Související stránky k článku HST na stopě srážky dvou otevřených hvězdokup
Slunce a sluneční skvrnySlunce je těleso téměř ideálního kulového tvaru, jaký kdy byl doposud změřen. Kdybychom jeho průměr zmenšili na velikost plážového míče, pak bude mít tvar koule, jejíž největší a nejmenší průměr se bude lišit méně, než je tloušťka lidského vlasu.
m4 - eso1235 Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (035/2012): Nový snímek pořízený na observatoři La Silla v Chile zachycuje úchvatnou hvězdokupu M 4 (Messier 4). Tento kulový útvar tvořený desítkami tisíc starých hvězd patří k nejbližším a zároveň nejvíce zkoumaným kulovým hvězdokupám. Nedávné práce odhalily, že jedna z hvězd patřících k této hvězdokupě má poněkud zvláštní neočekávané vlastnosti. Zdá se, jako by znala tajemství věčného mládí.
Galaxie ESO 243-49, v níž byla objevena první černá díra střední velikostiJiž mnoho let mají astronomové k dispozici velké množství důkazů o existenci dvou typů černých děr: 1) černých děr hvězdné velikosti a 2) supermasivních černých děr v jádrech galaxií. Dříve považovali za nejobvyklejší standard malé černé díry s hmotností pouze několikrát větší, než je hmotnost našeho Slunce. Později, jak už vyplývá z jejich označení, byly objeveny obrovské a těžké černé díry s hmotnostmi, které několik miliónkrát převyšují hmotnost Slunce.
Kulová hvězdokupa M 68 na snímku z HSTHubblův kosmický dalekohled HST poskytnul tento nádherný pohled na zcela zaplněné hvězdné "tábořiště" s názvem Messier 68 (zkráceně M 68). Objekt je znám také pod označením NGC 4590. Takovéto vesmírné objekty kulového tvaru astronomové označují termínem kulová hvězdokupa.
Černá díra pojídající naporcovanou hvězduV roce 2011 astronomové objevili klidnou černou díru ve vzdálené galaxii, která se rozzářila po konzumaci hvězdy roztrhané na kusy, jež se neprozřetelně přiblížila do její blízkosti. Vědci identifikovali výrazný signál rentgenového záření pozorovaný ve dnech následujících po vzplanutí, který přicházel z okraje proudu hmoty padajícího na černou díru.
Pátý měsíc Pluta objevený HST na přelomu června a července 2012. Zdroj:ESA/NASA
Hubbleův vesmírný dalekohled pomohl najít už pátý měsíc trpasličí planety Pluto. Objev přitom následuje necelý rok po objevu čtvrtého
měsíčku, který ještě ani nedostal jméno.
sonda VoyagerHranici Sluneční soustavy obvykle umisťujeme do míst, kde vliv Slunce přestává dominovat nad vlivem okolních hvězd a mezihvězdného prostředí. Nejčastěji se setkáme s tvrzením, že poslední výspou Sluneční soustavy je Oortův oblak komet, který sahá až do vzdálenosti 50 000 astronomických jednotek (AU). To je přibližně vzdálenost, kde ještě mohou kometární jádra stabilně obíhat okolo Slunce, aniž by vliv okolních hvězd příliš narušoval jejich dráhy. Ne všechny vlivy Slunce však sahají do takových vzdáleností.
Herbig-Haro 110, HST/NASA
Hubbleův dalekohled zachytil novou podobu Herbig-Haro 110, kde gejzír horkého plynu proudí z právě zrozené hvězdy.
Sojuz TMA-03M těsně před dosednutím.Autor: NASA193 dní v kosmu, 191 dní na palubě Mezinárodní vesmírné stanice jako součást 30. a 31. dlouhodobé posádky, Američan, Rus a Holanďan a třetí z nové generace ruských kosmických lodí. Tato odysea skončila v neděli 1. července 2012 dosednutím do kazašské stepi. Přistání se uskutečnilo dle plánu v 10:14:38 SELČ, náš přenos vypuknul v 9 hodin ráno.
Astronauti u transportéru č. 3 Představte si situaci, kdy během startu raketoplánu dojde k nějaké nehodě, posádka se ocitne v bezvědomí a bude zapotřebí ji co nejrychleji dostat pryč, do bezpečí. Co teď? Vždyť z důvodu bezpečnosti je v tuto dobu několikakilometrové okolí kolem startovací rampy vyklizeno a nejsou zde žádní lidé. Opravdu žádní?