Ve čtvrtek 4. února zemřel ve floridském hospicu významný muž, kterého sonda Sputnik přiměla stát se astronautem a tato kariéra ho přivedla až na Měsíc. Pojďme si společně připomenout jeho životní pouť, na jejímž vrcholu svítí hlavně dramatické lunární přistání Apolla 14 a studium nevšedních fenoménů.
Komety z jiných hvězdných soustav mohly dopadnout na povrch Měsíce a existuje určitá naděje, že jejich pozůstatky budou nalezeny v polárních oblastech souputníka naší planety. Alespoň to předpokládá Vladislav Ševčenko, doktor fyzikálně-matematických věd, vedoucí oddělení výzkumu Měsíce a planet Státního astronomického institutu im. P. K. Šternberga.
NASA v minulém týdnu zveřejnila parádní záběry přechodu Měsíce přes disk Země, pořízené z hlubokého vesmíru kosmickým teleskopem DSCOVR. Snímky odhalily odvrácenou stranu Měsíce a zároveň Zemi v úplňku, což je opravdu netradiční pohled.
V sobotu 20. června 2015 večer, tedy jeden den před letním slunovratem, nás čeká jedno z nejhezčích seskupení jasných objektů na obloze v průběhu celého letošního roku. Během soumraku a na jeho konci se nad západním obzorem setkají dvě nejjasnější planety - Venuše a Jupiter s Měsícem. Na pozorování si přitom vystačíme pouhýma očima bez dalekohledu. Působivé uskupení bude na obloze zabírat plochu o průměru kolem 7°. Na jednotlivé objekty je pak dalekohled na pozorování vhodný.
Pokud vyjde všechno, tak jak je načrtnuto v plánech, tak se projekt Resource Prospector zapíše do dějin. Jeho úkolem je totiž vyzkoušet poprvé v historii těžbu na jiném tělese, než je Země. Na své palubě má nést soubor přístrojů, který umožní vyhledávat ložiska potřebných prvků, ze kterých má následně vyseparovat cenné látky jako vodík, kyslík, či vodu. Díky výzkumu, který vydláždily sondy LRO a také často opomíjená LCROSS, víme, že na Měsíci voda je. Resource Prospector, který má operovat v polárních oblastech našeho souputníka je tak dalším logickým krokem vpřed.
Simulační snímek dopadu meteoritu na Měsíc. Zdroj: NASA....výbuch byl vidět ze Země V neděli 17. března 2013 na Měsíci zazářil jasný záblesk, který někteří astronomové pozorovali pomocí videotechniky. Ukázalo se, že za ním stál dopad tělesa o velikosti poštovní krabice a hmotnosti asi 40 kg. Ačkoliv šlo o relativě malý kámen, způsobil asi 10x jasnější záblesk, než jaké se doposud podařilo ze Země pozorovat...
Měsíc v úplňku. Foto: T.A. Rector, I.P. Dell'Antonio.Únor 2013 se na brněnské hvězdárně nese plně v duchu našeho nejbližšího kosmického souseda. Měsíc je jak v hledáčku dalekohledů - zejména tento týden - tak tématem hlavního pořadu Měsíční podvod a neposledně populárních přednášek pro veřejnost.
Východ Měsíce nad Lickovou observatoří.Autor: Rick BaldridgeHvězdárna a planetárium Brno zve v únoru návštěvníky na Měsíc. Její pracovníci připravili nové pořady pod umělou oblohou velkého planetária – pro dospělé i děti – ve kterých hraje hlavní roli právě náš vesmírný soused. Na netradiční výstavě můžete také pátrat po stopách člověka na Měsíci, připraveny jsou i lunární aktivity pro odborníky, stejně jako uživatele internetu.
Přemístění malé planetky na dráhu kolem Měsíce - úvahaAutor: Mark Garlick/Science Photo LibraryNení pravda, že NASA zcela ztratila zájem o Měsíc. Společně s informacemi o zvažované lunární základně se objevily i zprávy o tom, že americká kosmická agentura rovněž studuje projekt na zachycení malého asteroidu a jeho přemístění na vzdálenou oběžnou dráhu kolem Měsíce.
Sondy Ebb a Flow nad Měsícem v představě grafikůAutor: NASASe zajisté těžkým srdcem vyslali v pátek 14. prosince technici NASA příkaz dvěma sondám mise GRAIL, t. č. obíhající již skoro rok kolem Měsíce, k provedení zážehu, jež změní jejich dráhu a pošle je k povrchu Měsíce vstříc sebevražednému střetu s lunárním kopcem, další vědecké úkoly sondy již plnit totiž nemohou kvůli své nízké oběžné dráze a malým zásobám paliva. Jejich mise byla ale veleúspěšná, podařilo se vytvořit mapu gravitačního pole Měsíce v tak vysokém rozlišení, jakého ještě nebylo dosaženo u žádného nebeského tělesa. Mise dvojčat skončí v pondělí 17. prosince krátce před půlnocí našeho času.
Simulační snímek zatmění.Autor: Petr Horálek.Ve středu 28. listopadu se vyplatí koukat na východ úplňku. Pokud vám bude zrovna počasí přát a budete mít velmi dobrý a ničím nerušený výhled k severovýchodnímu obzoru, vycházející měsíční úplněk bude poznamenán ještě jakousi třešničkou na dortu. Za opravdu dobrých podmínek se jeho levá horní polovina bude zdát mírně potmavlá, jakoby začouzená sazemi. Budete-li tohoto jevu svědkem, pak vězte, že vina není ve vašich očích. V průběhu východu úplňku bude zároveň pomalu končit očima viditelná fáze polostínového zatmění Měsíce.
Pamětní snímek Neila Armstronga na Měsíci.Autor: NASANa webu NASA je k dispozici pozoruhodné krátké video z tiskové konference ke 40. výročí přistání na Měsíci, kde Neil Armstrong hovoří o závodu o Měsíc. Dřívější rivalové dnes v kosmu spolupracují, nejviditelněji na Mezinárodní kosmické stanici.
Fotogalerie: Zákryt Jupiteru Měsícem 15. července 2012V neděli 15. července 2012 došlo v časných ranních hodinách k poměrně vznácnému úkazu - Jupiter se skryl za měsíčním diskem. Krásný úkaz, při němž náš přirozený souputník ve fázi čtyř dní před novem zakryl a po necelé hodině nechal zas vystoupit největší planetu Sluneční soustavy, proběhl již za svítání. Ti, kteří si přivstali, však kromě neobvykle blízké dvojice těles našli nízko na obzoru zářivou Venuši poblíž hvězdokupy Hyády a výš nad seskupením se honosila ještě oblíbenější "Býkova" hvězdokupa Plejády. Znovu si na podobný úkaz počkáme přes dvě desetiletí. Děkujeme proto autorům zaslaných snímků za tuto galerii. Aktualizováno: 1. srpna 2012, 20:02 SELČ.
Pátý měsíc Pluta objevený HST na přelomu června a července 2012. Zdroj:ESA/NASA Hubbleův vesmírný dalekohled pomohl najít už pátý měsíc trpasličí planety Pluto. Objev přitom následuje necelý rok po objevu čtvrtého měsíčku, který ještě ani nedostal jméno.
Zákryt Jupiteru Měsícem 15. července 2012. Zdroj: Stellarium.V neděli 15. července 2012 v časných ranních hodinách zakryje Mesíc nejvetší planetu Sluneční soustavy, obří Jupiter. Úkaz se bude bohužel odehrávat nízko nad východním obzorem a navíc již za ranního svítání. Půjde však o fotogenickou podívanou, při níž bude měsíční srpek ve fázi 4 dny před novem vypadat na pár minut, jakoby měl na sobě "přilepenou" perlu. Obě tělesa najdeme ve společnosti krásných hvězdokup Hyády a Plejády v souhvězdí Býka, nízko nad obzorem bude jasná planeta Venuše. Máme velké štestí, že v tomto období krátkých letních nocí spadá viditelnost tohoto zákrytu, byť ne za ideálních pozorovacích podmínek, i na střední Evropu. Dalšího dobře pozorovatelného zákrytu Jupiteru se v České republice dočkáme až v roce 2034.
Fotogalerie: Planety a MěsícNa večerní obloze přibližně od 25. února do 15. března uvidíme postupně všech pět nejjasnějších planet Sluneční soustavy. Hned za soumraku se asi na hodinu ukáže nízko nad západním obzorem nedostižný Merkur. Značně výše upoutá pozornost dvojice jasných planet Jupiter a Venuše. Nad východním obzorem se v opozici se Sluncem ocitá Mars a po desáté hodině večerní vychází i Saturn. Mezi všemi planetami navíc proplouvá do úplňku se zvětšující Měsíc... A to není vše. Planety s Měsícem budeme moci pozorovat i na přelomu března a dubna. Merkur i Jupiter se postupně ztratí na večerní soumračné obloze, na východě ovšem s Marsem začne zářit i Saturn. A Venuše 4. dubna projde Plejádami. Foťte tedy, co to jde! Aktualizováno: 5. července 2012, 0:14 SELČ.
Autor: Petr HorálekNa večerní obloze se ve čtvrtek 26. ledna 2012 mladý Měsíc připlížil k čím dál více pozornosti poutající jasné Venuši. Našeho vesmírného souputníka a nepřehlédnutelnou planetu na obloze dělila vzdálenost necelých 6°. Jasný srpek doplňovalo na zbytku disku Měsíce i zemskou atmosférou slabě rozptýlené světlo Slunce známé jako popelavý svit. Třešničkou na dortu byla nepříliš daleko položená planeta Jupiter. Celou scenérii umožnilo počasí pozorovat na velké části našeho území, a tak mnozí z vás nezaháleli a zaměstnali i v mrazu své fotoaparáty. Autorům došlých snímků právě o to více děkujeme. Aktualizováno: 6. února 2012, 23:59 SEČ.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové
The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4
