Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Vesmír se rozpíná o 9 % rychleji, než astronomové předpokládali

Vesmír se rozpíná o 9 % rychleji, než astronomové předpokládali

Studium proměnných hvězd – tzv. cefeid – ve Velkém Magellanově oblaku
Autor: NASA, ESA, A. Riess (STScI/JHU) and Palomar Digitized Sky Survey

Měření rychlosti současného rozpínání vesmíru neodpovídá hodnotě, která byla očekávána na základě toho, jak vesmír vypadal krátce po Velkém třesku před 13 miliardami roků. Astronomové na základě využití Hubbleova kosmického teleskopu HST podstatně snížili pravděpodobnost, že tato nesrovnalost je určena chybně. Neshoda panuje mezi současnou rychlostí rozpínání vesmíru změřenou pomocí HST a rychlostí rozpínání vesmíru změřenou družicí Planck provozovanou ESA, která studovala podmínky panující v mladém vesmíru zhruba 380 000 roků po Velkém třesku.

Několik let astronomové předpokládali, že tento nesoulad existuje v důsledku určitých přístrojových či pozorovacích chyb. Jak astronomové pokračovali pomocí HST ve zmenšování odchylek v přesnosti svých měření, nesouhlas mezi hodnotami obou měření neústupně zůstával. Tato doposud nejpřesnější data z měření pomocí HST podpořila myšlenku, že budeme potřebovat novou fyziku k vysvětlení těchto nesrovnalostí.

Rozpor v rozpínání mezi raným a současným vesmírem může být nejvíce vzrušujícím výzkumem v kosmologii za uplynulé desetiletí,“ říká nositel Nobelovy ceny a hlavní vedoucí projektu profesor Adam Ries ze Space Telescope Science Institute (STSI) a Johns Hopkins University (JHU).

Nový odhad Hubbleovy konstanty je 74,03 kilometrů za sekundu na megaparsek (km/s/Mpc). To znamená, že na každých 3,3 miliónu světelných roků vzdálenosti se galaxie od nás vzdalují rychlostí o 74,03 km/s rychleji jako důsledek rozpínání vesmíru.

Uvedené číslo ukazuje, že se vesmír rozpíná o 9 % rychleji, než vyplývá z měření evropské družice Planck, která studovala mladý vesmír. Podle jejích měření činí hodnota Hubbleovy konstanty „pouze“ 67 kilometrů za sekundu na megaparsek.

Tento nesoulad narůstal a nyní dosáhl bodu, který skutečně není možné označit jako chybu měření. Tato rozdílnost se nemůže věrohodně vyskytnout jako náhoda,“ říká profesor Ries.

Tři základní metody určování rychlosti rozpínání vesmíru Autor: NASA, ESA and A. Feild (STScI)
Tři základní metody určování rychlosti rozpínání vesmíru
Autor: NASA, ESA and A. Feild (STScI)
Vědecký tým analyzoval světlo 70 proměnných hvězd typu cefeid v nejbližší satelitní galaxii známé jako Velké Magellanovo mračno (Large Magellanic Cloud – LMC). Podle nejnovějších výpočtů je vzdálené 162 000 světelných roků.

Protože tyto hvězdy periodicky zjasňují a pohasínají předvídatelným způsobem, periody těchto změn nám dávají informaci o jejich svítivosti a z toho plynoucí vzdálenosti.  Proto je astronomové využívají jako kosmické milníky.

Adam Riess se svými spolupracovníky použil efektivní pozorovací techniku nazvanou DASH (Drift And Shift) při použití Hubbleova kosmického teleskopu HST při pořizování snímků jasných hvězd. Závěry byly zkombinovány s pozorováním uskutečněným v rámci projektu Araucaria Project, který probíhal ve spolupráci mezi astronomy z Evropy, Chile a USA za účelem změření vzdálenosti Velkého Magellanova oblaku na základě pozorování poklesu světla v případě, kdy jedna hvězda zastiňuje druhou při přechodu před svým průvodcem v binárním systému.

K vysvětlení uvedené nesrovnalosti byly navrženy různé scénáře, avšak přesto nemáme rozhodující odpověď. Neviditelná forma hmoty, tzv. temná (nebo skrytá) hmota může interagovat mnohem silněji s obyčejnou hmotou, než se astronomové doposud domnívali. Nebo možná temná energie – doposud neznámá forma energie, která prostupuje celý vesmír – je zodpovědná za zrychlující rozpínání vesmíru.

Protože astronomové neznají odpověď na tuto nepochopitelnou nesrovnalost, mají v úmyslu pokračovat v používání HST ke zmenšení nejistoty měření Hubbleovy konstanty a doufají, že se jim podaří tuto nejistotu snížit pod 1 %.

Závěry astronomického zkoumání byly publikovány v časopise Astrophysical Journal.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] nasa.gov
[3] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Proměnné hvězdy cefeidy, HST, Hubbleova konstanta, Rozpínání vesmíru


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »