Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Vzdálené moře galaxií

Vzdálené moře galaxií

Chandra Deep Field South (CDF-S)
Chandra Deep Field South (CDF-S)
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (039/2008): Ultrafialový snímek nejhlubšího vesmíru

Následující snímek potěší každého, kdo si někdy představil, jaké by to bylo potápět se v moři miliónů galaxií různých barev a tvarů. Snímek byl pořízen s pomocí dalekohledu VLT a představuje zatím nejvzdálenější oblasti vesmíru nasnímané pozemním dalekohledem v ultrafialovém oboru. Čítá celkem 27 miliónů pixelů a je výsledkem 55 hodinového pozorování přístroje VIMOS

Jedinečně krásná mozaika miriád jasně zbarvených galaxií zobrazuje oblast Chandra Deep Field South (CDF-S). Jde pravděpodobně o nejčastěji sledované a nejlépe prostudované pole z celé oblohy. CDF-S je jedna ze dvou oblastí, jíž se věnuje projekt Great Observatories Origins Deep Survey (GOODS), na kterém spolupracují astronomové z celého světa. Ti se v projektu GOODS snaží propojit snímky nejvzdálenějších oblastí vesmíru z pozemních a vesmírných dalekohledů od rentgenového po rádiový obor. Hlavním účelem práce je vytvořit podrobný soubor dat vzdáleného vesmíru, jenž bude astronomům sloužit při studiu formování a vývoje galaxií.

Snímek, uveřejněný ESO, kombinuje data pořízená přístrojem VIMOS v ultrafialové a červené části spektra (obor U a R), s daty v oboru B (modrá část spektra) získanými pomocí Wide-Field Imager (WFI), připojeným k dalekohledu 2.2 m MPG/ESO. Dalekohled je součástí prohlídky GABODS. Snímek v oboru U je výsledkem 40 hodin pozorování v rámci projektu GOODS a zachycuje ty nejvzdálenější objekty, jaké kdy byly v tomto vlnovém rozsahu pozorovány z povrchu Země. Ve takových vzdálenostech je nebe doslova zaplněno galaxiemi, podobnými té naší, složenými z miliard hvězd.

Jasnost těchto galaxií je však miliardkrát nižší než odpovídá spodní hranici citlivosti našeho zraku a jejich zabarvení pochází z jiných vlnových délek, než můžeme zrakem vnímat. Snímek také pomohl odhalit množství nových, dosud nepozorovaných, hvězdných ostrovů - galaxií. Vzhledem k obrovským vzdálenostem je dnes vidíme tak, jak vypadaly v dobách, kdy měl vesmír pouhé 2 miliardy let.

V moři galaxií můžeme na fotografii spatřit také několik hvězd naší vlastní Galaxie. Jedna z nich se nachází velice blízko a projevuje se výrazným vlastním pohybem. Na originálním snímku se nachází nalevo od druhé nejjasnější hvězdy. Vypadá jako legrační protáhlá duha, neboť snímek vznikal několik let pod různými filtry a hvězda se mezitím posouvala na pozadí vzdálených galaxií.

Poznámky:

Vesmír vypadá ve všech směrech stejný, ve všech směrech tak nalezneme přibližně stejný počet i stejné rozložení galaxií, a proto můžeme pozorovat hluboký vesmír v kterémkoliv směru se statisticky stejným výsledkem. Zkoumané pole bylo zvoleno tak, aby pozorování neovlivňoval žádný blízký objekt (například jasné hvězdy Galaxie či prach Sluneční soustavy). Na snímku spolupracovalo množství dalekohledů a družic, neboť pro plné spektrum bylo nutné nashromáždit informace z různých vlnových délek. Pozorovací data z těchto hlubin vesmíru jsou obvykle, kvůli širší spolupráci, přístupná astronomické veřejnosti.

Pozorování v oboru U, které je rozhraním mezi viditelným a ultrafialovým světlem, je vždy výzvou. Zemská atmosféra pohlcuje silněji záření s vlnovými délkami blížícími se ultrafialovému světlu, a přestože tím chrání lidskou pokožku, omezuje tak pozemní astronomická pozorování. Na kratších vlnových délkách je možné pozorovat pouze z kosmu, například s pomocí Hubblova vesmírného dalekohledu. Na zemi je možné provádět pozorování jenom na vybraných místech, jako je například observatoř ESO na Paranalu v poušti Atacama. Dokonce i při nejlepších atmosférických podmínkách musí přístroje v těchto vlnových délkách pracovat na hranici svých možností. Sklo běžných čoček dalekohledů propouští UV světlo jen v omezené míře a detektory jsou na něj méně citlivé. Zachytit dostatek světla dokáží pouze přístroje k tomu speciálně navržené, jako je například VIMOS na VLT.

Snímek v pásu U z přístroje VIMOS, pořízený v rámci veřejného programu ESO/GOODS, vznikal na VLT po 40 pozorovacích hodin. Snímek v R pásu byl sestaven z archivních dat získaných zařízením VIMOS s celkovým expozičním časem 15 hodin. WFI snímek v pásu B je součástí přehlídky GABODS.

Multimédia

Zdroj: TZ ESO 039/08

Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí. Archív Tiskových prohlášení ESO v češtině je k dispozici na adrese: www.astrovm.cz/eso.

Česká republika je členem Evropské jižní observatoře (ESO) od ledna 2007.
Národní kontakt pro ESO: Pavel Suchan - suchan(zavináč)astro(tečka)cz.




O autorovi



20. vesmírný týden 2022

20. vesmírný týden 2022

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 5. do 22. 5. 2022. Měsíc bude v úplňku a nastává zatmění, u nás viditelné nízko nad obzorem jako částečné. Přehlídku planet viditelných okem nabízí ranní obloha. Nejjasnější Venuše se úhlově vrací ke Slunci. Lépe je vidět Jupiter a nejvýše jsou ráno Mars a Saturn. Skvrny na povrchu Slunce jsou stále k vidění a aktivita hvězdy je zvýšená. Astronomové publikovali záběr černé díry v centru naší Galaxie. InSight zaznamenala na Marsu dosud nejsilnější otřes. Po dvou startech Falconu 9 v minulém týdnu očekáváme tento týden třetí. ULA plánuje otestovat svoji kosmickou loď Starliner. Vynikající český astronom Ivan Šolc by se letos dožil 95 let.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Carina a sopka

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2022 získal snímek „Carina a sopka“, jehož autorem je Lukáš Veselý Mlhovina Carina, sopečný ostrov La Palma i samotný kráter vulkánu Cumbre Vieja, to vše se vešlo vítězi dubnového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce do jednoho fotografického

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Slnečné škvrny vývin AR3014

Slnečné škvrny vývin AR3014,3015,3017

Další informace »