Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Webb odhalil úžasné detaily tvorby hvězd v mlhovině v Orionu

Webb odhalil úžasné detaily tvorby hvězd v mlhovině v Orionu

Část centrální oblasti Velké mlhoviny v Orionu (M42) očima přístroje NIRCAM dalekohledu JWST (pohled v blízkém infračerveném oboru na oblaka ionizovaného plynu rozzářeného hvězdami ve středu mlhoviny kolem Trapezu - tyto hvězdy jsou mimo záběr).
Autor: NASA, ESA, CSA, PDRs4All ERS Team; image processing Salomé Fuenmayor

Mnoho objektů zájmu Webbova vesmírného dalekohledu je skryto lidskému zraku v kosmických dálavách, často i mimo naši Galaxii. Jednou z výjimek, na kterou se nyní dalekohled zaměřil, je Velká mlhovina v Orionu, v Messierově katalogu objekt č. 42. Pod trojicí známých hvězd Orionova pásu ji spatříme jako rozmazanou hvězdičku i pouhým okem. Už malý dalekohled odhalí slabý závoj mlhavého vzhledu kolem jasného středu, který ukrývá několik velmi zářivých hvězd. Čtyři z nich jsou dobře vidět i amatérsky a říká se jim Trapez. Mlhoviny, jako je tato, jsou nádhernou ukázkou tvorby nových hvězd a jejich planetárních soustav. A M42 je jednou z těch nejbližších. JWST zde odhalil dosud neviděné detaily.

Mlhovina v Orionu, kdysi jen oblak plynu a prachu, jehož hmotnost mnohotisíckrát převyšovala hmotnost Slunce, se později stal domovem nově vznikajících hvězd. Oblaka plynu se začala smršťovat a nově vzniklé hvězdy rozzářily okolní plyn. Díky tomu ji dnes pozorujeme jako výrazný objekt v zimním souhvězdí Oriona. Předpokládá se, že Slunce a Země vznikly v mlhovině podobné této před 4,5 miliardami let.

Mlhovina je vzdálena 1344 světelných roků a má průměr asi 24 světelných let. Dalekohled JWST v ní dokáže zobrazit detaily o průměru asi 5 světelných hodin, což přibližně odpovídá vzdálenosti od Slunce k Neptunu. To nám umožňuje vidět detaily protoplanetárních disků kolem některých z přibližně 700 hvězd, které začaly v mlhovině zářit.

Na snímku části mlhoviny v Orionu jsou vyznačeny dvě oblasti - právě vzniklé mladé hvězdy stále ještě ukryté uvnitř kokonu zbylé látky, z níž byla vytvořena a další mladou hvězdu s protoplanetárním diskem kolem ní. Autor: NASA, ESA, CSA, PDRs4All ERS Team; image processing Salomé Fuenmayor; text Martin Gembec
Na snímku části mlhoviny v Orionu jsou vyznačeny dvě oblasti - právě vzniklé mladé hvězdy stále ještě ukryté uvnitř kokonu zbylé látky, z níž byla vytvořena a další mladou hvězdu s protoplanetárním diskem kolem ní.
Autor: NASA, ESA, CSA, PDRs4All ERS Team; image processing Salomé Fuenmayor; text Martin Gembec

Profesor Els Peeters z University v Západním Ontariu to komentuje následovně: „Tato nová pozorování nám umožňují lépe pochopit, jak masivní hvězdy ovlivňují plynný a prachový oblak, ve kterém se rodí. Tyto hvězdy vyzařují velké množství ultrafialového záření přímo do rodného oblaku, který je stále obklopuje, a to mění fyzikální tvar oblaku i jeho chemické složení. Jak přesně to funguje a jak to ovlivňuje další formování hvězd a planet, zatím není dobře známo.“

„Zřetelně vidíme několik hustých vláken. Tyto vláknité struktury mohou podporovat vznik nové generace hvězd v hlubších oblastech oblaku prachu a plynu," dodal Dr. Olivier Berné z Ústavu astrofyziky vesmíru (Institut d'Astrophysique Spatiale) v Paříži. „Vidíme zde mladé hvězdy uvnitř svých kokonů s diskem prachu a plynu, v němž se formují planety. Jasně viditelné jsou také malé dutiny vyhloubené novými hvězdami, které jsou rozfoukávány intenzivním zářením a hvězdným větrem nově vzniklých hvězd."

V porovnání snímku Hubbleova vesmírného dalekohledu se snímkem dalekohledu Jamese 
Webba můžeme dobře odlišit, jak je infračervené záření, ve kterém se dívá JWST, prostupnější oblaky prachu v mlhovině, oproti záření viditelnému na snímku HST. Autor: NASA/ESA/CSA/Rice University/PDRs4All Team
V porovnání snímku Hubbleova vesmírného dalekohledu se snímkem dalekohledu Jamese Webba můžeme dobře odlišit, jak je infračervené záření, ve kterém se dívá JWST, prostupnější oblaky prachu v mlhovině, oproti záření viditelnému na snímku HST.
Autor: NASA/ESA/CSA/Rice University/PDRs4All Team

Snímky z JWST jsou vždy působivější než snímky pořízené Hubbleovým teleskopem jednoduše proto, že nový teleskop má mnohem větší primární zrcadlo, které zachytí více světla. Rozdíl je zde však obzvláště markantní, protože Hubblův pohled, stejně jako pohled většiny pozemských dalekohledů, je zahalen prachem, který do značné míry blokuje viditelné světlo. Infračervené světlo, které vnímá JWST, je prachem ovlivněno mnohem méně – infračervené záření bylo zvoleno částečně kvůli schopnosti vidět do oblastí, jako je tato.

Dříve vypuštěný vesmírný dalekohled Spitzer také pozoroval oblohu na podobných vlnových délkách infračerveného záření, ale jeho zrcadlo mělo průměr jen 85 cm. JWST má primární zrcadlo o průměru 6,5 metru.

Na podobné vlnové délce infračerveného záření snímal mlhovinu v Orionu vesmírný Spitzerův i Webbův dalekohled. Rozlišení zrcadla o průměru 6,5 metru ve rovnání s 85cm zrcadlem Spitzera je obrovským přínosem dalekohledu JWST. Autor: NASA/JPL-Caltech/S.T.Megeath a NASA/ESA/CSA/PDRs4All Team
Na podobné vlnové délce infračerveného záření snímal mlhovinu v Orionu vesmírný Spitzerův i Webbův dalekohled. Rozlišení zrcadla o průměru 6,5 metru ve rovnání s 85cm zrcadlem Spitzera je obrovským přínosem dalekohledu JWST.
Autor: NASA/JPL-Caltech/S.T.Megeath a NASA/ESA/CSA/PDRs4All Team

Tým PDRs4All nám na závěr poskytl bonusový snímek navazující oblasti. Pokud bychom si střed mlhoviny v Orionu představili orientovaný jako na obloze, potom výše uvedené výřezy patří oblasti západně od jejího středu a níže uvedený výřez ukazuje severozápadní část středu této mlhoviny. Otázka pro vás – najdete na snímku žábu?

Severozápadní část středu mlhoviny v Orionu (M42). Vědci z týmu PDRs4All na něm vidí žábu. Možná sedí vpravo dole a vykukuje na nás.. Autor: NASA, ESA, CSA, PDRs4All ERS Team; image processing Salomé Fuenmayor
Severozápadní část středu mlhoviny v Orionu (M42). Vědci z týmu PDRs4All na něm vidí žábu. Možná sedí vpravo dole a vykukuje na nás..
Autor: NASA, ESA, CSA, PDRs4All ERS Team; image processing Salomé Fuenmayor

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] PDRs4All Team
[2] IFL Science





39. vesmírný týden 2022

39. vesmírný týden 2022

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 26. 9. do 2. 10. 2022. Měsíc je ve fázi mezi novem a první čtvrtí a uvidíme jej večer koncem týdne nízko na jihozápadě. Jupiter je v opozici se Sluncem, vrcholí tedy kolem jedné ráno jako výrazná „hvězda“ noční oblohy. Vidět je taky Saturn, Neptun, Uran a Mars. Aktivita Slunce se zvýšila a uvidíme i hodně skvrn. Ráno je možné spatřit zvířetníkové světlo. V noci z pondělí na úterý narazí DART do planetky Dimorphos. V neděli 25. 9. po půlnoci našeho času proběhly tři starty raket téměř v průběhu jedné hodiny. Před 15 lety odstartovala DAWN vstříc Ceres a Vestě a před 45 lety odstartovala raketa Proton se stanicí Saljut 6.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sluneční skvrna AR3078 v Ha

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2022 získal snímek „Sluneční skvrna AR 3078 v H-alfa“, jehož autorem jsou Marek Tušl a Martin Cholasta     Asi nejznámějším jevem na Slunci, zejména pro veřejnost, jsou sluneční skvrny. Ostatně, lidstvo o nich ví, nebo jejich

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Slunce Ca-k

Celodisk slunce Ca-k 23.9.2022 J.Hradec

Další informace »