Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Ve vesmíru je desetkrát více galaxií, než jsme předpokládali

Ve vesmíru je desetkrát více galaxií, než jsme předpokládali

Vesmír obsahuje 10× více galaxií, než jsme předpokládali
Autor: NASA, ESA, the GOODS Team, and M. Giavialisco

Vesmír najednou vypadá podstatně víc přeplněný díky hloubkovému sčítání objektů z průzkumu uskutečněného pomocí Hubbleova kosmického dalekohledu HST (NASA) a dalších observatoří. Astronomové dospěli k překvapujícímu závěru, že v pozorovatelném vesmíru existuje přinejmenším 10× více galaxií, než se doposud předpokládalo. Tato zjištění mají zřejmé důsledky pro teorie vzniku galaxií, a také mohou vrhnout nové světlo na pradávný astronomický paradox – proč je noční obloha tmavá?

Vědecký tým, jehož vedoucím byl Christopher Conselice z University of Nottingham ve Velké Británii, objevil při analýze dat desetkrát více galaxií, které byly namačkány do určitého objemu prostoru v raném vesmíru, než jsme si doposud mysleli. Většinu z těchto galaxií tvořily velmi malé a slabé objekty, s hmotnostmi podobnými satelitním galaxiím, které doprovázejí například naši Galaxii. Jak se tyto galaxie spojovaly a vytvářely větší útvary, jejich hustota se ve vesmíru postupně zmenšovala. To znamená, že galaxie nejsou rovnoměrně rozloženy v prostoru po celou dobu existence vesmíru. Vědecký tým o tom informoval v časopise The Astrophysical Journal.

Tyto závěry jsou známkou toho, že vývoj galaxií zaujímá významné místo v celé historii vesmíru. Dramaticky došlo k redukci počtu galaxií v důsledku jejich splývání – a tak se snižoval jejich celkový počet. To potvrzuje utváření struktur ve vesmíru od menších k těm větším,“ vysvětluje Christopher Conselice.

Jedna z nejzákladnějších otázek v astronomii je, jak mnoho galaxií vesmír přesně obsahuje. Význačné Hubbleovo hluboké pole (Hubble Deep Field) pořízené v polovině 90. let minulého století poskytlo první skutečný pohled na populaci galaxií ve vesmíru. I následující detailní pozorování odhalila nesčetné množství galaxií. To vedlo k odhadu, že pozorovatelný vesmír obsahuje přibližně 200 miliard hvězdných ostrovů. Nové výzkumy však ukazují, že jejich počet je přinejmenším desetkrát vyšší.

Christopher Conselice se svými spolupracovníky dospěl k těmto závěrům na základě zpracování snímků hlubokého vesmíru pořízených pomocí HST a již publikovaných dat jinými vědeckými týmy. Velmi důkladně přepočítali snímky do formátu 3D za účelem vytvoření velmi přesných měření počtu galaxií v různých obdobích vývoje vesmíru. Kromě toho použili nové matematické modely, které jim umožnily usoudit na existenci galaxií, které současné generace dalekohledů nemohou pozorovat. To vedlo k překvapujícím závěrům: aby vzniklo takové množství galaxií, které nyní vidíme a jejichž hmotnosti se zvyšují, musí tady být dalších 90 % galaxií v pozorovatelném vesmíru, které jsou příliš slabé a příliš vzdálené na to, abychom je mohli pozorovat současnými dalekohledy. Tyto nesčetné malé a slabé galaxie z období mladého vesmíru se spojovaly postupem času do větších galaxií, které nyní pozorujeme.

Nyní je zřejmé, že více než 90 % galaxií ve vesmíru ještě musíme studovat. Kdo ví, jaké zajímavé vlastnosti najdeme, když prozkoumáme tyto galaxie prostřednictvím budoucích generací dalekohledů? V blízké době bude například James Webb Space Telescope (JWST) schopen studovat tyto mimořádně slabé galaxie,“ říká Christopher Conselice.

Snižující se množství galaxií v probíhajícím čase rovněž přispívá k rozřešení Olbersova paradoxu (který poprvé zformuloval počátkem 19. století německý astronom Heinrich Wilhelm Olbers): Proč je v noci tma, když vesmír obsahuje nekonečný počet hvězd? Vědecký tým dospěl k následujícímu závěru: ve skutečnosti existuje takové množství galaxií, že v podstatě každý kousek oblohy obsahuje alespoň část galaxie. Avšak světlo hvězd v galaxiích je neviditelné pro lidské oko a většinu současných dalekohledů v důsledku dalších známých faktorů, které omezují viditelné a ultrafialové záření ve vesmíru. Tyto faktory způsobují zčervenání světla v důsledku rozpínání prostoru – dynamické povahy vesmíru a absorpce světla mezigalaktickým prachem a plynem. Všechno dohromady to udržuje noční oblohu tmavou.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] hubblesite.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Olbersův paradox, Galaxie, HST


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »