Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Ve středu vyhlížejte začouzený Měsíc

Ve středu vyhlížejte začouzený Měsíc

Simulační snímek zatmění. Autor: Petr Horálek.
Simulační snímek zatmění.
Autor: Petr Horálek.
Ve středu 28. listopadu se vyplatí koukat na východ úplňku. Pokud vám bude zrovna počasí přát a budete mít velmi dobrý a ničím nerušený výhled k severovýchodnímu obzoru, vycházející měsíční úplněk bude poznamenán ještě jakousi třešničkou na dortu. Za opravdu dobrých podmínek se jeho levá horní polovina bude zdát mírně potmavlá, jakoby začouzená sazemi. Budete-li tohoto jevu svědkem, pak vězte, že vina není ve vašich očích. V průběhu východu úplňku bude zároveň pomalu končit očima viditelná fáze polostínového zatmění Měsíce.

K polostínovému měsíčnímu zatmění dochází ve chvíli, kdy se Měsíc na své dráze dostane velmi blízko zemskému stínu, ale nevstoupí do něj. Při pohledu z Měsíce bychom byli svědky neobvyklé podívané – částečného zatmění Slunce Zemí. Právě proto, že Slunce ještě na Měsíc z části svítí, není polostínové zatmění tak výrazné, jako když se Měsíc ponoří do úplného zemského stínu. Obyčejně je polostínové zatmění očima nepozorovatelné a odhalí jej až fotografie. Ve výjimečných případech – když se Měsíc nachází velmi blízko okraje zemského stínu, je jeden jeho okraj o něco tmavší a zdá se, jako by byl začouzený kouřem.

Polostínové zatmění Měsíce 28. listopadu uvidíme za ideálních podmínek jen okrajově. Maximální fáze úkazu, která bude očima poměrně bezobtížně pozorovatelná, nastane v 15:34 středoevropského času. Měsíc ovšem v České republice na 50° severní šířky a 15° východní délky vychází okolo 16:05, tedy více jak půl hodiny poté. Fyzicky ještě setrvá v zemském polostínu hodinu a tři čtvrtě, neboť polostínová fáze končí až v 17:51. Očima pozorovatelné potemnění bude ovšem viditelné jen asi do 16:25. V té době rovněž nad obzor začne vycházet planeta Jupiter ležící jen asi 4,3° nalevo dolu od okraje úplňku. Malou zajímavostí taky bude fakt, že ve 20:36 - tedy asi 5 hodin po úplňku - bude Měsíc od Země nejdál (406 362 km). Lidé si tak budou moci ověřit, že mýtus "velkého Měsíce" je pouhou iluzí způsobenou vjemem Měsíce při obzoru, kdy mozek nuceně porovnává vzdálené předměty s jinak o dost vzdálenějším Měsícem (viz úvodní obrázek).

Za ideálních podmínek, kterými se rozumí jasné, průzračné počasí a výhled k naprosto odkrytému severovýchodnímu obzoru (například v horách na vrcholu nejvyššího kopce), bude úkaz pozorovatelný asi 20 minut. Během nich se bude zdát, jakoby stoupající úplněk nebyl potmavlý jen ve spodní polovině vlivem atmosférického zeslabení, ale rovněž na levém horním okraji. V těchto okamžicích se proto vyplatí mít s sebou i fotoaparát a vycházející úplněk vyfotit. Protože bude ještě světlo, neměl by s tím mít problém ani jednodušší kompaktní fotoaparát s patřičným zoomem. Nejkrásnější snímky samozřejmě vzniknou v detailním záběru pořízeném přes nějaký teleobjektiv. Jestli se vám úkaz podaří vyfotit, rozhodně nám snímek zašlete. Sejde-li se více úspěšných pozorování, vytvoříme fotogalerii.

Pokud nakonec počasí nepopřeje, nezoufejte. Už za půl roku, 25. dubna 2013, budeme svědky o dost výraznějšího zatmění, navíc pozorovatelného z našich končin v celém průběhu ve večerních hodinách. Měsíc se dokonce na několik minut dotkne okraje plného stínu; při maximální fázi úkazu budeme svědky 1% částečného zatmění Měsíce. Nedaleko bude rovněž planeta Saturn.

 

Animace průběhu celého zatmění (autor Larry Koehn)
(více na www.shadowandsubstance.com)

 

Content on this page requires a newer version of Adobe Flash Player.

Get Adobe Flash player

Animace průběhu celého zatmění (autor: Larry Koehn). V České republice uvidíme za ideálních podmínek druhou polovinu úkazu. Animace se ovládá zelenými tlačítky. Zastavit a posouvat ji můžete levým a pravým tlačítkem, spustit prostředním. Časy na první řádce pod jezdcem (bíle) jsou v UT, k přepočtu na platný středoevropský čas je třeba přičíst 1 hodinu. Další animace naleznete na www.shadowandsubstance.com.
 

Související a dále doporučujeme:
[1] Další animace na ShadowAndSubstance.com (anglicky, Larry Koehn)
[2] Zatmění Měsíce až do roku 2060 (nejen) z České republiky (Petr Horálek)
[3] Čtenářská galerie posledního zatmění Měsíce v ČR (Petr Horálek)




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Měsíc, Zatmění měsíce


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »