Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Spirální galaxie M 106 ukrývá tajemství

Spirální galaxie M 106 ukrývá tajemství

Galaxie M 106 na snímku z HST Autor: NASA
Galaxie M 106 na snímku z HST
Autor: NASA
Hubblův kosmický dalekohled HST – s malou pomocí amatérských astronomů – pořídil jeden z nejlepších snímků blízké spirální galaxie Messier 106 (zkráceně M 106). Od Země je vzdálena 23,5 miliónu světelných roků. Galaxie M 106 je jednou z nejjasnějších a nejbližších spirálních galaxií vzhledem k Mléčné dráze. Její poloha se promítá do souhvězdí Honicích psů. Je známa také jako galaxie NGC 4258.

Navzdory svému vzhledu (vypadá velmi podobně jako bezpočet jiných) galaxie M 106 skrývá několik tajemství. Díky fotografii kombinující data z Hubblova kosmického dalekohledu s pozorováními, která uskutečnili astronomové amatéři Robert Gendler a Jay GaBany, se podařilo odhalit doposud nevídané skutečnosti. K pozorováním, která uskutečnili na velmi temných vzdálených místech v Novém Mexiku, USA, použili dalekohledy o průměru 31,5 a 51 cm.

V srdci galaxie M 106, jako ve většině spirálních galaxií, se ukrývá superhmotná černá díra. Avšak tato je obzvlášť aktivní. Na rozdíl od černé díry v centru Mléčné dráhy, která k sobě přitahuje plyn pouze příležitostně, černá díra uvnitř galaxie M 106 velmi aktivně pohlcuje materiál. Jak plyn proudí po spirále směrem k černé díře, je zahříván a intenzivně září. Část záření z centra galaxie vzniká na základě procesu, který se poněkud podobá vzniku laseru – ačkoliv zde při tomto procesu vzniká silné mikrovlnné záření.

Galaxie M 106 na kombinovaném snímku Autor: X-ray: NASA/CXC/Univ. of Maryland/A.S. Wilson et al.; Optical: Pal.Obs. DSS; IR: NASA/JPL-Caltech; V
Galaxie M 106 na kombinovaném snímku
Autor: X-ray: NASA/CXC/Univ. of Maryland/A.S. Wilson et al.; Optical: Pal.Obs. DSS; IR: NASA/JPL-Caltech; V
Kromě mikrovlnné emise z centra galaxie má M 106 další překvapující vlastnosti – místo dvou spirálních ramen se zdá, že má čtyři ramena (viz například snímek v oboru rentgenového záření, který pořídila astronomická družice Chandra X-ray Observatory). Ačkoliv druhá dvojice spirálních ramen je viditelná na snímku v optickém oboru jako slabé útvary v podobě oblaků plynu, viz například fotografie v úvodu článku, jsou mnohem nápadnější při pozorováních realizovaných mimo oblast viditelného světla, například v oboru rentgenového či rádiového záření.

Na rozdíl od typických ramen jsou tato dvě mimořádná spirální ramena tvořena především horkým plynem než hvězdami. Jejich původ však byl až donedávna neznámý. Astronomové předpokládají, že podobně jako mikrovlnné záření přicházející z galaktického centra, i tato spirální ramena má „na svědomí“ černá díra uprostřed galaxie M 106. A tak se jedná o zcela odlišné jevy v porovnání se spirálními rameny tvořenými hvězdami u normálních galaxií.

Mimořádná spirální ramena jsou zřejmě nepřímým důsledkem výtrysků materiálu způsobeného mohutným vířením hmoty kolem černé díry. Jak se tyto výtrysky šíří skrz galaktickou látku, jsou roztrhány a zahřívají okolní plyn, který na oplátku stimuluje hustý plyn v galaktické rovině a způsobuje jeho silné záření. Část ramen blíže ke středu galaxie vypadá jakoby napřímená. Avšak volný plyn v disku se šíří dál a je vyfouknut nad nebo pod rovinu galaktického disku – je tedy nasměrován mimo rovinu disku – a vytváří vypouklá slabě svítící červená ramena, jak je vidět poblíž levého či pravého okraje obrázku.

Galaxie M 106 na snímku z HST Autor: NASA, R. Gendler
Galaxie M 106 na snímku z HST
Autor: NASA, R. Gendler
Navzdory svému jménu nebyla galaxie Messier 106 objevena ani katalogizována věhlasným astronomem 18. století, kterým byl Charles Messier, autor známého katalogu. O objev galaxie se zasloužil jeho asistent Pierre Mechain. Do Messierova katalogu byla galaxie M 106 zařazena až ve 20. století, po smrti Charlese Messiera.

Střed snímku galaxie M 106 je složen téměř výhradně z dat pořízených pomocí HST, respektive pomocí kamer Advanced Camera for Surveys, Wide Field Camera 3 a Wide Field and Planetary Camera 2. Galaxie má průměr asi 80 000 světelných roků. Ve velkých spirálních galaxiích jsou typická spirální ramena protkána tmavými prachovými pásy, mladými modrými hvězdokupami a růžovými oblastmi intenzivní tvorby hvězd, které v jasném jádru splývají se staršími žlutými hvězdami. Galaxie M 106 obsahuje navíc dvojici červených ramen zářícího vodíku.

Zdroj: www.spaceref.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




Štítky: HST, M 106, Galaxie


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »