Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Ve vesmíru je desetkrát více galaxií, než jsme předpokládali

Ve vesmíru je desetkrát více galaxií, než jsme předpokládali

Vesmír obsahuje 10× více galaxií, než jsme předpokládali
Autor: NASA, ESA, the GOODS Team, and M. Giavialisco

Vesmír najednou vypadá podstatně víc přeplněný díky hloubkovému sčítání objektů z průzkumu uskutečněného pomocí Hubbleova kosmického dalekohledu HST (NASA) a dalších observatoří. Astronomové dospěli k překvapujícímu závěru, že v pozorovatelném vesmíru existuje přinejmenším 10× více galaxií, než se doposud předpokládalo. Tato zjištění mají zřejmé důsledky pro teorie vzniku galaxií, a také mohou vrhnout nové světlo na pradávný astronomický paradox – proč je noční obloha tmavá?

Vědecký tým, jehož vedoucím byl Christopher Conselice z University of Nottingham ve Velké Británii, objevil při analýze dat desetkrát více galaxií, které byly namačkány do určitého objemu prostoru v raném vesmíru, než jsme si doposud mysleli. Většinu z těchto galaxií tvořily velmi malé a slabé objekty, s hmotnostmi podobnými satelitním galaxiím, které doprovázejí například naši Galaxii. Jak se tyto galaxie spojovaly a vytvářely větší útvary, jejich hustota se ve vesmíru postupně zmenšovala. To znamená, že galaxie nejsou rovnoměrně rozloženy v prostoru po celou dobu existence vesmíru. Vědecký tým o tom informoval v časopise The Astrophysical Journal.

Tyto závěry jsou známkou toho, že vývoj galaxií zaujímá významné místo v celé historii vesmíru. Dramaticky došlo k redukci počtu galaxií v důsledku jejich splývání – a tak se snižoval jejich celkový počet. To potvrzuje utváření struktur ve vesmíru od menších k těm větším,“ vysvětluje Christopher Conselice.

Jedna z nejzákladnějších otázek v astronomii je, jak mnoho galaxií vesmír přesně obsahuje. Význačné Hubbleovo hluboké pole (Hubble Deep Field) pořízené v polovině 90. let minulého století poskytlo první skutečný pohled na populaci galaxií ve vesmíru. I následující detailní pozorování odhalila nesčetné množství galaxií. To vedlo k odhadu, že pozorovatelný vesmír obsahuje přibližně 200 miliard hvězdných ostrovů. Nové výzkumy však ukazují, že jejich počet je přinejmenším desetkrát vyšší.

Christopher Conselice se svými spolupracovníky dospěl k těmto závěrům na základě zpracování snímků hlubokého vesmíru pořízených pomocí HST a již publikovaných dat jinými vědeckými týmy. Velmi důkladně přepočítali snímky do formátu 3D za účelem vytvoření velmi přesných měření počtu galaxií v různých obdobích vývoje vesmíru. Kromě toho použili nové matematické modely, které jim umožnily usoudit na existenci galaxií, které současné generace dalekohledů nemohou pozorovat. To vedlo k překvapujícím závěrům: aby vzniklo takové množství galaxií, které nyní vidíme a jejichž hmotnosti se zvyšují, musí tady být dalších 90 % galaxií v pozorovatelném vesmíru, které jsou příliš slabé a příliš vzdálené na to, abychom je mohli pozorovat současnými dalekohledy. Tyto nesčetné malé a slabé galaxie z období mladého vesmíru se spojovaly postupem času do větších galaxií, které nyní pozorujeme.

Nyní je zřejmé, že více než 90 % galaxií ve vesmíru ještě musíme studovat. Kdo ví, jaké zajímavé vlastnosti najdeme, když prozkoumáme tyto galaxie prostřednictvím budoucích generací dalekohledů? V blízké době bude například James Webb Space Telescope (JWST) schopen studovat tyto mimořádně slabé galaxie,“ říká Christopher Conselice.

Snižující se množství galaxií v probíhajícím čase rovněž přispívá k rozřešení Olbersova paradoxu (který poprvé zformuloval počátkem 19. století německý astronom Heinrich Wilhelm Olbers): Proč je v noci tma, když vesmír obsahuje nekonečný počet hvězd? Vědecký tým dospěl k následujícímu závěru: ve skutečnosti existuje takové množství galaxií, že v podstatě každý kousek oblohy obsahuje alespoň část galaxie. Avšak světlo hvězd v galaxiích je neviditelné pro lidské oko a většinu současných dalekohledů v důsledku dalších známých faktorů, které omezují viditelné a ultrafialové záření ve vesmíru. Tyto faktory způsobují zčervenání světla v důsledku rozpínání prostoru – dynamické povahy vesmíru a absorpce světla mezigalaktickým prachem a plynem. Všechno dohromady to udržuje noční oblohu tmavou.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] hubblesite.org

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Olbersův paradox, Galaxie, HST


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »