Úvodní strana  >  Na obloze  >  Měsíc

Měsíc

Měsíc aktuálně

 


Aktuální fáze Měsíce a procentuální osvit jeho přivrácené strany. Zdroj: www.calculatorcat.com.

Skriptem vypočítaný východ a západ Měsíce

 

Časy uvedené výše platí pro dnešní den a jsou vypočítané pro 50° severní šířky a 15° východní délky. Je třeba mít na paměti, že je-li Měsíc ve fázi úplňku, nejdříve ráno zapadá (západ Měsíce je tedy první platný údaj) a poté později večer zase vychází. V případě první čtvrti Měsíc vychází kolem poledne, zapadá kolem půlnoci, v poslední čtvrti vychází kolem půlnoci a zapadá kolem poledne a v době novu je jeho východ i západ podobný jako u Slunce.

 

Nejbližší zatmění Měsíce viditelné z České republiky:
polostínové 5. června 2020 (zbývá   dnů do úkazu).

Co vás dále zajímá?

 

Interaktivní mapy Měsíce

Společnost Google přinesla v roce 2005 interaktivní mapu Měsíce, a to včetně detailnějších pohledů na místa přistání misí Apollo na přelomu 70./80. let. Pomocí vyhledávače si můžete rovněž zadat hledané místo či informaci související se zobrazovanou mapou našeho kosmického souputníka. Krom viditelného povrchu si rovněž můžete zobrazit topografickou mapu Měsíce (klikněte na "Elevation") a také zobrazit místa přistání misí Apollo (klikněte na "Apollo"). Pakliže si zvolíte "Charts", budete mít možnost si zobrazit geologické či topografické mapy zvýrazněných oblastí přivácené strany Měsíce. Zdroj podkladových informací: NASA/USGS.

Vyzkoušet si rovněž můžete značně detailnější mapy vytvořené díky misi Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO). Ta již sonduje Měsíc od června roku 2009 a do nynějších dní poskytla data, díky nimž si můžeme prohlížet povrch Měsíce s rozlišením až půl metru. Mapy najdete v tomto externím odkazu.

 

Poněkud jednodušší mapa níže vám usnadní orientaci po očima viditelném povrchu Měsíce. Pouhým pohybem myši po mapě se v okénku nad ní ukáže název moře či výrazného kráteru, na kterém se kurzor nachází. Interaktivní atlas je převzat se stránek penpal.ru.

 

Při pohybu myší nad mapou se Vám zobrazí názvy kráterů a moří.
 

Crater Tycho Crater Copernicus Mare Fecunditatis (Sea of Fecundity) Mare Crisium (Sea of Crises) Mare Nectaris (Sea of Nectar) Mare Tranquillitatis (Sea of Tranquillity) Mare Serenitatis (Sea of Serenity) Lacus Somniorum (Lake of Sleep) Mare Vaporum (Sea of Vapors) Sinus Aestuum (Bay of Seething) Sinus Medii (Bay of the Center) Mare Frigoris (Sea of Cold) Mare Imbrium (Sea of Rains) Sinus Iridum (Bay of Rainbows) Sinus Roris (Bay of Dew) Oceanus Procellarum (Ocean of Storms) Mare Cognitum (Known Sea) Mare Nubium (Sea of Clouds) Mare Humorum (Sea of Moisture) Palus Epidemiarum (Marsh of Diseases) Mare Undarum (Sea of Waves) Mare Spumans (Sea of Foam) Palus Somnii (Marsh of Sleep) Mare Anguis (Sea of Snakes) Montes Alpes Vallis Alpes (Alpine Valley) Montes Caucasus Montes Apenninus Montes Haemus Montes Taurus Montes Pyrenaeus Rupes Recta (Straight Wall) Montes Riphaeus Montes Jura Crater Aristotle Crater Cassini Crater Eudoxus Crater Endymion Crater Hercules Crater Atlas Crater Mercurius Crater Posidonius Crater Zeno Crater Le Monnier Crater Plinius Crater Vitruvius Crater Cleomedes Crater Taruntius Crater Manilius Crater Archimedes Crater Autolycus Crater Aristillus Crater Langrenus Crater Goclenius Crater Hypatia Crater Theophilus Crater Godin Crater Stevinus Crater Ptolemaeus Crater Walter Crater Pitatus Crater Schickard Crater Campanus Crater Bulliadus Crater Fra Mauro Crater Gassendi Crater Byrgius Crater Billy Crater Crager Crater Grimaldi Crater Riccioli Crater Kepler Crater Aristarchus Crater Pytheas Crater Eratosthenes Crater Mairan Crater Timocharis Crater Harpalus Crater Plato

 

Prohlídka Měsíce: Co nás na Měsíci facinuje?

Superúplněk na chřibskými lesy v roce 2012. Autor: Pavel Řehák
Superúplněk na chřibskými lesy v roce 2012.
Autor: Pavel Řehák
Je stále více lidí, kteří neznají sílu skutečně tmavého hvězdného nebe a kteří neznají ani pás Mléčné dráhy. Měsíc naštěstí znají všichni. Je natolik nápadným objektem pozemské oblohy, že jej můžeme pohodlně sledovat i z přesvětlených měst. Právě Měsíc se proto může stát vstupní bránou do vzdálenějších končin vesmíru, které zdaleka překračují velikost našeho malého obydleného světa.

Jedním z prvních astronomických cyklů, kterých si lidé na obloze všimli, bylo vedle střídání dne a noci, střídání měsíčních fází. Měsíc se nám někdy jeví jako úzký srpek, jindy jako různě zaoblený kotouč a občas jej na obloze nevidíme vůbec. Náš kosmický soused všechny své podoby prostřídá během tzv. lunace, která trvá příbližně 29,5 dne, což se blíží jedné dvanáctině našeho kalendářního roku. Odtud také pochází její pojmenování nejen v češtině měsíc, ale i v jiných jazycích (angl. Moon – month, něm. Mond – Monat). Střídání měsíčních fází se také využívalo jako jednotky pro měření času. Muslimové a Židé dokonce používají měsíční kalendář dodnes.

Je to už velmi dávno, kdy Země přinutila Měsíc, aby k ní přivracel stále stejnou polokouli. Tento dvorný způsob tance, označovaný jako vázaná rotace, je ve Sluneční soustavě celkem běžný a každý z vás si ho dokáže snadno představit. Stačí si jen uvědomit, že Měsíc se kolem své osy otočí za stejnou dobu, za jakou oběhne kolem Země. Za těchto okolností si zejména za úplňku, často s velkým úžasem, prohlížíme tvář Měsíce lemovanou bělavými vráskami od největších kráterů, které zasahují do výrazných tmavých oblastí zvaných měsíční moře.

Měsíc s letadlem Autor: Rostislav Kalousek
Měsíc s letadlem
Autor: Rostislav Kalousek
Skutečný původ tmavých měsíčních skvrn je skryt v podobných srážkách, jaké daly za vznik kráterům. Jedná se tedy o stopy po pádech planetek o průměru až několik desítek kilometrů. Dopady takových těles vytvořily na měsíčním povrchu obrovské kotliny – impaktní pánve. Později, v době vulkanické aktivity našeho souseda, byly tyto rozsáhlé prohlubně vyplněny čedičovými lávami, které se na měsíční povrch vylévaly v obrovských ohnivých fontánách. Právě ztuhlé lávové příkrovy, složené z minerálů bohatých na železo a hořčík, vytvořily uvnitř těchto prohlubní tmavé pláně, kterým dnes říkáme měsíční moře.

Proč ale měsíční skvrny nazýváme moře, jezera, bažiny a nebo třeba zálivy, když ve skutečnosti nemají tyto plochy s vodou nic společného? Odpověď na tuto otázku musíme hledat na počátku sedmnáctého století. Tehdy se nejvíce tradovaly dva názory: ten první pocházel od řeckého učence Plutarcha, který stejně jako italský hvězdář Galileo Galilei věřil, že vodní plochy viděné z dálky se nám jeví tmavější než okolní pevnina. Druhý, zcela opačný názor pocházel z díla Dioptrica (1604) od hvězdáře Johanna Keplera. Po přečtení Galileových zpráv o pozorování Měsíce dalekohledem však Kepler své tvrzení, založené na pozorování řek a pevnin z vysokých kopců, opravil a v roce 1610 napsal: „Připouštím, že skvrny jsou moře (maria) a že jasné oblasti pevniny (terrae).“

Měsíc stáří 2,8 dne. Autor: Antonín Hušek
Měsíc stáří 2,8 dne.
Autor: Antonín Hušek
Možná zásluhou této zápletky se traduje, že pojmenování „moře“ dostal na Měsíc právě Galileo Galilei. Ukazuje se však, že proslulý italský hvězdář ve spojitosti s tmavými měsíčními plochami nikdy tohoto slova nepoužil a sám v existenci vody na Měsíci nevěřil. Ještě před vynálezem dalekohledu bylo totiž jisté, že kdyby na povrchu našeho souseda vodní plochy opravdu existovaly, museli bychom v období kolem úplňku pozorovat v měsíčních mořích Slunce odražené od jejich hladiny – obyčejné „prasátko“.

A nejsou to jen letmé pohledy, které Měsíci často bezmezně věnujeme. Jsou to i patřičné dávky pozornosti jeho někdy až nadpřirozeným schopnostem. Pochopitelně míněno s nadsázkou. Faktem totiž je, že už od samotného úsvitu dějin žijí lidé pod vlivem Měsíce. Jeho přitažlivá síla periodicky vzdouvá hladiny pozemských moří a působí jako účinný stabilizátor sklonu rotační osy Země. I když bývá vliv Měsíce na některé přírodní jevy často silně přeceňován, není vyloučeno, že některé souvislosti nám stále unikají...

A jakéže souvoslosti nám unikají? Co všechno Měsíc lidem dává a jak je ovlivňuje? Jak krásně může s měsíčním vzhledem "kouzlit" zemská atmosféra? Jaký je skutečný původ útvarů a oblastí viditelných na Měsíci prostým okem, dalekohledem nebo na fotografiích z kosmických misí? Jak vlastně Měsíc vznikl? A čeho všeho si na něm i krátkým pohledem můžeme všimnout? Pokud vás to zajímá, odpovědi na tyto otázky a spoustu dalších informací i zajímavostí naleznete na Prohlídce Měsíce.

(Mgr. Pavel Gabzdyl)

 

Kam dál?

 

Doporučujeme



O autorovi

Pavel Gabzdyl

Pavel Gabzdyl

Pavel Gabzdyl se narodil 23. dubna 1974 v Havířově. Je pracovníkem Hvězdárny a planetária Brno. O astronomii se začal zajímat už v útlém věku, kdy se věnoval pozorování především vzdálených vesmírných objektů. Po nějaké době se však jeho zájem upnul k Měsíci, který je jeho nejoblíbenějším objektem dodnes. Měsíční astronomii mohl totiž dokonale skloubit se svou druhou vášní – geologií. Tu vystudoval na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně v letech 2002 - 2007 a dosáhl z ní magisterského titulu. V letech 1999 - 2000 pracoval jako popularizátor astronomie na Hvězdárně ve Valašském Meziříčí. Od roku 2000 pracuje na Hvězdárně a planetáriu v Brně, kde se kromě verbální popularizace astronomie věnuje psaní populární literatury a tvorbě audiovizuálních pořadů. Je autorem několika populárních knih, většina z nich o našem kosmickém sousedovi. Patří mezi ně například „Měsíc v dalekohledu“ (1997), „Pod vlivem Měsíce“ (2002, v roce 2009 se dočkala audiovizuálního zpracování na brněnské hvězdárně), „Měsíc“ (2006, zevrubný průvodce Měsícem) nebo "Měsíční dvanáctka" (2012, ve spolupráci s Milanem Blažkem). Za internetový průvodce „Prohlídka Měsíce“ (mesic.astronomie.cz), získal v roce 2013 cenu Littera Astronomica.

Štítky: Úplněk, Měsíc, Zatmění měsíce, Fáze


23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »