Jarní zatmění po dlouhých třech letech nebylo příliš výrazné a na našem území ho z velké části zakrývala oblačnost. V článku najdete odkazy na nejdůležitější informace a živé přenosy a samozřejmě galerii fotografií od našich čtenářů. Děkujeme.
Meteorický roj Perseidy, pocházející z prachu komety 109P/Swift-Tuttle, je obecně mezi lidmi tím nejznámějším a nejpopulárnějším každoročním kosmickým představením. Za noc maxima člověk může napočítat až stovky meteorů, uzřít některé opravdu jasné a díky dlouhé, více jak měsíční aktivitě od poloviny července do třetí dekády srpna si oněch „padajících hvězd“ právě z Persea všimne za letních nocí opravdu každý. A tak mě napadlo: Co kdybychom vzali všechny zaznamenané meteory v průběhu alespoň týdne a zobrazili je do jediného snímku celonoční mozaiky (tedy mozaika oblohy od soumraku do úsvitu)? Na tuto otázku jsem se rozhodl odpovědět fotograficky i zpracováním dosti náročným projektem, který jsem dokončil až po bezmála dvou letech.
Konjunkce dvou planet, z nichž obě jsou dobře pozorovatelné pouhým okem, je poměrně vzácným astronomickým jevem. Konec srpna nám jednu takovou příležitost nabídne. A nebude to nabídka ledajaká. Na večerní soumrakové obloze se nejen setkají dvě nejjasnější planety – Jupiter a Venuše, ale navíc se k sobě zdánlivě přiblíží především v sobotu 27. srpna skutečně mimořádně těsně.
Maximum jednoho z nejaktivnějších a nejspolehlivějších pravidelných meteorických rojů nastane v letošním roce v ranních hodinách 14. prosince. Měsíc jen několik dnů před úplňkem bude ovšem pozorování po větší část noci rušit a je třeba počkat opravdu až na ranní hodiny. Geminidy jsou aktivní zhruba od začátku prosince, jejich počty ale zpočátku rostou pomalu. Nejvíce jich je obvykle možno spatřit kolem 13. a 14. prosince. V dalších nocích po maximu aktivita velmi rychle klesá. V letošním roce by mělo maximum nastat 14. prosince za svítání. Noc z pondělí na úterý bude tedy pro pozorování meteorického roje nejvhodnější. Ovšem i několik předcházejících nocí bude aktivita poměrně vysoká. Tiskové prohlášení České astronomické společnosti č. 283 ze dne 11. 12. 2021
Na večerní obohu z pohledu pozorovatele ze severní polokoule vstoupila jasná kometa C/2023 A3 (Tsuchinshan-ATLAS). Kometa se již nadějně předvedla pozorovatelům na jižní polokouli, potom ukázala úchvatný ohon a zjasnění v koronografech vesmírných observatoří, když procházela mezi Zemí a Sluncem. Nyní začínají přicházet očitá svědectví o viditelnosti komety s ohonem dlouhým až deset stupňů a to ještě v době, kdy není kometa příliš vysoko a není úplná tma. Přesto si ji už troufáme označit za Velkou kometu 2024. Zde je fotogalerie ze snímků našich čtenářů.
Před více jak dvěma měsíci se po téměř celém světě odehrálo každoroční meteorické divadlo známé jako Perseidy. Já jsem měl to štěstí úkaz znovu pozorovat z Astronomického Observatória na Kolonickom Sedle v Parku tmavej oblohy Poloniny. Poloninská oblast, ležící na hraničním trojbodu Slovenska, Polska a Ukrajiny, nabízí dost možná nejtmavší noční oblohu ve střední Evropě a díky velkému štěstí na dobré počasí se tak nabídla opravdu skvělá kosmická podívaná. Po dlouhých týdnech zpracování konečně mohu přinést i fotografické svědectví z celé této letní show.
Předpovědní modely slibují na sobotu zlepšení počasí a tak si snad budeme moci vychutnat konjunkci Venuše s Merkurem. Teoreticky by při dokonalé průzračnosti ovzduší až k obzoru a vyvýšené pozorovatelově poloze s dobrým výhledem k západu mohlo být přiblížení obou planet viditelné večer po západu Slunce i pouhým okem. Lepší bude vychutnat si úkaz na denní obloze v dalekohledu, krátce po poledni při kulminaci obou těles.
Meteorický roj α-Monocerotid je jedním z těch nevyzpytatelných. Jejich mateřské těleso dosud nebylo odhaleno a v některých letech tento roj překvapil pozorovatele krátkým deštěm. Tým pracovníků Oddělení meziplanetární hmoty ASU vyhodnotil pozorovací kampaň provedenou v roce 2019 a dospěl k zajímavým výsledkům.
Rok 2024 byl pro pozorování nejznámějšího meteorického roje velmi příznivý. Bylo to jednak díky počasí, protože byly většinou jasné noci, ale připojil se i Měsíc, který byl vidět pouze večer jako dorůstající srpek. Naprosto fantastickou shodou okolností nastala v noci na 12. srpna také polární záře a Perseidy tak padaly doslova do ní. Vidět dva atmosférické jevy, které mají kořeny ve vesmírných objektech, to se jen tak nezopakuje.
Letošní Perseidy patřily z hlediska podmínek k těm nejlepším za (a na) poslední roky. Měsíc byl jen den a půl před maximem v novu (produkující částečné zatmění Slunce ve Skandinávii a na severním pólu) a za dobrého počasí daleko od měst tak člověk mohl za celou noc maxima roje uzřít i několik stovek „padajících hvězd“, zanikajících ledoprachových částeček z ohonu komety 109P Swift-Tuttle. Mimo klasické rojení meteorů mnozí pozorovatelé mohou dosvědčit i výskyt opravdu jasných meteorů. Ten nejpodmanivější zážitek pak přinesl zejména na východě území a pak na celé ploše Slovenska či severu Maďarska, západě Ukrajiny či jihu Polska opravdu jasný bolid krátce před půlnocí 12. srpna, po němž ještě déle jak hodinu byla zaznamenatelná měnící se světelná stopa.
Na novoroční ranní obloze se schyluje k opravdu pěkné podívané. Jasná jitřenka Venuše se po období „osamělosti“ opět ocitá ve společnosti jiných objektů Sluneční soustavy, a to konkrétně Měsíce a planety Saturn. Na ranní obloze se 7. ledna 2016 přiblíží k planetám náš Měsíc ve fázi úzkého srpku (nedaleko bude i hvězda Antares) a 9. ledna 2016 se planety ocitnou na nebi úhlově tak blízko, že je bude možné obě najednou pozorovat v zorném poli dalekohledu.
Již tento týden, v noci ze středy na čtvrtek, náš čeká maximum nejsilnějšího pravidelného roje, Geminid. Meteorický roj Geminid má radiant v souhvězdí Blíženců, je aktivní od 4. do 17. prosince a frekvence dosahuje běžně 120 meteorů za hodinu. V letošním roce připadá maximum na 6:30 UT, což je pro pozorovatele ve střední Evropě velmi výhodné, radiant meteorického roje je před svítáním velmi vysoko na obloze. Meteory náležející tomuto roji jsou spíše pomalejší, jejich geocentrická rychlost je kolem 35 km/s.
Večerní obloha byla v probíhajícím létě na planety skoupá. Planety Venuše a Merkur se na večerní oblohu zatím nestihly vyklubat, ale nad ránem je to jiná podívaná. Saturn překvapil již hodně přivřeným prstencem, Mars zdánlivě doháněl Jupiter. Začaly vícenásobné přechody měsíčků Jupiteru a dokonce občasné přechody Titanu přes kotouč Saturnu. Na konci července se k nim přiblížil také ubývající Měsíc.
Letošní maximum každoročního srpnového meteorického roje Perseid nastane v noci z neděle 12. na pondělí 13. srpna. V průběhu této nocí uvidíme na městy neosvětlené obloze zejména mezi půlnocí a 4. hodinou ranní průměrně 70 meteorů za hodinu. Díky fázi Měsíce v novu 11. srpna budou podmínky prakticky ideální, znovu se takové naskytnou až v roce 2023. Kromě meteorické podívané obloha nabídne pohled na 4 nejjasnější planety Sluneční soustavy.
Pokud máte rádi sledování zajímavostí na noční obloze, měli byste mít již delší dobu ve vašem kalendáři zaškrtnutý letošní měsíc červen. Právě v průběhu června se k sobě budou postupně na večerní obloze blížit dvě nejjasnější planety naší Sluneční soustavy – Venuše a Jupiter. Při nejtěsnějším setkání, k němuž dojde 30. června, se k sobě při pohledu ze Země dostanou na zdánlivou vzdálenost pouhých dvaceti obloukových minut. Ještě předtím ale spatříme průchod Venuše překrásnou a očima viditelnou hvězdokupou Jesličky (už zítra 13. června večer!) a o týden později fotogenického seskupení těchto výrazných planet s mladým Měsícem. Rozhodně si to nenechte ujít.
Ve druhém díle miniseriálu věnovanému objevování nových meteorických rojů se budeme věnovat problematickým aspektům, které provází mohutný nárůst počtu objevených meteorických rojů. Jako problematické se jeví rozdělování aktivity meteorických rojů s delší dobou činnosti a složitou vnitřní strukturou (např. komplex Taurid) a také ustanovení nových meteorických rojů, jejichž střední dráha je blízká již známému roji. V databázi meteorických rojů IAU MDC je v současné době 726 meteorických rojů, z nichž pouze 112 je pevně ustanovených (established) a 26 z nich je v kategorie nepotvrzených (pro tempore). 545 meteorických rojů z tohoto seznamu bylo objeveno/přidáno v uplynulých 12 letech, tedy od roku 2006 včetně.
Sezóna nočních svítících oblak roku 2024 začala poměrně náhlým a fotogenickým úkazem v noci z 13. na 14. června. Další velmi pěkný úkaz následoval o 10 dní později. Záběry těchto pozoruhodných, ve velmi vysoké atmosféře ležících oblak z ledových krystalů, zaujal nejednoho čtenáře. Krystaly ledu se tvoří ve výškách kolem 83 km v období kolem slunovratu. Dá se očekávat, že NLC budou k vidění nejméně do začátku července. Pokud máte snímky z červnových úkazů nebo zrovna vidíte další, budeme rádi, když je přidáte do naší galerie. Využijte, prosím, formulář pro vložení snímku.
Již po 10. vybrala NASA jako prestižní snímek dne APOD (Astronomy Picture Of the Day) fotografii od českého fotografa Petra Horálka. Snímek publikovaný 10. srpna 2017 s názvem „Noc Perseid“ zobrazuje meteory z každoročního letního roje nad slovenskou vesnicí Vrchteplá z roku 2016, kde se tehdy konala jubilejní 30. mezinárodní „Expedícia Perzeidy“. Letos se uskuteční v termínu 11. – 19. srpna 2017 a široká veřejnost je zvána na zajímavé přednášky.
Merkur, Venuše a Jupiter 21. května 2013.Autor: Fred Espenak.Na konci měsíce, zejména pak mezi 24. a 28. květnem 2013, budeme moci nízko nad západním obzorem pozorovat vzácnou trojitou konjunkci planet. Vždy okolo 21:30 středoevropského letního času (tedy toho, který nyní používáme) se v uskupení fotogenického trojúhelníku ukáže Jupiter, Venuše a Merkur. Na pozorování je třeba si najít velmi dobře odkrytý severozápadní a západní obzor. Dalšího takového úkazu se znovu dočkáme až v roce 2015. Tiskové prohlášení České astronomické společnosti a Astronomického ústavu AV ČR číslo 187 z 23. 5. 2013.
Každých několik let se Země po dobu tří týdnů na přelomu října a listopadu potkává s meteorickým rojem Taurid, který obsahuje přinejmenším dvě planetky o velikosti 200 – 300 metrů. Je velmi pravděpodobné, že je v něm přítomno i mnoho dosud neobjevených planetek o rozměrech desítek metrů nebo i větších. Jenom v roce 2015 zachytila a analyzovala Evropská bolidová síť, řízená z observatoře v Ondřejově, 144 bolidů náležejících k tomuto meteorickému roji.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 31. 8. do 6. 9. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Saturn a Neptun jsou nad jihem už po druhé hodině ráno. Na ranní obloze jsou dobře vidět Mars a Uran, nízko také Jupiter. Merkur prošel horní konjunkcí se Sluncem a není pozorovatelný. Aktivita Slunce je mírně zvýšená. Raketa Falcon Heavy úspěšně vynesla vesmírný dalekohled Nancy Grace Romanové. Před 50 lety přistál úspěšně na Marsu lander Vikingu 2.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento
Zložená fotografia východu Mesiaca zo šiestich snímkov v programe Sequator a upravená v GIMP
