která je ve stadiu postupného slévání tří samostatných galaxií. Nachází se ve vzdálenosti zhruba 400 milionů světelných roků a při pohledu ze Země se promítá do souhvězdí Hadonoše. Její rozpětí je 300 000 světelných roků a má podlouhlý tvar s rozvětvenými chomáčky, smyčkami a ohony. Uskupení obsahuje tři supermasivní černé díry ve svém jádru. Dvě z nich jsou aktivní a každá z nich má hmotnost zhruba 90 milionů hmotností Slunce. Vyplývá to ze studie publikované v časopise Astronomy & Astrophysics.

Až doposud astronomové předpokládali, že uskupení vzniklo na základě kolize dvou galaxií, a proto tedy obsahuje dvě supermasivní černé díry ve svém jádru.

V průběhu našich pozorování pomocí přístrojů s vysokým úhlovým rozlišením jsme byli schopni zjistit, že NGC 6240 nehostí ve svém středu jen dvě, ale tři supermasivní černí díry,“ říká profesor Wolfram Kollatschny, astronom na University of Göttingen.

Každý ze tří těžkotonážních objektů má hmotnost více než 90 milionů hmotností Slunce. Jsou rozmístěny v oblasti o průměru méně než 3 000 světelných roků, tzn. v oblasti menší než jedna setina celkové velikosti NGC 6240.“

Wolfram Kollatschny pozoroval se svými spolupracovníky galaxii NGC 6240 pomocí spektroskopu Multi Unit Spectroscopic Explorer (MUSE), což je přístroj instalovaný na dalekohledu VLT (Very Large Telescope) provozovaném Evropskou jižní observatoří ESO (European Southern Observatory).

Až doposud nebyla taková koncentrace tří supermasivních černých děr ve vesmíru pozorována,“ říká Peter Weilbacher, vědecký pracovník na Leibniz Institute for Astrophysics Potsdam. „Současný případ poskytuje důkaz procesu souběžného splývání tří galaxií společně se supermasivními černými děrami, které se nacházejí v jejich centrech.“

Galaxie NGC 6240 s vyznačenou polohou trojice supermasivních černých děr Autor: P. Weilbacher (AIP), NASA, ESA, Hubble Heritage (STScI/AURA)-ESA/Hubble Collaboration, and A. Evans
Galaxie NGC 6240 s vyznačenou polohou trojice supermasivních černých děr
Autor: P. Weilbacher (AIP), NASA, ESA, Hubble Heritage (STScI/AURA)-ESA/Hubble Collaboration, and A. Evans
Publikovaná fotografie obsahuje trojici supermasivních černých děr v jádru galaxie: severní černá díra (N) je aktivní a byla známa již dříve. Na vloženém obrázku s vysokým rozlišením lze vidět, že jižní složka obsahuje dvě supermasivní černé díry (S1 a S2). Zelená barva znázorňuje rozložení ionizovaného plynu v důsledku záření černých děr. Červené linie vymezují kontury (obdobu vrstevnic) záření hvězd v galaxiích a bílá čára představuje měřítko: znázorňuje vzdálenost 1 000 světelných roků.

Podle týmu astronomů má objev soustavy trojice supermasivních černých děr fundamentální význam pro pochopení evoluce galaxií v průběhu času.

Až doposud nebylo možné vysvětlit, jak největší a nejhmotnější galaxie, které existují v našem vesmírném prostředí ´v současné době´, byly vytvořeny hned vedle normálních galaxií vzájemným působením a procesem splynutí během uplynulých 14 miliard roků,“ vysvětlují astronomové.

Jestliže však souběžný proces splynutí několika galaxií skutečně proběhl, pak největší galaxie se supermasivními černými děrami ve svých středech byly schopny se vyvíjet mnohem rychleji. Naše pozorování poskytla první náznaky takového scénáře,“ dodává Peter Weilbacher.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] universetoday.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Supermasivní černá díra, Galaxie NGC 6240


19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »