Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Vědci objevili obrovskou strukturu schovanou za Mléčnou dráhou

Vědci objevili obrovskou strukturu schovanou za Mléčnou dráhou

Jádro Mléčné dráhy

Na noční obloze se nachází místo, které je zcela skryto před našimi zraky. Jedná se o oblast za jádrem Mléčné dráhy, které se v angličtině říká „Zone of avoidance“ (ZOA), což by se dalo do češtiny přeložit jako „Zóna vyhýbání“. A právě v této oblasti kosmu byla nedávno objevena masivní struktura, která se zdá být obrovskou galaktickou kupou.

Mléčná dráha je plná hvězd, plynu, prachu a dalších menších či větších objektů, které svítí v různých oblastech spektra. Kolem jádra Mléčné dráhy je koncentrace těchto objektů podstatně vyšší, a je tak velice těžké zjistit, co se rozprostírá za touto „přirozenou záclonou“.  

Astronomům bylo vždy jasné, že se tam musejí nacházet spousty zajímavých galaxií. Nový objev, který učinil tým vedený astronomkou Danielou Galdeano z Národní univerzity v San Juan v Argentině, však prozrazuje, že by zde mohla být dokonce jedna z největších galaktických kup, které doposud známe.

Tento objev byl učiněn pomocí evropského dalekohledu VISTA umístěném na chilské hoře Cerro Paranal. Tento dalekohled pozoruje již zmíněnou oblast v infračerveném oboru spektra a jeho data jsou následně shromažďována do VVV Survey, veřejného projektu Evropské jižní observatoře (ESO), který má za úkol sledovat vyboulenou oblast kolem jádra naší Galaxie. Aby si vědci nově objevené galaxie prohlédli ještě podrobněji, využili následně přístroj FLAMINGOS-2 na dalekohledu Gemini South v Chile, který umí měřit takzvané rudé posuvy, ze kterých se dá následně vyčíst vzdálenost a rychlost pozorovaného objektu. Výsledky pozorování potvrdily pět galaxií, které se nacházejí ve vzdálenosti asi 3 miliardy světelných let od Země. Vědci si však myslí, že tato skupina je součástí mnohem větší kupy, označované jako VVVGCl-B J181435-381432, která obsahuje minimálně 58 větších hvězdných ostrovů. Tuto domněnku by měla potvrdit (nebo vyvrátit) další pozorování.

Kompozitní snímek ukazující 58 galaxií, které by se měly podle nové studie nacházet ve společné kupě za jádrem Mléčné dráhy
Kompozitní snímek ukazující 58 galaxií, které by se měly podle nové studie nacházet ve společné kupě za jádrem Mléčné dráhy

Studie této oblasti je velice důležitá pro pochopení našeho místa ve vesmíru, a i tento nový objev nám naznačuje, že je v ní stále co objevovat. Kromě skrytých kup galaxií obsahuje „Zóna vyhýbání“ také takzvaný Velký atraktor, což je gravitační anomálie s obrovskou koncentrací hmoty, vzdálená od Země asi 200 milionů světelných let, která stále k sobě přitahuje další galaxie z nadkupy Laniakea, jejíž součástí je i Mléčná dráha.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Oficiální studie
[2] livescience.com



O autorovi

Daniel Kurtin

Daniel Kurtin

Daniel se narodil v roce 2005 v Liberci. Astronomii se věnuje od koronavirové krize v roce 2020, kdy si pořídil svůj první, 3palcový dalekohled. Nedlouho poté se začal věnovat také fotografování, a to hlavně krajinářské astrofotografii. Dnes už vlastní 10palcový Dobson, se kterým rád pozoruje hlavně objekty vzdáleného vesmíru, a fotí se dvěma fotoaparáty. Jeho fotografie se v letech 2021 a 2022 umístily na předních místech v astrofotografické soutěži, pořádané knihovnou v Mokrém. Svůj koníček rád popularizuje psaním článků nebo tvorbou videí. Pomáhá na akcích Klubu astronomů Liberecka a setkat se s ním můžete také v libereckém planetáriu v iQLANDII. Jeho fotografie si můžete prohlédnout například na jeho Instagramu: https://www.instagram.com/astro_danielk.

Štítky: Galaxie, VISTA, Kupa galaxií, Galaxie Mléčná dráha


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »